Nathalie Sarrautová Knihy

V této knize mluví autorka ústy mladého muže. Ten žije u strýce v Paříži a léčí si plíce. Žije v pohodlí a relativní zahálce. Zato pronikavě a až chorobně citlivě analyzuje vztahy k nejbližšímu okolí, hlavně strýci, tetě a sestřenici, podivným, psychologicky velmi pitoreskním lidem.Hlavní zápletkou v tomto řetězci komplikovaných vztahů je postava pana Martereaua, kterému rodina svěřila obrovskou sumu na zakoupení domu kousek za Paříží. Otázka, kterou si vypravěč stále znovu a znovu klade, zní: je Martereau podvodník, nebo oddaný a obětavý člověk? Martereau je jediná postava, která má přesné kontury, ostatní nemají ani jména. Jediný Matereau má také morální sílu a zdraví, ostatní jen přešlapují a patlají se rozebíráním svým proměnlivých, ale v podstatě monotónních postojů. Málokdy v skutečně moderní próze najdeme takovou nezávislost myšlení i umělecké formy, aby přitom tak úzce navazovala na samy kořeny tří autorů, jichž si autorka vážila jimiž se intenzivně zabývala: Dostojevskij, Kafka a Proust.

Francouzská spisovatelka ruského původu debutovala v r. 1938 sbírkou krátkých próz Tropismy. Známou se však stala až mnohem později, jako představitelka tzv. nového románu. Její poslední román, Zlaté plody, vyznamenaný v r. 1963 mezinárodní nakladatelskou cenou, je románem bez postavy a děje. Autorka v něm sleduje reakce čtenářů a kritiky na úspěšnou knihu „Zlaté plody...“ zkoumá sdělitelnost uměleckého díla a stupeň vnímavosti různých čtenářských vrstev. Spojovacím prvkem nejsou však názory jedinců, ale variace ohlasu, který kniha vyvolala.

Další přeložený "anti-román" představitelky francouzského nového románu, napsaný koncem čtyřicátých let, zobrazuje výsledky pátrání muže, sledujícího skutečně i ve fantazii dvojici lidí, starce a jeho dceru. I v této autorčině próze putuje člověk mezi dvěma póly: mezi svou pravou existencí a neautentickým únikem před svou osamoceností. J.-P. Sartre, jehož předmluvou je knížka opatřena, označuje tuto cestu jako "nepřetržité malátné vlnění od jedinečného k obecnému a zpátky".

Čtyři eseje francouzské spisovatelky (Od Dostojevského ke Kafkovi, Věk podezírání, Rozhovor a podtext rozhovoru, Co vidí ptáci), v nichž podrobuje kritice soudobý útvar dožívajícího tradičního románu a snaží se proklestit cestu románu novému. Srovnání „hlubinné“ psychologické analýzy u Dostojevského a konce tohoto literárního postupu u Kafky. Útok na psychologickou analýzu, který nemá představovat negaci cílů tohoto postupu, nýbrž nedůvěru k jeho možnostem. Cílem je autorce rehabilitace románu jako svébytného žánru.

A young writer has his heart set on his aunt's large apartment. With this seemingly simple conceit, the characters of The Planetarium are set in orbit and a galaxy of argument, resentment, and bitterness erupts. Telling the story from various points of view, Sarraute focuses below the surface, on the emotional lives of the characters in a way that surpasses even Virginia Woolf. Always deeply engaging, The Planetarium reveals the deep disparity between the way we see ourselves and the way others see us.

Considered one of the major French writers of our century, Nathalie Sarraute is the author of several novels, plays, and essays, as well as of Childhood, her autobiography. A pioneer of the nouveau roman (or new novel), a literary movement that sought to free the novel from the confines of plot, characterization, and time, she was recently honored by the presentation of her complete works in the prestigious Pleiade series (other authors in the series include Honore de Balzac, Ernest Hemingway, and Franz Kafka).George Braziller is delighted to have been publishing all of Sarraute's work in America since 1958.