Alfred North Whitehead byl anglický matematik a filozof, který se stal klíčovou postavou filozofie procesu. Jeho myšlení se zabývá světem jako propojenou sítí vzájemně závislých procesů, které zdůrazňují důsledky našich činů. Whiteheadův radikální pohled na realitu, kde události nahrazují substance, se stal základem pro zkoumání v ekologii, teologii, vzdělávání i fyzice. Jeho práce nadále inspiruje vědecký výzkum a přispívá k novým přístupům ve filozofii, teologii a ekologické etice.
Studie seznamuje čtenáře s moderní logikou z pohledu sto let starého (vzatého ze spisu Principia Mathematica). Jejím cílem je, kromě představení klasického analytického postupu a myšlenky důkazu, nabídnout vlastní odpovědi na některé otázky, které dnes studium moderní logiky provázejí: Z čeho v logice vycházíme? K čemu nám jsou pravidla? Mluvíme jen v metajazyce?
Poslední velká Whiteheadova filosofická práce je věnována úvahám o formování západní civilizace, jimiž autor dovršuje výstavbu své filosofické koncepce.
Význačný logik zkoumá podstatu a význam symbolu pro lidskou bytost i společenskou realitu.
Po autorově autobiografickém článku následuje sedm filosofických esejů: o vztahu matematiky a dobra, o poměru uniformity a kontingence, o nesmrtelnosti, vlastní alternativní výklad Einsteinovy teorie, analýza významu, komentář k vlastní knize Proces a realita a krátký nárys vlivu Johna Deweyho.První český překlad z prací „Descarta naší doby“, který koncipoval osobitou „filosofii organismu“, dokazuje hodnotu tohoto ducha v moderním myšlenkovém světě, jehož jednostrannosti scientismu a antropologismu se snažil překonávat, vycházeje z matematiky a vytvářeje metafyzický systém, oproštěný od substančního modelu.