Václav Vokolek Pořadí knih (chronologicky)

Kniha Okolím města Luny se snaží neotřelými prostředky dokázat duchovní vzácnost krajiny Českého středohoří, krajiny pravěké, keltské, lučanské, a chce odhalit stopy, které v nich dávní i současní lidé zanechali. Archeologie tu postupně odkrývá stopy dávné posvátnosti, historie jasněji hovoří o dějinných i duchovních událostech, které jsou trvalou součástí krásné krajiny. V půvabné krajině také žili a pracovali významní básníci a malíři, kteří svou tvorbou okolí města luny poznamenali. Čtenář v knize nalezne i zvláštní pověsti, které vznikly jen pro tuto knihu. Nedílnou součástí knihy jsou téměř neznámé ilustrace Jana Konůpka k Bibli kralické. To vše na základě jeho několika duchovních zážitků, které chce kniha přenést na čtenáře: ...bylo to na pokraji Českého středohoří. Andělé poletovali v bledém podzimním slunci a mnohé zjevy jasných démonů, které jsem vymyslil za všechna léta svého snění, mne cestou provázely…

Román Hledání ztracených snů je třetím "dílem" zcela volné románové trilogie (Cesta do pekel Triáda 1999, Krajiny zjevení Argo 2021) odehrávající se od poloviny devatenáctého století do současnosti. Čas v těchto knihách hraje podružnou roli, volné souvislosti řetězení času přesahují, hlavní postavy jsou více symbolické než reálné. Poslední díl, díl o hledání, se odehrává před první světovou válkou v lázeňském městě, v Africe, kde má hlavní postava za úkol objevit ztracené židovské kmeny, v další kruté válce a v covidové Evropě, v čase, ve kterém hraje hlavní roli strach. Tak jako kdykoliv před tím se strach prolíná se ztracenými sny a nadějemi. Všemi knihami se proplétá motiv lásky, kterou nedokáže přerušit ani smrt. Její masku si nasazují podivné bytosti. Láska k biedermeierské slečně, ke zjevení bílé paní, k mámivým přízrakům mládí. Všechny tři knihy spojuje hluboký vztah k přírodě, která v jednotlivých příbězích vytváří podivuhodnou scénu, v níž se člověk bez ustání ztrácí a s rozkoší bloudí. Na samém konci poslední knihy si čtenář uvědomí, že Hledání ztracených snů je knihou o nesmrtelnosti, která možná není pouhým snem.

Karl Karus, ein wahrer Jünger der Romantik, lässt uns in vier Legenden zu Bildern von Caspar David Friedrich eintauchen. Diese sind Teil der Ausstellung "Zwischen Himmel und Erde. Zwei Männer im Gespräch - Annäherung an Caspar David Friedrich", die vom 22.06.2024 bis zum 04.08.2024 auf Burg Stolpen stattfindet.

Autor knihy Hory Tóry pokládá své texty psané řadu let za „básnické midraše“ a doprovodné obrazy za vizualizace dávných dějů, za výseky zobrazení nemožného. Midraš je hebrejské slovo, které doslova znamená zavrtávání, autorovi je milejší slovo šťourání, do biblického textu a zejména do prastarých židovských pověstí. Sión, Karmel, Ararat, Oreb, Moria a Gerizim jsou zde stejně jako Lilit, padlý anděl Azael, Kain či Abraham chápány jako hory, skutečné výšiny existující v reálné krajině, kdesi za humny času. Autorovi stálo za to o nich vyprávět a malovat je proto, že Tóru vnímá jako vzkaz celého stvoření, inspirující poselství, jehož jsme součástí.

Pohádkové cesty pro překonávání strachu podstupují různé dívenky. S fantazií z příběhů však může pracovat kdokoli. Každý se přeci někdy bojí, dokonce i dospělí. Každá prababička byla někdy holčičkou a je lhostejno, zda to byla Žofie či Sofie. Jedna se bála pavouků, druhá konce světa. Někdo se bojí nadpřirozených bytostí (draků, vodníků, pekla), jiný třeba fyziky nebo cestování. Kniha o strachu je tvořena řadou vyprávění prokládaných pohádkovými příběhy, na jejichž konci se vždy ukáže, že strachy mohou být různé, ale nemusí se před nimi nutně utíkat. I když se jedná o knihu z kategorie moderních pohádek, pomáhá dětem pojmenovávat různé vlastní obavy a zároveň tříbí jazykový cit.

