Philippe Berthier Knihy

Na pozadí francouzské společnosti z přelomu 18. a 19. století zachycuje příběh zbohatlíka Grandeta, který propadl mamonu, přičemž jádrem příběhu je milostný cit jeho dcery Evženie. 26-022-70

Otec Goriot pracuje jako dělník v továrně na výrobu těstovin, později se z něho stane obchodník. Daří se mu a finančně je velmi dobře zajištěný. Má dvě dcery (Anastázii a Delfínu), které jsou již vdané. Jedna si vzala bankéře, druhá šlechtice a od otce dostaly velmi tučná věna. Po čase se na věno zapomnělo a manželé zakázali dcerám, aby je chodil otec navštěvovat. Otec Goriot svůj majetek prodá a odstěhuje se do penzionu, kde je levné ubytování. Manželka, kterou měl velmi rád, mu zemřela velmi brzy a veškerou svou lásku věnoval svým dcerám. Dcery jsou rozmazlené, sobecké a za otce se stydí. I přesto chodí navštěvovat otce, ale ne pro lásku, ale pro peníze. Ve stejném penzionu bydlí druhá hlavní postava románu, student Evžen Rastignac. Evžen přichází do Paříže studovat práva. Pochází z chudé rodiny. Peníze, které dostává od rodičů stačí pouze na bydlení. Postupem času Evžen poznává, že se ve společnosti bez peněz neobejde. Peníze si půjčuje u svého kamaráda Vautrina. Na jednom plese se seznamuje s Delfinou a zamiluje se do ní. Kvůli ní se Evžen stane hazardním hráčem, Goriot již nemá mnoho peněz a dcery ho proto přestanou navštěvovat...

En 1913, Rachilde percevait derrière les pages du Grand Meaulnes une "fée qui vous guette" pour offrir "le don d'enfance". Cette poétisation du réel, qui reste l'un des charmes du roman, a aussi ouvert la voie à un malentendu durable. Peu de romans ont une renommée comparable, et la mort d'Alain-Fournier en 1914 a contribué à faire de lui un jeune homme irrévocable, rendant l'ouvrage unique. Pourtant, beaucoup le lisent superficiellement, prenant pour un texte peu construit ce qui est en réalité un concerto en trois mouvements, une sombre histoire de déception et de désenchantement. Yvonne de Galais évoque la Mélisande de Maeterlinck et Debussy, étant "pas d'ici", tandis qu'Augustin Meaulnes, tel un aérolithe, chamboule tout avant de disparaître, laissant son ami Seurel imaginer ses nouvelles aventures. La simplicité apparente du livre cache une richesse littéraire secrète, allant des récits du Graal à Nerval et Pelléas. Bien que Fournier tente de dissimuler la violence latente chez Meaulnes, celle-ci affleure, tout comme des pulsions sexuelles complexes. Un chapitre finalement retranché et des lettres rassemblées après le roman éclairent la genèse de l'ouvrage, révélant une passion impossible pour Yvonne de Quiévrecourt, rencontrée en 1905, et tissant ensemble un rêve amoureux et une expérience d'écriture unique.