František Benhart Knihy

Velkoryse rozprostřená historická freska se zajímavou milostnou zápletkou dává důraz na věrohodnost reálií 18. století. Jádrem románu je myšlenkový svět tehdejšího člověka, jehož hlavní - náboženský - rozměr je ukotven i přímo v místě děje, jímž je svatá pouť. Problémy lásky, erotiky, integrity, svobody a životních priorit prožívají hrdinové značně mnohovrstevně, rozporuplně a často bolestně, vše promítajíce přes filtr základních hodnot křesťanské morálky. O to mučivější jsou potom úvahy existenciálního charakteru, ať už se odehrávají v duši jezuity, zamilované ženy, nebo pyšného vojáka. Autor vypráví důkladně, což ovšem z jiného pohledu může znamenat i zdlouhavě. Každopádně vyžaduje celého čtenáře i s jeho soustředěním, odměnou je pak uspokojení z poctivého vyprávění, jaké už dnes není zdaleka samozřejmostí.

Kniha Přízrak z Rovenské přináší šest ze sedmi próz stejnojmenného originálního souboru a doplňují ho dvě prózy z předešlé povídkové knihy Pohled anděla. V současnosti nejznámější slovinský autor ve svých krátkých prózách tematicky čerpá v širokém okruhu prostoru i čase, který je rovnoměrně rozložen na přítomnost i minulost, přičemž některé prózy jsou časově nezařaditelné. Své hrdiny nechává čelit všemu, co ohrožuje jednotlivce, od přirozených i nadpřirozených sil osudu až po postoje a činy světských či církevních uzurpátorů moci. Prvky nadskutečna jsou jedním z poznávacích znaků Jančarova literárního jazyka a přispívají k významové vrstevnatosti jeho děl.

Pocity a zážitky slovinského intelektuála, spisovatele, z pobytu ve Spojených státech. Hrdina, který má silně autobiografické rysy, neboť stejně jako autor hostuje ve Spojených státech na škole tvůrčího psaní, je autorem pojednán velmi hořce ironicky. Je „pozorovatelem, který sleduje, co ses ním tady, na druhém konci světa, děje“. Co udělá dlouhodobější pobyt v Americe se Středoevropanem, příslušníkem malého národa, odkojeného úzkostí, utrpením a melancholií. Melancholií, melancholickou vášní hrdinovy „krize středního věku“, je ostatně prodchnuta celá kniha, v jejímž ději se prolíná fikce a skutečnost, nepravděpodobnost a autentičnost, a jenž je zasazen do horkého, vlhkého New Orleansu, plného melancholického jazzu, švábů a woodoo.

Eseje reagující na konkrétní projevy a dopady společenských změn v zemích bývalé Jugoslávie i v ostatních postkomunistických zemích v 90. letech 20. století.

Kniha mladého slovinského básníka a esejisty, který dnes patří k nejpřekládanějším slovinským autorům, obsahuje tři eseje (Svěrací kazajka anonymity: slovinská poezie a bílé místo na literární mapě USA; Nezbytný patos distance: přednosti a slabosti národní identity; Kosmopolitní klub: umělec a společnost bez estetických vymezení), jejichž společným tématem je problematika malého národa a jeho příslušníků v dnešním tvrdě neskurpulózním světě.

Vyprávění o dojmech slovinského spisovatele z návštěvy obléhaného Sarajeva. Na podzim 1994 navštívila skupina slovinských autorů Sarajevo a setkala se tam s místní organizací Pen-klubu. Dojmy ze života v rozbitém městě, ze života v nedostatku, zimě a ve stálém nebezpečí z ostřelovačů – to je náplň této hořké knížky. Zamyšlení nad koexistencí tří národností. Autor tvrdí, že Sarajevo nikdy nebylo skutečně multikulturní společností, že zde nebylo nic spontánního, ale vše bylo organizováno podle stranických parit a národnostního klíče. Právě tato skutečnost pak umožnila výbuch nekontrolovaného násilí a nenávisti. Kniha končí přirovnáním Sarajeva k díře ve trupu lodi zvané Evropa, která celou loď potopí.

