Philippe Berthier Knihy

Jeden z vrcholných románů Lidské komedie od francouzského klasika 1. poloviny 19. století realisticky vypovídá o lidských vztazích, ovládaných mocí peněz. Hlavním hrdinou románu je hrabivý zbohatlík Grandet, typ necitelného člověka vše podřizujícího své touze po hromadění peněz, jenž zničí štěstí jediné dcery odporem proti jejímu sňatku, aby vyplacením věna nemusel zmenšit své bohatství. Evženie Grandetová, nešťastná a poslušná dcera, která otcovým zásadám a předsudkům obětuje své životní štěstí, se nedokáže ani po jeho smrti oprostit od zhoubné moci peněz a své zmařené sny vykupuje dobročinností a osamělostí.

Dnes již legendární román o úpadku společnosti, vypráví životní příběh dvou rozdílných lidí - Evžena de Rastignace, který je svým okolím postupně připravován o iluze a mění se v stále tvrdšího a horšího člověka a otce Goriota, úspěšného obchodníka s nudlemi, který přicházío všechno díky své naivitě a lásce k dcerám. 23-067-84

En 1913, Rachilde percevait derrière les pages du Grand Meaulnes une "fée qui vous guette" pour offrir "le don d'enfance". Cette poétisation du réel, qui reste l'un des charmes du roman, a aussi ouvert la voie à un malentendu durable. Peu de romans ont une renommée comparable, et la mort d'Alain-Fournier en 1914 a contribué à faire de lui un jeune homme irrévocable, rendant l'ouvrage unique. Pourtant, beaucoup le lisent superficiellement, prenant pour un texte peu construit ce qui est en réalité un concerto en trois mouvements, une sombre histoire de déception et de désenchantement. Yvonne de Galais évoque la Mélisande de Maeterlinck et Debussy, étant "pas d'ici", tandis qu'Augustin Meaulnes, tel un aérolithe, chamboule tout avant de disparaître, laissant son ami Seurel imaginer ses nouvelles aventures. La simplicité apparente du livre cache une richesse littéraire secrète, allant des récits du Graal à Nerval et Pelléas. Bien que Fournier tente de dissimuler la violence latente chez Meaulnes, celle-ci affleure, tout comme des pulsions sexuelles complexes. Un chapitre finalement retranché et des lettres rassemblées après le roman éclairent la genèse de l'ouvrage, révélant une passion impossible pour Yvonne de Quiévrecourt, rencontrée en 1905, et tissant ensemble un rêve amoureux et une expérience d'écriture unique.