Alja Rachmanova Pořadí knih

Je len málo silnejších svedectiev o živote v prvých dekádach minulého storočia. V Rachmanovovej denníkoch sa miešajú revolučné roky s dospievaním, krvavý boj o moc s prvými láskami a manželstvá mladých ľudí s novými pravidlami spoločnosti, ktorá všetky staré konvencie poslala na smetisko dejín. Pod názvom Ruské denníky vychádza súborné vydanie troch kníh, v ktorých Aľa Rachmanovová zaznamenala nielen prerod ruskej spoločnosti v rokoch boľševickej revolúcie, občianskej vojny a konsolidácie mladého komunistického štátu, ale aj prerod samej seba – z mladého a trochu naivného dievčaťa na ženu, ktorá sa musí obávať o svoj život aj životy blízkych. Denníky z rokov 1916 až 1927 zachytávajú roky strávené v Rusku, záverečná časť opisuje ťažké začiatky v rakúskej emigrácii.

Nový sovietsky režim hlása voľnú lásku, komúny, nezáväzné krátkodobé partnerstvá, absolútny materializmus a ľúbostným citom opovrhuje ako buržoáznym prežitkom. Na pozadí tejto prudkej sexuálnej a spoločenskej obrody sa pred čitateľom odvíjajú veľakrát smutné vzťahy Aliných sestier a kamarátok, príbeh jej vlastného manželstva, či zrelý zväzok jej starnúcich rodičov. Prvý diel denníkov Ale Rachmanovovej, ktorý vyšiel po názvom Študenti, láska, Čeka a smrť, sa končí na sibírskej staničke, kde odovzdáva svoje zápisky, v ktorých popisuje hrôzy boľševického prevratu, do rúk rakúskeho vojnového zajatca. Manželstvá v červenej búrke sú ich pokračovaním a začínajú sa vyznaním zajatca z lásky k ruskej študentke. Hoci si Čeka nevybojovala miesto v titule knihy, stále hrá v živote sovietskych občanov nemalú rolu. Násilie, ktoré sa dostávalo ku slovu v prvom diele denníkov, sa stáva rutinou, už sa nestrieľa – „reakčné a rozvratné živly“ odsudzujú „budovatelia svetlejších zajtrajškov“ na dlhoročnú otrockú prácu v trestaneckých táboroch. Strach, pud sebazáchovy a zúfalá túžba prežiť nútia ľudí zriekať sa nielen svojich snov a ideálov, ale i zásad.

Sedmnáctiletá dcera lékaře, obklopená láskou a bohatstvím, si v předvečer občanské války a bolševického převratu začíná psát deník. Její zápisky, od neohrabaných začátků po zralé úvahy, se stávají jedním z nejdojímavějších svědectví o rudém teroru. Na konci se setkáváme se statečnou mladou ženou, která na malém sibiřském nádraží odevzdává své zápisníky rakouskému válečnému zajatci. V denících zachycuje domovní prohlídky, popravy, morální chaos, vraždu carské rodiny, exodus ruské inteligence, ale také své první lásky a zklamání. Tyto zápisky přinášejí překvapivé svědectví i pro ty, kteří si myslí, že o tomto období již vědí vše. Autorkou je Alja Rachmanovová, vlastním jménem Galina Džuraginová, pocházející z ruské šlechtické rodiny. Po útěku na Sibiř se provdala za rakouského válečného zajatce a rodina se usadila ve Vídni a později v Salzburgu. V meziválečném období vydává své deníky pod pseudonymem, které se stávají bestsellery a jsou přeloženy do více než dvaceti jazyků. Po smrti syna na konci druhé světové války vydává další úspěšné knihy. V roce 1945 s manželem prchají do Švýcarska, kde oba později umírají. Alja Rachmanovová je pohřbena na salzburském hřbitově vedle svého manžela a syna.