Pierre Bourdieu Pořadí knih

Kniha (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil. Východiskem knihy je kritika „scholastického rozumu“, tedy snaha odkrýt sociální podmínky umožňující veškerou intelektuální práci; nejdůležitější z těchto podmínek pak je samotná situace scholé, volného času osvobozeného od praktických tlaků. Profesionální myslitelé v čele s filozofy si však podle Bourdieua podmíněnosti svého postavení obvykle nejsou vědomi, a scholastické vidění světa neoprávněně zobecňují. To vede k řadě iluzí a zkreslení, zejména k nepochopení svébytné logiky praxe a přehnaně intelektualistickému pohledu na lidské bytosti. Bourdieu ve své „negativní filozofii“ tyto filozofické omyly potírá, a nadto předkládá vlastní pojetí člověka, vyplývající z jeho sociologických výzkumů, přičemž se zaměřuje právě na ty aspekty lidské existence, které jsou pro scholastický pohled většinou neviditelné, jako role těla v učení se a poznávání, dějinnost rozumu nebo otázky moci a násilí.

Antologie překladů věnovaná novému historismu, kulturnímu materialismu a kulturním studiím – tedy směrům humanitněvědného myšlení, v jejichž rámci se střetávají literární a kulturní teorie, text a jeho kontext, praktické a teoretické aspekty myšlení, konání a řeči nebo oblast umění a ne-umění – uvedené směry nemapuje v celé šíři, ale vybírá klíčové texty jejich protagonistů, a to v rámci hledisek z podtitulu antologie: cirkulace, reprezentace, ideologie. Obsahuje jak výrazně teoreticky zaměřené práce, tak studie věnované konkrétním historickým otázkám. Všechna témata doprovázejí osvětlující úvodní texty a celou knihu uvádí studie přibližující základní pojmy a jejich vývoj v kontextu domácí literárněteoretické tradice. Publikaci připravil 6členný tým překladatelů a autorů z ÚČL AV ČR, Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK a Katedry genderových studií FHS UK. Koncepci antologie vypracovali Richard Müller, zabývající se literární komunikací a její medialitou i materialitou, a Josef Šebek, věnující se zprostředkováním mezi textem a sociálním kontextem.

Kniha významného francouzského sociologa, jehož úvahy zásadním způsobem ovlivnily také estetiku, literární historii a řadu dalších oborů, probírá v obecnosti i na konkrétních příkladech fungování jazyka jakožto sféry symbolické směny. Bourdieu knižním souborem z roku 1982 reagoval především na Saussura a jeho vlivnou recepci u strukturalistů, ale též například na J. L. Austina, N. Chomského a další klíčové autory. Neosobní, zdánlivě neutrální systém jazyka je odhalen jakožto zvláštní a velmi efektivní mocenský postoj, díky němuž se vyjadřovací nástroj, jenž reálně náleží pouze některým, privilegovaným vrstvám, prosadí jakožto měřítko pro uvažování a vyjadřování všech – i těch (jedinců, vrstev, etnik atd.), kdo jsou příslušným uspořádáním fatálně znevýhodněni. V tomto rámci vystupuje i slovní zásoba, syntax, styl apod. jen jako aspekty distribuce kulturní moci a vyjadřovacích výsad. Zatímco tedy strukturalisté chtěli vytvořit sociologii po vzoru lingvistiky, Bourdieu demaskuje lingvistické hledisko jakožto strategii uvnitř společnosti, zdaleka však nejde jen o pouhé oborové přetahování: jeho analýzy jsou v podrobnostech velmi subtilní a podnětné zvláště pro jazykovědce a literární vědce.

Významný francouzský sociolog se v podnětné knize esejů věnuje zkoumání skutečností a osobností, které byly zdrojem pro jeho sociologickou tvorbu a výzkumnou práci. Nabízí nejobjektivnější pohled na nejsubjektivnější otázky svého odborného i soukromého života. Vymezuje se vůči předchůdcům a současníkům, vysvětluje své vědecké postoje i jejich kořeny. Věří, že i tím dokáže uniknout redukované interpretaci svých děl a umožní čtenářům poznat ve svých zkušenostech, otázkách, obtížích i otázky jejich a vyvodit z té realistické identifikace prostředky, které jim umožní žít a dělat lépe to, co žijí a dělají.

Pravidla umění (1992) představují jednu ze zásadních pozdních prací Pierra Bourdieua. Autor zde zkoumá proces autonomizace literatury (a umění) ve vztahu k ostatním sférám společnosti, jako je náboženství, politika či ekonomie. Pravidla umění jsou vynikající studií na pomezí sociologie a literární vědy: detailně se zabývají literárním a uměleckým polem ve Francii devatenáctého a dvacátého století, přičemž východiskem je především Flaubertova Citová výchova. Poskytují vhled do Bourdieuova myšlení, které dnes patří k fundamentům sociální vědy.

Významný francouzský sociolog se ve své knize zabývá mechanismy neviditelné cenzury a vlivu televize (resp. médií) na společnost a obohacuje tuto problematiku o sociologické hledisko. Kniha se ve Francii stala předmětem širokého sporu, který mobilizoval všechny největší novináře a úvodníkáře deníků, týdeníků i televizní stanice.

Na základě dlouholetých antropologických studií původního společenství kabylských kmenů hledá známý francouzský sociolog Pierre Bourdieu odpověď na otázku, v čem historicky spočívá mužská dominace nad ženou. Postupně analyzuje jednotlivé dějinné mechanismy, které způsobily, že se struktury dělení podle pohlaví a principy tohoto dělení vymkly z chodu dějin a staly se zdánlivě věčnými. Kniha je zajímavá jak okruhem pojednávaných témat, tak osobitostí zpracování.

Sociolog Pierre Bourdieu je řazen k proudu tzv. kritické angažované sociologie, pokoušející se o propojení dosud zdánlivě nesouvisejících pohledů sociologie subjektivistické a objektivistické. V sedmi kapitolách vysvětluje autor klíčové termíny svých teorií.