Alja Rachmanova Knihy

Sedmnáctiletá dcera lékaře, obklopená láskou a bohatstvím, si v předvečer občanské války a bolševického převratu začíná psát deník. Její zápisky, od neohrabaných začátků po zralé úvahy, se stávají jedním z nejdojímavějších svědectví o rudém teroru. Na konci se setkáváme se statečnou mladou ženou, která na malém sibiřském nádraží odevzdává své zápisníky rakouskému válečnému zajatci. V denících zachycuje domovní prohlídky, popravy, morální chaos, vraždu carské rodiny, exodus ruské inteligence, ale také své první lásky a zklamání. Tyto zápisky přinášejí překvapivé svědectví i pro ty, kteří si myslí, že o tomto období již vědí vše. Autorkou je Alja Rachmanovová, vlastním jménem Galina Džuraginová, pocházející z ruské šlechtické rodiny. Po útěku na Sibiř se provdala za rakouského válečného zajatce a rodina se usadila ve Vídni a později v Salzburgu. V meziválečném období vydává své deníky pod pseudonymem, které se stávají bestsellery a jsou přeloženy do více než dvaceti jazyků. Po smrti syna na konci druhé světové války vydává další úspěšné knihy. V roce 1945 s manželem prchají do Švýcarska, kde oba později umírají. Alja Rachmanovová je pohřbena na salzburském hřbitově vedle svého manžela a syna.

Nový sovietsky režim hlása voľnú lásku, komúny, nezáväzné krátkodobé partnerstvá, absolútny materializmus a ľúbostným citom opovrhuje ako buržoáznym prežitkom. Na pozadí tejto prudkej sexuálnej a spoločenskej obrody sa pred čitateľom odvíjajú veľakrát smutné vzťahy Aliných sestier a kamarátok, príbeh jej vlastného manželstva, či zrelý zväzok jej starnúcich rodičov. Prvý diel denníkov Ale Rachmanovovej, ktorý vyšiel po názvom Študenti, láska, Čeka a smrť, sa končí na sibírskej staničke, kde odovzdáva svoje zápisky, v ktorých popisuje hrôzy boľševického prevratu, do rúk rakúskeho vojnového zajatca. Manželstvá v červenej búrke sú ich pokračovaním a začínajú sa vyznaním zajatca z lásky k ruskej študentke. Hoci si Čeka nevybojovala miesto v titule knihy, stále hrá v živote sovietskych občanov nemalú rolu. Násilie, ktoré sa dostávalo ku slovu v prvom diele denníkov, sa stáva rutinou, už sa nestrieľa – „reakčné a rozvratné živly“ odsudzujú „budovatelia svetlejších zajtrajškov“ na dlhoročnú otrockú prácu v trestaneckých táboroch. Strach, pud sebazáchovy a zúfalá túžba prežiť nútia ľudí zriekať sa nielen svojich snov a ideálov, ale i zásad.

Je len málo silnejších svedectiev o živote v prvých dekádach minulého storočia. V Rachmanovovej denníkoch sa miešajú revolučné roky s dospievaním, krvavý boj o moc s prvými láskami a manželstvá mladých ľudí s novými pravidlami spoločnosti, ktorá všetky staré konvencie poslala na smetisko dejín. Pod názvom Ruské denníky vychádza súborné vydanie troch kníh, v ktorých Aľa Rachmanovová zaznamenala nielen prerod ruskej spoločnosti v rokoch boľševickej revolúcie, občianskej vojny a konsolidácie mladého komunistického štátu, ale aj prerod samej seba – z mladého a trochu naivného dievčaťa na ženu, ktorá sa musí obávať o svoj život aj životy blízkych. Denníky z rokov 1916 až 1927 zachytávajú roky strávené v Rusku, záverečná časť opisuje ťažké začiatky v rakúskej emigrácii.

Dieses spannende Buch erzählt von den Erlebnissen der Alja Rachmanowa, geboren als Alexandra Galina Djuragina, die 1925 mit ihrem Mann Arnulf von Hoyer und ihrem kleinen Sohn Jurka Russland aus politischen Gründen verlassen musste. In Wien angekommen, ohne Geld, gelingt es der Familie mit Hilfe eines Freundes, ein Milchgeschäft zu erwerben. Alja, die in Russland eine akademische Laufbahn begonnen hatte, verdient nun als „Milchfrau“ den Unterhalt, während Arnulf an der Universität alle in Russland absolvierten Prüfungen wiederholen muss. Die Erinnerungen von Alexandra von Hoyer bieten eine eindrucksvolle Milieustudie und gewähren Einblicke in die mühevolle Tätigkeit einer Wiener „Greislerin“ sowie in die Unsicherheit und Armut der damaligen Zeit: „Eine Semmel auf Kredit“. Die Schicksale von Fabrikarbeiterinnen, Kriegsgefangenen, Müttern unehelicher Kinder, Prostituierten und Trinkern, die Alja bedient, sind eindrücklich und vermitteln mehr als jede historische Analyse. Briefe der Mutter aus Russland und Aljas Träume spiegeln die Sehnsucht nach der verlorenen Heimat wider. Die Tagebuchaufzeichnungen, die von Juli 1925 bis August 1930 reichen, dokumentieren den Wandel im Leben der Familie, als Arnulf seine Prüfungen abschließt und eine Anstellung in Salzburg findet, wodurch sich ihr Leben zum Besseren wendet.