Román z šestidílného cyklu o společenském vzestupu, krizích i úpadku slovinského měšťanského rodu se odvíjí před druhou světovou válkou a během ní.

Autor zachycuje v tomto, částečně autobiografickém románu život venkovanů na slovinsko-charvátském pomezí.

Třetí díl románové trilogie zpodobuje statečný zápas slovinských partyzánů s hitlerovskou armádou a německou špionážní službou na sklonku války a nedlouho po ní. Čtenář se setká s hrdiny předchozích dílů -s inteligentní špiónkou, s velitelem a členy partyzánského oddílu a s partyzánským protihráčem, gestapáckým majorem.

Román o životě osamělé ženy a matky.Marina Ravenová,po krátké epizodě nešťastného manželství, rozvedená,žije a pracuje jen pro svého dorůstajícího syna.V jádru hodného chlapce s nímž si však příliš nerozumí,stejně jako s jeho otcem a velmi se tím trápí.S Marininým příběhem je propleteno několik dalších,takže vzniká podmanivý obraz společenského dění za války i po válce

Sborník projevů na symposiu Svazu čs. spisovatelů

Ve špionážním románě, navazujícím na knihu Lest, pokračuje příběh lublaňské studentky, která jako agentka gestapa přešla k partyzánům. Ocitá se v mezních situacích uprostřed obou bojujících táborů, na jedné straně gestapa, německých oddílů a slovinské domobrany a na druhé straněpartyzánů, a v jedné akci jako partyzánka umírá. Poutavé vyprávění s řadou výrazně charakterizovaných postav bylo přeloženo do několika jazyků.

Příběh chlapce Andreje, který odešel v sedmnácti letech k partyzánům, prožil zde spoustu dramat a vyzrál v muže.

Roman je chudý student literatury. Jeho život byl zcela normální. Ovšem až do té doby, než potkal krásnou záhadnou dívku, Lenoru. Byla to láska na první pohled. Dlouho neměl možnost se s ní seznámit, až jednou přišla na přednášku Romanova profesora Hypolita a sedla si vedle Romana. Po přednášce šla s ostatími studenty do hospody. Když ji šel Roman doprovodit na cestě domů, skončili v bytě jeho přítele Rodina. Po vášnivé noci se však dlouho neviděli. Když se po nějaké době setkali podruhé, Lenora řekla Romanovi, že se bude vdávat. Neviděl ji dlouhých devět let. Roman byl Lenorou téměř posedlý, viděl ji všude, psal o ní a pomalu se propadal do snového světa. Jeho práce knihovníka jej v této fantazii podporovala. Dokud ji nepotkal na místě, kde ji uviděl prvně - na hřbitově u hrobu Kartnervaldů. Lenora chtěla po Romanovi, aby ji unesl. Když za ní ale přijel, zjistil, že už to udělal někdo jiný. Roman se tedy vydal pátrat po Lenoře.

Kritické texty o české a slovinské literatuře (1963-1998). Celoživotní kritická a esejistická žeň překladatele a znalce slovinské literatury zahrnuje stati, které vycházely v uplynulých letech v českých i slovinských literárních časopisech a v podobě doslovů k Benhartovým překladům ze slovinské literatury.Úvodní poznámkou doplnil Jan Suk.

Kultivovaný cestopis představuje Slovinsko z různých pohledů. Autor, literární kritik a překladatel, navštěvuje Slovinsko pravidelně už od roku 1946, také tam pracuje a má mnoho přátel. Cestopis samozřejmě přibližuje krásu slovinské přírody, historické památky, ale i lidi žijící v této zemi a celou slovinskou kulturu. Kniha nemá v žádném případě charakter turistického průvodce.