Publikácia obsahuje 18 textov prevažne slovenských a českých autorov, no taktiež dve prekladové štúdie, ktoré by na 260 stranách mali pomôcť čitateľom lepšie pochopiť fenomén francúzskeho filmu noir a zasadiť jednotlivé filmy do širšieho (nielen kinematografického).
Esej Nové besedy nabízí hlubší zamyšlení a originální náhled na klíčové otázky, které nese život v současné společnosti. Významní a cenění autoři nahlíží na téma z pohledu různých vědních oborů. Čemu věřit? Orientace ve společnosti a každodenním dění a vztahování se ke světu vychází také ze schopnosti a možnosti rozeznat fakta od názorů a od nepravd; vidět jasně obrysy věcí a událostí a kriticky myslet o jejich obsahu. Kromě světa reflektovat i sebe, svojí pozici v něm, a pak činit rozhodnutí. Pojmy jako pravda a pravdivost byly samozřejmě vždy víceznačné. Avšak i když jak historickou, tak aktuální mnohoznačnost takovýchto kritických pojmů budeme brát jako nutné východisko, je současný kontext, v němž se má člověk rozhodovat a konat, znejišťující v tolika oblastech a nabízející tak vrstevnaté a typově různé víceznačnosti, že se stává neustále obtížnějším najít jakési „pevné body“, o které by se jeho každodenní existence, vytváření názorů a praktické jednání mohly opřít. Co jsou ty oporné body, ostrůvky možností důvěry? Jsou v konkrétních lidech, v institucích, v umění, v systémech, inteligenci, určitých poznatcích, postupech či vědách? Nad tématem „Čemu věřit“ se zamýšlí autoři nakladatelství Nová beseda, kteří jsou odbornými autoritami a mysliteli v různých oborech a oblastech poznání.
Monografická publikace, představující výběr z více jak dvacetiletého malířského díla Martina Gerboce (1971), odkazuje ve svém názvu ke knize Arthura Rimbauda Une saison en enfer a podobně jako v poezii prokletého básníka kontrastuje krása a ošklivost, v Gerbocově díle stojí děs po boku rozkoši. Právě hranice, kde se obě charakteristiky stýkají, je pro Gerboce místem, kde setrvává, je jím fascinován a zkoumá je coby nebezpečnou zónu samoty a strachu. Výrazovým prostředkem je mu punková estetika ošklivosti nebo ještě lépe estetika terorismu, která svou otevřeností vyvolává nejdříve odpor a nevoli, je však ve své záhadnosti přitažlivá. Téměř monochromní barevnost odkazuje na barvy těla, jeho vnějšek i vnitřek, krev, kůži, sliznice, oheň i hnilobu. Tematicky se Gerboc obrací k berlínskému kabaretu dvacátých a třicátých let minulého století - tavícímu kotlíku dekadentních kulturních tradic střední Evropy, dále k pornografii a sexualitě versus erotizujícím náboženským motivům či obrazům Francisca Goyi. Umělcova tvorba je často odrazem několika souběžně probíhajících dějů. Divák v tomto osobním střetu čelí svému vlastnímu podvědomí, skrytým touhám a zakázaným rozkoším. Kniha vychází v dvoujazyčném anglicko-českém vydání.
Francúzsky filozof Michel Foucault svojimi knihami, politickými aktivitami i spôsobom života neprestáva ani dnes priťahovať záujem filozofov, ale i širšej kultúrnej verejnosti. Autor monografie sa k tejto pozoruhodnej osobnosti približuje cez jej trvalé úsilie po inakosti.
Miroslav Marcelli v knihe Príklad Barthes sleduje líniu myslenia francúzskeho filozofa, literárneho kritika a semiológa Rolanda Barthesa, aby ju mohol vzápätí opustiť a predĺžiť, rozšíriť priestor filozofovania o svoju vlastnú trasu.
Roku 1886, včase najväčšej Masochovej slávy, použil lekár Krafft-Ebing vo svojom diele Psychopathia sexualis po prvý raz pojem masochizmus, odvodený od spisovateľovho mena, pod ktorým zhrnul symptómy istej sexuálnej perverzie. Venuša v kožuchu patrí k najúspešnejším erotickým prózam rytiera Leopolda von Sacher-Masocha. Gilles Deleuze, jeden z najoriginálnejších francúzskych filozofov druhej polovice 20. storočia, vyzdvihuje literárnu hodnotu Masochovho diela, analyzuje sadizmus a masochizmus, ich rozdiely a súvislosti. Gilles Deleuze Je jedním z nejoriginálnějších a najinspirativnějších francouzských filozofů druhé poloviny 20. století. Při rozvíjení své vlastní filozofické problematiky se často obracel k podnětům, které se zrodily v takových oblastech jako literatura, film, výtvarné umění nebo i kvantová mechanika, biologie a neurologie. Charakteristickým znakem jeho myšlení je schopnost zachytit mnohotvárnost a nezredukovatelnou jedinečnost kulturních, vědeckých a společenských pohybů. Tuto svou schopnost v plné míře projevuje i v práci o Sacher - Masochovi, vydané původně v roce 1967. Deleuze zde s velkým porozuměním představuje literární podoby jeho díla a zároveň usiluje rozbít zjednodušující koncepci sadomasochistické jednoty, kterou přijímá psychoanalýza.
