František Benhart Pořadí knih

Kniha Přízrak z Rovenské přináší šest ze sedmi próz stejnojmenného originálního souboru a doplňují ho dvě prózy z předešlé povídkové knihy Pohled anděla. V současnosti nejznámější slovinský autor ve svých krátkých prózách tematicky čerpá v širokém okruhu prostoru i čase, který je rovnoměrně rozložen na přítomnost i minulost, přičemž některé prózy jsou časově nezařaditelné. Své hrdiny nechává čelit všemu, co ohrožuje jednotlivce, od přirozených i nadpřirozených sil osudu až po postoje a činy světských či církevních uzurpátorů moci. Prvky nadskutečna jsou jedním z poznávacích znaků Jančarova literárního jazyka a přispívají k významové vrstevnatosti jeho děl.

Velkoryse rozprostřená historická freska se zajímavou milostnou zápletkou dává důraz na věrohodnost reálií 18. století. Jádrem románu je myšlenkový svět tehdejšího člověka, jehož hlavní - náboženský - rozměr je ukotven i přímo v místě děje, jímž je svatá pouť. Problémy lásky, erotiky, integrity, svobody a životních priorit prožívají hrdinové značně mnohovrstevně, rozporuplně a často bolestně, vše promítajíce přes filtr základních hodnot křesťanské morálky. O to mučivější jsou potom úvahy existenciálního charakteru, ať už se odehrávají v duši jezuity, zamilované ženy, nebo pyšného vojáka. Autor vypráví důkladně, což ovšem z jiného pohledu může znamenat i zdlouhavě. Každopádně vyžaduje celého čtenáře i s jeho soustředěním, odměnou je pak uspokojení z poctivého vyprávění, jaké už dnes není zdaleka samozřejmostí.

Kritické texty o české a slovinské literatuře (1963-1998). Celoživotní kritická a esejistická žeň překladatele a znalce slovinské literatury zahrnuje stati, které vycházely v uplynulých letech v českých i slovinských literárních časopisech a v podobě doslovů k Benhartovým překladům ze slovinské literatury.Úvodní poznámkou doplnil Jan Suk.

Kniha mladého slovinského básníka a esejisty, který dnes patří k nejpřekládanějším slovinským autorům, obsahuje tři eseje (Svěrací kazajka anonymity: slovinská poezie a bílé místo na literární mapě USA; Nezbytný patos distance: přednosti a slabosti národní identity; Kosmopolitní klub: umělec a společnost bez estetických vymezení), jejichž společným tématem je problematika malého národa a jeho příslušníků v dnešním tvrdě neskurpulózním světě.

Pocity a zážitky slovinského intelektuála, spisovatele, z pobytu ve Spojených státech. Hrdina, který má silně autobiografické rysy, neboť stejně jako autor hostuje ve Spojených státech na škole tvůrčího psaní, je autorem pojednán velmi hořce ironicky. Je „pozorovatelem, který sleduje, co ses ním tady, na druhém konci světa, děje“. Co udělá dlouhodobější pobyt v Americe se Středoevropanem, příslušníkem malého národa, odkojeného úzkostí, utrpením a melancholií. Melancholií, melancholickou vášní hrdinovy „krize středního věku“, je ostatně prodchnuta celá kniha, v jejímž ději se prolíná fikce a skutečnost, nepravděpodobnost a autentičnost, a jenž je zasazen do horkého, vlhkého New Orleansu, plného melancholického jazzu, švábů a woodoo.

Eseje reagující na konkrétní projevy a dopady společenských změn v zemích bývalé Jugoslávie i v ostatních postkomunistických zemích v 90. letech 20. století.

Vyprávění o dojmech slovinského spisovatele z návštěvy obléhaného Sarajeva. Na podzim 1994 navštívila skupina slovinských autorů Sarajevo a setkala se tam s místní organizací Pen-klubu. Dojmy ze života v rozbitém městě, ze života v nedostatku, zimě a ve stálém nebezpečí z ostřelovačů – to je náplň této hořké knížky. Zamyšlení nad koexistencí tří národností. Autor tvrdí, že Sarajevo nikdy nebylo skutečně multikulturní společností, že zde nebylo nic spontánního, ale vše bylo organizováno podle stranických parit a národnostního klíče. Právě tato skutečnost pak umožnila výbuch nekontrolovaného násilí a nenávisti. Kniha končí přirovnáním Sarajeva k díře ve trupu lodi zvané Evropa, která celou loď potopí.