Německý válečný autobiografický román. Světově proslulý román z prostředí bojů ve vodách Atlantiku během druhé světové války je příběhem několika mladých příslušníků německého námořnictva, kterým válečná mašinérie vyměřila krutý a krátký život, v němž jsou nuceni se projevit v celé své lidské nahotě.
Tématem nepochybně nejznámějšího a nejúspěšnějšího, dějově velmi bohatého a spletitého autorova románu, je příběh dvou bratrů, z nichž jeden má druhého sprovodit ze světa úkladnou vraždou, nakonec se však sám stane obětí najatého vraha. Čtenář je vtažen do prostředí velkého byznysu, válečných zločinců, nočních podniků, lásky a nenávisti, erotiky a kriminality. Ale i v tomto světě platí rčení, že „na každého jednou dojde“.
Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let minulého století, jako obžaloba nacistického totalitního režimu. Autor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadloi tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války.
Zlý osud kouzelné devítileté Babs, dcerky jedné z nejslavnějších hollywoodských filmových hvězd, Silvie Moranové dojímá statisíce čtenářů tohoto strhujícího románu. Neštěstí a smutek si nevybírá oběti podle šatů a společenského postavení. Sladký život krásných žen, svět filmového showbyznysu, prostředí nemocnic, lékařů obětujících soukromí svým pacientům, to jsou obrazy doplňující hlavní vyprávění.... celý text
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já". Edice: Živé knihy / ČSPB ; Sv. 144 Doslov: Zdenka Alanová Ilustrace: Jan Krásný
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.
Marie Terezie, označována jako „silná žena“, přivedla svou monarchii k prestiži velmoci a získala si respekt Evropy. Její narození však bylo pro rodiče zklamáním, neboť Karel VI. toužil po mužském potomku, aby zajistil pokračování habsburského rodu. Nikdo nepředpokládal, že by právě narozené děvče mohlo jednou vládnout. Výchova Marie Terezie se zaměřila spíše na náboženství a umění, zejména hudbu, v níž excelovala. Její vztahy s rodiči byly chladné; matkou byla její vychovatelka, hraběnka Fuchsová. Provdala se z lásky za Františka Štěpána Lotrinského a měla 16 dětí. Alžběta se ve svých patnácti letech vzdala mládí, aby se stala císařovnou. Její bezstarostný život v Bavorsku skončil, a ona se ocitla v přísném vídeňském dvoře, kde se jí nelíbila rigidita a ceremoniály. Zita, sedmnácté dítě, byla také překvapena svou budoucností jako císařovna. S rodinou trávila léto v Rakousku a zimu v Itálii, a od deseti let navštěvovala penzionát. Klíčovým momentem v jejím životě bylo setkání s arcivévodou Karlem, které zaranžovala její teta, což vedlo k dalšímu vývoji jejich vztahu.
Duch Llana Estacada patrí medzi najznámejšie a najvydarenejšie diela slávneho saského spisovateľa Karla Maya. V príbehu o tajomnom jazdcovi odetom v koži posvätného bieleho bizóna, ktorý sa na svojom vraníkovi preháňa po púšti a každého zloducha skolí ranou doprostred čela sa objavujú takmer všetky slávne postavy Mayovho panteónu hrdinov: lovec s najtvrdším úderom a najpresnejšou muškou na celom Západe – Old Shatterhand, jeho pokrvný brat – statočný a ušľachtilý náčelník Apačov Vinnetou, zneuznaný intelektuál Hobble-Frank, tajomný Bloody-Fox, nerozluční zálesáci Tučný Jemmy a Dlhý Davy, Lovec medveďov i jeho syn Martin, detektívi prérie bratia Nosáči, obratný kaukliar Juggle-Fred, kmeň bojachtivých Komančov a neuveriteľne podlí banditi zvaní ,supi púšte’, ktorí v Llane Estacade vražia a okrádajú bezbranných pútnikov. Dielo vychádza k 120. výročiu prvého knižného publikovania v pôvodnej a neskrátenej podobe. Táto kompletná verzia sa aj v autorovej vlasti objavuje len veľmi sporadicky a do žiadneho cudzieho jazyka nebola dosiaľ preložená.
Jde o historicky první v češtině publikovanou mayovku. Syn lovce medvědů též v roce 1958 prolomil komunistický zákaz vydávat romány Karla Maye, tvůrce údajného braku. Je to opravdu zábavná mayovka se vším všudy: napínavé souboje, vtipné dialogy a tradičně potrestané zlo. Absolutní hrdinové Old Shatterhand a Vinnetou tu samozřejmě jsou, ale úmyslně poněkud splývají s pestrým zástupem jiných postav, často obdarovaných puncem neodolatelnosti. Nemít rád Hobble Franka, Dlouhého Davyho, Tlustého Jemmyho nebo massa Boba je prakticky vyloučeno, neboť jejich fyziognomie a hlášky k této knize neodmyslitelně patří. Dokonce i zlý náčelník Těžký mokasín patří k nejslavnějším záporným postavám Karla Maye.
Stefan Zweig o svých esejích, zabývajících se třemi spisovateli 19. století – Balzakem, Dickensem a Dostojevským, řekl: „Jednotným záměrem knihy bylo pokusit se ukázat tyto tři velké a podle mne jediné romanopisce 19. století jako typy, které se právě kontrastností svých osobností vzájemně doplňují.“
