Nikdo nevěděl, jestli je živý nebo mrtvý, ale v myslích obyvatel kraje byl stále přítomen jako Zlověstná legenda. Všichni by na něj rádi zapomněli, ale šíříci se strach z „Šerifa Smrt“ zvyšovalo záhadné zmizení dvanácti osob. Vypadalo to, že se vrátil a má nejhorší úmysly. Proto povolali Johna Sinclaira, aby ho dopadl.
Před několika staletími byla sťata celá rodina. Kat se při exekuci dopustil omylu. Čtyři lidé byli popraveni, ale přesto žili dál. Nenašli klid ani v záhrobí, zrovna tak, jako nemohl najít jejich kat. O několik generací později se měla poprava konat znovu a jako čestní hosté byli přizváni inspektor John Sinclair a jeho kolega Suko …
To město jsem ještě neznal, ale slyšel jsem o něm. Znal jsem jeho jméno a věděl jsem, že je tam šerif. Red Bluff se koupalo v nachovém světle večerního slunce a přes výšiny na východě se už vkrádaly první stíny soumraku. Mac Garret, jemuž jsem přivázal zápěstí k hrušce sedla, si uplivl a řekl pak hlasem, kterému horko, prach, žízeň a palčivá nenávist propůjčily chraptivý tón: „Tole Ketshume, ty lumpe, ještě jednou si to rozmysli. Přijde můj bratr a vezme si tvůj skalp!“
Kam s mrtvolami? Otázka, která se může stát vážným problémem zejména pro mafii. Debora, krásná rudovlasá žena, měla podivnou zálibu. Sbírala mrtvoly. Měla radost z každého mrtvého a odnášela si ho na své soukromé pohřebiště, které inspektor John Sinclair poznal osobně z té nejúděsnější stránky.
V tom všem měl prsty sám Satan. Do tmy jasně plápolaly plameny loučí a jejich mihotavé světlo ozařovalo tváře znetvořené záští a touhou zabíjet. Nastala noc hrůzy. Smečka dychtila po oběti. Bylo vlhko a dusno. Ve vzduchu doslova viselo neštěstí. Kdesi se zablýsklo. Předzvěst blížící se bouřky. Tichem projel osamocený výkřik. Ten byl pro smečku signálem. Krvavá noc může začít.
Gregor Smirnow se stal jediným svědkem vzácného přírodního úkazu: do moře spadla kometa a chlapec málem zahynul v následující příbojové vlně. Po této příhodě se Gregorova vesnice změnila v hrůzostrašné místo. Nikdo mu to nevěřil, jen Vladimír Golenkov, muž, který se chlapce přátelsky ujal, povolal lovce duchů Johna Sinclair a jeho pomocníka Suka. Ti začali vyšetřovat pomstu Doktora Horrora.
„A kolik je ti doopravdy let?“ zeptal jsem se asi dvanáctiletého chlapce. „Sto!“ Ta odpověď mě šokovala. Bylo to podivné, ale věřil jsem mu. Souhlasilo to jaksi i s případem, který nás do Irska zavedl. Zmizeli tam beze stopy tři muži. Určitě do tajuplného lesa nešli dobrovolně. Jak je možné, že v mrtvých tělech pulsovala krev? Proč rostl v této krajině normální les tak rychle jako džungle? Existoval tajemný obří pavouk skutečně, nebo to byla jen báchorka? Otázky, které Suka i mne popoháněly. V horku irského slunce jsme se odebrali hledat na ně odpovědi a prožít neskutečné sny. Byl jsem opět na stopě hrůzy…
Johnovi se už několik nocí za sebou zdává stejný sen. Každou nocí je však o něco delší. Tentokrát se mu sen zdá celý. Spatří v něm velké hodiny jen s jednou ričičkou. Zjeví se mu duch jejich konstruktéra – hodinář Gallio, přezdívaný Chronos. Ten se spolčil s Luciferem, aby pochopil a ovládl čas. Nesplnila se však jeho očekávání a on sám se stal zajatcem času a smrtících hodin. Žádal o pomoc Hectora De Valois, ale zpráva se k němu nedostala. A tak musí hodiny zničit John, jakožto reinkarnace Hectora De Valois. Gallio ještě Johnovi prozradí, že hodiny nyní vlastní Tonio Baresi, majitel cirkusu.
„Horká linka na onen svět“ – měl ji Ed Edson. Byl tím člověkem, kterému se podařilo navázat kontakt s mrtvými a který z rozhovorů s nimi připravoval pravidelné rozhlasové pořady. Netušil, že má nepřátele. Do jeho blízkosti se vplížily ďábelské síly. Z „horké linky na onen svět“ se st~lo přímé spojení do pekla. Potřeboval pomoc. Informoval nás. A takjsme-Suko a já – poznali onen komunikační prostředek, který byI svým způsobem jedinečný. Telefon do záhrobí!
Milí čtenáři, zažijte spolu s námi, jak se stane útočištěm temných sil. Jsou tam zavřeny stovky lidí. a vypadá to, že pro většinu z nich není možná záchrana. Vrchní inspektor John Sinclair se dává do skoro bezvýchodného boje...
