Jaroslav Putík Pořadí knih (chronologicky)

Kniha zápisků, postřehů, aforismů, úvah a sentencí významného českého prozaika Jaroslava Putíka (* 1923), autora románů Smrtelná neděle, Brána blažených, Muž s břitvou, Volný let voliérou a Plyšový pes svým charakterem navazuje na jeho knihu Bláznův polštář z roku 2003. Je rozdělena do několika oddílů a má v mnohém charakter bilanční. Ale zdaleka nejen to: Putík se projevuje jako bystrý pozorovatel každodennosti, sečtělý glosátor nadčasových i dějinných témat, literatury, kultury i současné politiky. Jeho kniha je střízlivě skeptická, někdy hořká, často i sarkastická. Ani v drobných literárních útvarech Putík nezapře, že je výrazným českým spisovatelem, který cítí živou účast se světem, který jej obklopuje.

Čtyřiadvacet psychologických povídek, v nichž autor provází své hrdiny nečekanými životními situacemi. Protagonisté těchto malých povídek z různého času i prostředí procházejí nevýznamnými i mezními příhodami a střety se všemi tragikomickými nejistotami doby. Je nám servírován výsměch i pochopení, vzlety i dopady. Autor ví, o čem píše, jeho pozorovací schopnosti jsou vynikající, jeho vyjadřování pregnantní.

Ve své nové knize Bláznův polštář předkládá Jaroslav Putík (1923) krátké zápisky a výpisky, vznikající od 50. let až do současnosti. Ironický glosátor s citem pro absurditu všedních situací tu shromáždil pestrou kolekci lidských (i zvířecích) dramat, groteskních minipříběhů, anekdotických historek, aforismů a bonmotů. Vlastním autorovým textem prostupuje útržkovitý čtenářský deník, výmluvný důkaz Putíkova vytříbeného čtenářského vkusu.

Kniha o velkém sjednocení Mongolů pod silným vedením Čingischána a následné tažení za čínskou zeď. Ve své době jedna z největších říší světa.

Deníkově stylizované záznamy z období let 1968 - 1989. V první a dosud nepublikované části Odchod ze Zámku zachycuje autor přelomové období, v němž byly pohřbeny naděje pražského jara 68. Druhá část Odysea po česku je věnována po všech stránkách utlumeným letům normalizace.

Román je meditativním esejem o pomíjivosti života a marnosti psaní i čtení knih, humoristickým a ironickým příběhem dvou stárnoucích mužů.

Příběh chlapce z hornického pohraničí, který prožívá pubertu na konci první republiky, za okupace prochází těžkou zkouškou v německém koncentračním táboře a po válce se stává představitelem dělnické mládeže mezi pražskými vysokoškoláky. Román je plný hořkosti a ironie příznačné pro část generace, která vztoupila do života plná nadějí v prvních poválečných letech.Dalším vývojem jsou zbavováni iluzí a sráženi na kolena tvrdou skutečností.

Deníkové zápisy českého spisovatele Jaroslava Putíka z let 1971 až 1989 vznikaly spontánně a bez předem vytčeného záměru. Čtenáři se tak dostává do rukou autentické a zároveň literárně mimořádně zdařilé svědectví o celém období tzv. normalizace.

Spisovatel Jaroslav Putík patří k těm autorům, s jejichž tvorbou jsme se v posledních dvaceti letech mohli setkávat pouze prostřednictvím exilových nakladatelství a neoficiálních edic. K takto publikovaným dílům patří Putíkovy knihy Muž s břitvou, Červené jahody, Odchod ze zámku i Volný let voliérou. Tento pozoruhodný román líčí příběh skupiny podnikavců a malých dobrodruhů, kteří se rozhodnou skončit s nehybností prázdných roků a přelstít zákony života ve voliéře – tedy ve společnosti sedmdesátých a osmdesátých let. S bohatým využitím bizarních prostředků, nadsázky, grotesky, absurdity, autor vytváří sugestivní obraz ještě nedávných poměrů a jejich odrazu v pocitech i jednání lidí, ukazuje touhu po svobodě i různé cesty k ní. Román je současně ironickým komentářem českých dějin a rolí herců vystupujících na jejich prknech.

