Anna Tkáčová Pořadí knih

Po ohromném úspěchu knihy Řím jsem já pokračuje sága o Iuliu Caesarovi, vyprávěná tak, jak to umí jen Santiago Posteguillo. Mare Internum, rok 75 př. n. l. Obchodní loď pluje směrem k ostrovu Rhodos. Na palubě je iulius Caesar, doprovázený pouze svým věrným Labienem. Donucen svými nepřáteli opustit Řím, míří na setkání s mistrem Apolloniem, aby se naučil umění řečnictví. Po návratu plánuje rozpoutat nelítostný boj o vstup do Senátu, kde se postaví obávanému Ciceronovi. Tak začíná druhý díl ságy věnované Iuliu Caesarovi od Santiaga Posteguilla. V knize Proklatý Řím už spatříme legendárního vojevůdce v plné síle jeho politického a vojenského talentu, připraveného překonat jakoukoli překážku na své nezadržitelně cestě k moci. Je to strhující příběh bez oddechu, jehož součástí jsou pirátské útoky, střetnutí se Spartakem při povstání otroků, i velkolepé bitvy, v nichž čtenář ucítí pach krve a uslyší řinčení mečů.

A Iulia vyzvala bohy na souboj je druhým a závěrečným dílem Posteguillovy série o římské císařovně Iulii Domně, která ve světě zaujala více než čtyři miliony čtenářů. Udržet se na vrcholu je mnohem složitější než vrcholu dosáhnout. Iulii se sice podařilo stát se římskou císařovnou, vinou zrady a rodinných svárů ale může všechno přijít vniveč. Aby toho nebylo málo, lékař Galénos Iulii diagnostikuje to, čemu se řecky říká karkinos a v latině Římané nemoc nazývají cancer, rakovina. Krutý střet mezi jejími dvěma syny vede Iuliinu dynastii do záhuby. Kdokoli jiný by se při fyzické i morální bolesti, kterou trpí, vzdal. Pohromy se kupí jedna za druhou, až má Iulia pocit, jako by bojovala proti samotným bohům. Příběh lásky silnější než smrt a vášně schopné překonat všechny myslitelné zkoušky vede i uprostřed chaosu Iulii k vykoupení. Nic není ztraceno. Souboj o moc nad impériem pokračuje.

Dvakrát jedinečná Eleny Poniatowské přináší vnitřní drama výjimečné ženy, které se odehrává na pozadí historického a kulturního kvasu Mexika i Evropy před druhou světovou válkou i po ní: Maríi Guadalupe Marínové Preciadové známé jako Lupe Marínová (1895–1983).

Píše se rok 192, Řím je pod kontrolou krutého císaře Com­moda. Senát se spikne, aby s tyranem skoncoval, a nejmocnější generálové se mohou každou chvíli pokusit o státní převrat. Aby zabránil povstání, zadrží Commodus jejich manželky v Římě. Jednou z jeho rukojmí se tak stává Iulia, žena vojevůdce Septimia Severa. Náhle v Římě vzplane požár a pustoší město. Je to katastrofa, nebo snad příležitost? Pět mužů se připravuje rozehrát hru o římský trůn, jedna žena má ale svoje vlastní plány – založit novou dynastii.Román Já, Iulia úspěšného španělského spisovatele Santiaga Posteguilla oživuje polozapomenutý příběh nejmocnější císařovny starověkého Říma.

Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.

Tvář, kterou z literatury všichni vidí, jsou romány, básně nebo divadelní hry. Lícem je to, co světla osvětlují v knihkupectvích a na webových stránkách, to, co září u vchodů do divadel. Co se však skrývá za tím? Tato kniha vede odvážného čtenáře dál za hranici stránek, slov a světel. Ukazuje, co se skrývá za knihami: autory, jejich životy, genialitu a někdy také bídu. Zkoumá otázky jako: Proč existují anonymní knihy? Která kniha nedala spát sovětské tajné službě? Který spisovatel zneklidňoval Gestapo? Jaký román byl nejprve odmítán a posléze se stal bestsellerem? Od narození knihy v mysli autora po její publikaci prochází mnoha náhodnými okamžiky, inspirací a často i utrpením. Kdo napsal Shakespearova díla? Jakou knihu se snažila získat KGB? Jaký román ukrýval Hitler? Kdo přišel s myšlenkou řadit knihy podle abecedy? Co mají společného Frankenstein a don Quijote? Otázky na tyto a další literární záhady nacházejí odpověď na stránkách této knihy. Je to cesta dějinami světové literatury s Santiagem Posteguillou, uznávaným autorem historických románů a neobyčejným profesorem literatury.

Čtvrtý svazek Borgesových spisů zahrnuje dvě sbírky raných esejů z třicátých let 20. století. Texty knihy Evaristo Carriego jsou věnovány ryze argentinským tématům, zejména starému Buenos Aires a jeho předměstí s poetikou tanga, soubojů na nože a jezdců, kteří mizí v pampě. Sbírka Diskuse pak přináší další základní témata Borgesova díla, mezi něž patří úvahy o čase a nekonečnu, ale především o knihách a literatuře.

Příběh se odehrává v Mexiku v roce 2012, kdy se očekává konec světa podle mayských kalendářů. Španělský novinář Richard Cappa, pracující pro CNN, přijíždí pokrýt návštěvu prezidenta Obamy a náhodou se stává svědkem hrůzostrašné scény v jedné z pyramid v Teotihuacánu. Zda jde o rituální vraždu nebo filmové natáčení, zůstává nejasné. Cappa se dostává do víru intrik, únosů a vražd, které využívají krvavé předhispánské tradice. Kdo za tím vším stojí? Sadisté, bezskrupulózní magnáti nebo potomci Mayů, kteří se snaží krvavými oběťmi odvrátit předpovězený konec světa? Richard se nevzdává a s pomocí mexické archeoložky Rosy a novináře Fernanda se snaží odhalit pravdu. Autor, milovník Mexika, čtenářům přibližuje tuto zemi s jejími kontrasty – moderními městy, zaostalým venkovem a nebezpečnými oblastmi jako Ciudad Juárez. Ukazuje realitu, kde lidský život nemá cenu a kde existuje i kostel zasvěcený Svaté Matce Smrti.

Unikátní publikace představuje nejničivější katastrofy, jimiž bylo lidstvo postiženo následkem zemských dějů. Zemětřesení, sopky hurikány, tsunami, ničivé záplavy atd. vytvářejí široký vějíř katastrof, v nichž se nadvláda přírody snoubí s lidskou tragédií a neštěstím, neboť vůči podobným projevům planety zmůže člověk jen málo nebo zhola nic.

Jméno Gustava Klimta dokonale reprezentuje umění období fin-de-siècle a je úzce spjato s Vídní přelomu 19. a 20. století. Jak je patrné i z reprodukcí děl v této knize, v Klimtově díle se odrážejí prvky symbolismu a byzantského umění a vytvářejí charakteristický podtón jeho secesního stylu. Ty nejkrásnější a nejznámější obrazy kniha představuje v chronologickém sledu spolu s úvody popisujícími jednotlivé etapy umělcova života.