Soubor studií a reflexí zabývajících se tématem a typologií "zelených mužů" ve středověké sakrální architektuře a v renesanci... Kniha intrepretuje archetyp zeleného muže v různých kulturách a předběžně mapuje jejich výskyt na našem území. Interpretace těchto lidí-rostlin se přitom zdaleka neomezuje na archetyp přírodní plodivé síly...

Mysteriózní historický román, komponovaný v duchu středověkých tabulových oltářů: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nitkami nečekaných souvislostí. Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Mcelích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu; církev se ovšem od zázraku distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech... Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Kniha Václava Vokolka není konfesijní, ale nadnáboženská, protože se odvážila rozechvívat srdce člověka bez rozdílu jeho vyznání. Intimita, s níž se dotýká svatých tajemství, je v českém literárním prostředí jedinečná. O čem tedy jeho kniha vypovídá? O utrpení Krista – o passio Christi? Jistě. O utrpení člověka – o passio hominis? Bezpochyby. To, pro co jsou Vokolkovy Pašije vzácné, je, že rozmnožují naději tam, kde naděje visí na kříži a pod ním se modlí člověk.

Poslední díl Cest za horizont nás dovede k jaru. Před poutníky se otevírá každoročním zázrakem ožívající krajina a první jarní cesty z ní symbolicky vynášejí zimu, i když i ona jim dala mnoho krásných zážitků. Ty jarní jsou ovšem úplně jiné. První cesta nás zavede na Boží kámen, podivuhodné místo plné zvláštních energií, které se rychle stává novodobým poutním místem se všemi atributy těch starých. K jaru neodmyslitelně patří Velikonoce, proto se vydáme za křížovými cestami a také za studánkami, které je třeba magicky otevřít a docela obyčejně vyčistit. Ony pak za odměnu vyčistí naši mysl. Pak se vydáme do jednoho malého města, které nás překvapí svými památkami a zejména osobnostmi, které tu žily. Abychom poznali skutečnou sílu života, tak se vydáme za stromy, za těmi, co pamatují více než my. Na Božím kameni si budeme povídat s jednou historičkou a teoložkou, která v krajině umí číst jako v otevřené knize.

Příručka pro poutníky. Zimu většina lidí pokládá za zcela nevhodnou pro putování. Zimní krajinu ovládají zimní sporty, to je zřejmé. Ale není tomu tak docela. I když se to v krajině v nejmenším nezdá, je to čas zlomu. Síla slunce, a tedy světla, se začne pomalu, nenápadně vracet. Právě tento návrat životních sil by poutník neměl promeškat - a kde jinde, než v krajině... Pro poutníka jsou měsíce zimního času dobou zajímavých cest se spoustou odlišných, zimních zážitků, které se výrazně liší od těch z ostatních ročních období. Krajina je totiž úplně jiná, jedinečná, a to skutečné poutníky přitahuje. Působí klidně, je vyčkávající, spící, a možná i snící. Vše v krajině zdánlivě spí, ale vše nabírá sílu ke znovuzrození. Čeká se na slunce a to se po slunovratu do krajiny začíná vracet. To poutník musí zažít…

Básnická sbírka českého spisovatele a publicisty je zároveň svébytnou variací na prastarou legendu o Ariadnině niti.

Čas podzimu je na jedné straně naprosto fantastický, jeho barevnost se mění jako v kaleidoskopu, je to také čas naplnění, kdy sbíráme plody, které nám Země nabízí, ale také doba usínání a příchodu temnot. Žádné období nemá tolik tváří a poutník je chce poznat všechny. Podzimu, jako závěru roku, sluší ohlížení, a tedy návraty do historie. Naše putování bude sledovat cestu kříže, první kroky nové víry, která později ovládla celou Evropu. Tedy od Levého Hradce do Budče. Navštívíme Tolštejn, resp. Kavčí hrad, který se tyčí v údolí Labe a byl v období romantismu modelem mnoha obrazů. Zajímat nás bude také nejtajemnější slovanské hradiště nad Kokořínským dolem, kde nám neznámí předci porazili vojsko Karla Velikého. Poznáme i místo zázračného zjevené Panny Marie a další a další místa, která nejsou příliš známá.

