Doktor Bolíto nikdy neodmítne pomoc žádnému zvířátku, dokonce se naučil rozumět i zvířecí řeči. A má i spoustu věrných kamarádů – krokodýla Nila, opičku Čiki, prasátko Chruchro i pejska Ňafku. Když se mu donese, že jeho pomoc potřebují nemocné opice v Africe, bez váhání se za nimi vydá. Cesta není bez nebezpečí, musí čelit krvežíznivým pirátům, ale s pomocí věrných zvířecích kamarádů všechno dobře dopadne!
Generacemi prověřené zpracování slavných příběhů Hugha Loftiga.
Slavný román anglického spisovatele, žurnalisty a politika konce 17. a poč. 18. stol., přeložený mnohokrát do většiny evropských jazyků. Jeho základním námětem byl skutečný příběh skotského námořníka Alexandra Selkirka, který prožil přes 4 léta na neobydleném ostrově. V sovětském zpracování jsou zdůrazněny kladné rysy hrdinyrománu, které K. Čukovskij charakterisuje v předmluvě: „Na Robinsonovi nás zajímá především skutečnost, že byl horlivý pracovník, člověk nevyčerpatelné energie. ... Ať vypravuje ... o jakékoli práci, mluví o ní tak zajímavě, že se každému z nás zdá, jako bychom se této práce sami účastnili. Na Robinsonovi se nám líbí i to, že od prvních dnů svého pobytu na ostrově zápasí s přírodou a donucuje ji, aby se podřídila jeho vůli.“ Konečným cílem této pilné a usilovné práce je však zbohatnutí, založení kolonie. Při tom proces hromadění bohatství a kolonisace je vylíčen idealisticky, jako výsledek pouhé píle a přičinlivosti, prosté vykořisťování. Proto K. Marx označoval pokusy buržoasních ekonomiků vylíčit hromadění kapitálu jako výsledek pracovitosti měšťáků za „robinsonády“.
Modrý večer obsahuje několik básnických sbírek, včetně Večer, Růženec, Bílé hejno, Jitrocel a Anno Domini. Dále zahrnuje slovo o Puškinovi, Sedmou knihu s několika cykly (Cinque, Šípek kvete) a básně z Poémy bez hrdiny spolu s cyklem Rekviem. Lyrika autorky je většinou syžetová, s minimem abstrakce. Kromě hudebně lyrických vloh vyniká také vypravěčským talentem. Její básně často připomínají novely s komplikovanými a obsáhlými ději, které se před námi objevují v nezapomenutelných úsecích. Autorka psala obezřetně, pečlivě zvažovala každé slovo, aby dosáhla prostoty, která je dostupná jen velkým mistrům. Rukavička, o které hovoří zavržená žena, se stala symbolem opuštěnosti. Téma beznadějné lásky, kdy miluje, ale není milována, je jejím oblíbeným motivem. V této oblasti nemá konkurenci. Její obrovský talent se projevuje v pocitech zklamání a odmítnutí, které vyjadřuje jménem nemilovaných. Vytvořila si zástup trpících, kteří se "toulají jako zatracenci", proklínají milované a trpí hořem. (Doslov Korněj Čukovskij)
Čtyři veršované vyprávěnky o holčičce, jež si nakreslila strašáka a pak se ho sama bála, medvědu zatouživším po pavím chvostu, nenasytné dívence a konečně o podivuhodném stromu, na němž místo ovoce rostou punčochy a boty.
Řekla jednou koťátka: "Mňoukání už máme dosti, chceme jako prasátka pěkně chrochtat po libosti!" Celý zvířecí svět se chytil kočičího příkladu: žáby lítaly v povětří, medvěd kokrhal, myši chytly kočku do pasti... Všechno šlo naruby, dokud nevznikl velký požár, založený zvířecí neopatrností, který všem zvířátkům napravil hlavu: kočky zase mňoukají, medvěd bručí a žáby sedí v tůni, kvákajíce na měsíc.
