Kornej Ivanovič Čukovskij Pořadí knih

Modrý večer obsahuje několik básnických sbírek, včetně Večer, Růženec, Bílé hejno, Jitrocel a Anno Domini. Dále zahrnuje slovo o Puškinovi, Sedmou knihu s několika cykly (Cinque, Šípek kvete) a básně z Poémy bez hrdiny spolu s cyklem Rekviem. Lyrika autorky je většinou syžetová, s minimem abstrakce. Kromě hudebně lyrických vloh vyniká také vypravěčským talentem. Její básně často připomínají novely s komplikovanými a obsáhlými ději, které se před námi objevují v nezapomenutelných úsecích. Autorka psala obezřetně, pečlivě zvažovala každé slovo, aby dosáhla prostoty, která je dostupná jen velkým mistrům. Rukavička, o které hovoří zavržená žena, se stala symbolem opuštěnosti. Téma beznadějné lásky, kdy miluje, ale není milována, je jejím oblíbeným motivem. V této oblasti nemá konkurenci. Její obrovský talent se projevuje v pocitech zklamání a odmítnutí, které vyjadřuje jménem nemilovaných. Vytvořila si zástup trpících, kteří se "toulají jako zatracenci", proklínají milované a trpí hořem. (Doslov Korněj Čukovskij)

Výběr známých, většinou epických básní plných humoru: o zloduchu Hromburanovi, o krokodýlu, o maličkém nebojsovi Birbidonovi.

Čtyři veršované vyprávěnky o holčičce, jež si nakreslila strašáka a pak se ho sama bála, medvědu zatouživším po pavím chvostu, nenasytné dívence a konečně o podivuhodném stromu, na němž místo ovoce rostou punčochy a boty.