Muž s břitvou, neboli strýc Jan, připomíná Hrabalova strýce Pepina s tím rozdílem, že hrdina, který je holičem, filozofem, chemikem, zázračným doktorem i výrobcem falešných dokladů, je přes chaotičnost svého jednání schopen vyrovnat se jak s vlastním osudem, tak i ovlivnit životy svých bližních. Román přináší spoustu drobných maloměstských osudů a půvabných figurek.

Autor se pokouší svým příběhem, zachycujícím lidské hledání blaženosti v komplikovaných poutech pohlavního partnerství, o literární průzkum našeho způsobu života. Vypravěč sám je svědectvím faktu, že nelze zůstat v pouhém pozorovatelském postoji a že jsme zpravidla proti své vůli vtaženi do vztahů druhých lidí: ač je nejprve jen divákem milostné situace svého přítele Jiřího, Jiřího ženy a výtvarnice Ivanky, i jeho osud záhy připlácí hře ostatních.

Příběh ženy, která se pokusila o sebevraždu a lékaře, který v její minulosti i přítomnosti hledá důvody osamocení a zklamání. Jejich vztah přerůstá do vztahu milostného a jejich společné, detektivní pátrání v lidských a společenských vztazích, poznamenaných okupací, poválečnýmiudálostmi a nakonec vyúsťuje do překvapivého závěru.

Autor ve svých povídkách zachycuje řadu základních situací lidských a společenských vztahů.

Krátké prózy a črty českého spisovatele, který v nich vyjadřuje svůj životní nadhled, ironickou moudrost a soucítění s lidmi.

Novela autora, známého svými reportážemi, vypráví příběh mladého chlapce, který se vrací z koncentračního tábora s podlomeným zdravím. O jeho záchranu bojuje řada lidí. Spisovateli však jde o analýzu duševních stavů nemocného i jeho statečného zápasu o vlastní uzdravení.

Reportáž o zájezdu České filharmonie na Dálný východ v roce 1959.

Francouzský autor s bezprostředností, jež přímo vnucuje domněnku, že z líčeného snad mnohé sám přímo prožil, uvádí čtenáře do Madridu opojeného slávou nad porážkou republikánů. Citovou i názorovou rozpornost, v níž pod násilnickým režimem bude muset žít země i její obyvatelé,zachycuje na příběhu dvou bratří, z nichž jeden slouží novému režimu a druhý je jeho nesmiřitelným odpůrcem.

Případ dr. Oppenheimera, tvůrce atomové bomby, který odmítl spolupracovat na výrobě vodíkové pumy. Byl proto obviněn z politické nespolehlivosti a postaven před zvláštní Bezpečnostní výbor. Z množství dokumentárního materiálu autor vybral a volně zpracoval výpovědi tří svědků, typických představitelů americké inteligence a vládní mašinérie, neústupně hájících americký způsob života. Z obhajoby dr. Oppenheimera vyplývá mravní rozpor vědce, který si uvědomuje ničivý dosah svých vynálezů i nesvobodu vlastního bádání a přesvědčení.

Za svého pobytu v Egyptě (v roce 1956) shromáždil autor bohatý materiál, z kterého po návratu domů vytvořil knihu črt a reportáží. Publikace obsahuje informace o společenském zřízení současného Egypta, líčí vznik nového režimu, postavení egyptského fellaha, dělníka a inteligence, popisuje problémy egyptské kultury - zejména literatury a malířství. Cesta do Abu Simbelu, návštěva assuánské přehrady, Suezu, Théb, Káhiry, Alexandrie atd., přibližuje čtenáři živě egyptský dnešek.