Pavel Sychra Pořadí knih (chronologicky)

A už tu byly zase! Mučivé, sžíravé bolesti. Procházely celým tělem, pronikaly jako žhavá láva do každého nervu, do každého póru. Cordelia Cannonová zasténala. Pomalu, velice pomalu otevírala oči. Do panenek ji bolestivě bodalo žluté matné světlo. V něm zahlédla jasné skvrny. Tváře! Strnulé, bezvýrazné. Kdosi se nad ní sklonil. Promlouval k ní tichým, uklidňujícím hlasem. Cordelia ucítila vpich do předloktí. Uvědomovala si, jak se jí zmocňuje nebývalý klid. Chtěla už jen spát, spát, spát… Najednou všechno rozeznávalo naprosto jasně. Temným dřevem obložený strop nad sebou, stěny potažené modrými hedvábnými tapetami a muže, kteří ji obstoupili a shlíželi na ni s cynickým úsměvem. Cordelia chtělo něco říci, ale hlas jí selhal. Dívky se zmocnila panika. Chtěla otočit hlavu, zvednout ruku – nemohla.

„Tohle je dítě ďáblovo!“ Starý muž vykřikl ta slova přeskakujícím hlasem. Hrozil sevřenou pěstí sotva dvanáctiletému chlapci, který stál se škodolibým úsměvem na okraji kamenného lomu a ostřeloval muže ze vzduchovky. Kulka proletěla těsně vedle něj. „Jednoho dne tě odnese Satan!“ vykřikl staroch a belhal se dál ke své chajdě, která ležela v hlubokém lese. Chlapec na skále se jenom smál. Ještě netušil, že proroctví se už brzy stane hrůznou skutečností.

Muž byl ztuhlý zděšením! Nedovedl prostě pochopit, co viděl na vlastní oči. Od blízkého okraje lesa k němu cválalo podivné zjevení na nádherném vraníku. Z nozder ušlechtilého koně šlehaly pla- . meny. Zvíře pohazovalo hlavou do stran. Přízračný jezdec měl v zádech žlutý kotouč úplňku, a ten zřetelně zvýrazňoval jeho obrysy. Byl to rytíř! Černé brnění se ,blýskalo, drátěná košile zvonila a v ruce svíral blýskavý meč. Jenže to nebylo to, co přihlížejícího tolik vyděsilo. V brnění totiž nebyl člověk, ale kostra. Byl to vraždící rytíř kříže! Rytíř, který byl už přes tisíc let mrtev.

Ženy na něj letěly! Byl urostlý, plavovlasý a měl výraznou opálenou tvář. Všude měl dveře otevřené a byl to člověk, který sklízel samý úspěch. Měl ovšem jiný cíl: Vraždění, chaos a smrt! Předtím ovšem musel zemřít muž, jenž mu mohl být nebezpečný. John Sinclair! Lovec duchů ještě netušil, jakého má protivníka. Všichni znali pouze jednou tvář tohoto příšerného člověka. Ale měl i druhou. Byl to vrah s dvojí tváří!

Bylo to kolem půlnoci, když se tři mladíci prodrali do ložnice a vrhli se na první postel, která stála v pravé řadě. Už když se otevíraly dveře, věděl Mickey Mayer, že ta návštěva přichází za ním. Ještě se pokusil přetáhnout si deku přes hlavu, ale bylo už příliš pozdě, už byli u něho. Uslyšel zakašlání, jejich divoký smích a pocítil, jak z něho strhli deku. Čas se pro něj zpomalil. Deka letěla pryč. Viděl ji, jak se pomalu vznáší do výšky jako vlající šátek, jako andílek. Slyšel je, viděl jejich malé postavy. Nebyli větší než on, ale byli zlí, velmi zlí a krutí. Už dlouho, měsíce, od té doby, co.

Gregor Smirnow se stal jediným svědkem vzácného přírodního úkazu: do moře spadla kometa a chlapec málem zahynul v následující příbojové vlně. Po této příhodě se Gregorova vesnice změnila v hrůzostrašné místo. Nikdo mu to nevěřil, jen Vladimír Golenkov, muž, který se chlapce přátelsky ujal, povolal lovce duchů Johna Sinclair a jeho pomocníka Suka. Ti začali vyšetřovat pomstu Doktora Horrora.

Před několika staletími byla sťata celá rodina. Kat se při exekuci dopustil omylu. Čtyři lidé byli popraveni, ale přesto žili dál. Nenašli klid ani v záhrobí, zrovna tak, jako nemohl najít jejich kat. O několik generací později se měla poprava konat znovu a jako čestní hosté byli přizváni inspektor John Sinclair a jeho kolega Suko …

Kam s mrtvolami? Otázka, která se může stát vážným problémem zejména pro mafii. Debora, krásná rudovlasá žena, měla podivnou zálibu. Sbírala mrtvoly. Měla radost z každého mrtvého a odnášela si ho na své soukromé pohřebiště, které inspektor John Sinclair poznal osobně z té nejúděsnější stránky.