Kniha rozložená do čtyř svazků podle ročních dob je knihou pro poutníky a cestovatele. Je jakýmsi návodem, jak se pohybovat v krajině, abychom nebyli pouze bezduchými turisty. Lidé se dnes vydávají na cesty, ať již na kole, pěšky, letadle či lodí, a jako dávní poutníci si opět skládají velkolepost krajiny, paměť památek, souvislosti času a vzdáleností, do nezapomenutelného obrazu. Rámem k němu může být tato kniha. První část knihy se zabývá časem otisklým do krajiny. Časem dávných tradic, svátků, rituálů, duchovních tradic. Chceme ukázat, co vše se v létě v krajině dělo a co všechno bylo zapomenuto, protože jen tak můžeme krajině porozumět. Rozlehlejší část knihy se zabývá návody na letní cesty a možnostmi uvažování nad nimi. Součástí knihy je i rozhovor s cestovatelem diplomatem, jenž poznal svět daleko za běžnými horizonty a rád o tom vypráví.

Vyprávění o dvanácti měsíčkách, kteří ovšem nesedí na kopci u ohýnku, ale docela civilně v salonku restaurace U Reinerů v Písku, jak Marušce vyzradí paní knihovnice. A pak už se nestačíme divit, ukáže se, že jistý Jarmil Červen se vyučil na odborném učilišti tulákem, že Marcel Říjen je potřeštěný drak a že posel Silvestr Prosinec přinesl králi tu nejkrásnější zprávu ze světa. A kdo bude číst pozorně, najde v knížce své jméno i svůj vlastní malý úkol. A jak našich dvanáct měsíčků vypadá? To vám svými ilustracemi napoví Marie Běhalová.

Očarovaný les je posvátným prostorem, jakousi říší stínů, v níž žijí podivné mytologické bytosti, až příliš podobné lidem. Stejně tak lesní bytosti a přízraky prožívají příběhy překvapivě podobné lidským. To proto, že Očarovaný les má své vlastní nevědomí, opět tak podobné lidskému podvědomí. Očarovaný les je tedy jakýmsi magickým zrcadlem, v němž v knize viděné splývá s prožitým a to s vysněným. Zrcadlem, v němž se čtenář ješitně zhlíží spolu s lesními monstry, vílami, zelenými muži a démony. ***************************** Druhý díl zamýšlené trilogie. Očarované kameny - Očarovaný les - {Očarovaná voda}.

Vokolkův Dominový efekt můžeme vnímat jako rozmáchlé románové plátno, jako barevný karneval, jako bohatou hostinu o mnoha chodech. Můžeme se opájet chutěmi a vůněmi různých žánrových, tematických, jazykových a stylových poloh. Můžeme si užívat čirou radost z opulentního čtení, z pouti příběhem rozprostřeným mezi několika časovými pásmy a lidskými osudy. Ve světě tohoto Vokolkova románu jsou všechny hranice otevřené, všechny barvy, chutě a vůně vstupují do interakcí. Podobně jako v autorově téměř dvě desítky let staré próze Cesta do pekel – na niž Dominový efekt volně navazuje – se významový rozměr díla netříští na takzvaný obraz reality a na takzvaný sen. Minulost, přítomnost a budoucnost zde tvoří jeden celek, ve kterém se starým křivdám a zločinům nedá utéct a ve kterém je ďábel (lhostejno zda v masce klauna nebo fízla) přítomen napořád; bláznivá burleska je zde z podstaty totéž co nejvážnější tragédie. V tom je Vokolkova umělecká výpověď nejsilnější, nejpůsobivější – a nejpravdivější.

Velký český básník a vizionář Otokar Březina nazval jeden ze svých esejů Skryté dějiny. Spojíme- li skryté dějiny s místem, kde se odehrály, otevře se před námi docela neznámá a nepojmenovatelná duchovní a historická krajina. Právě po ní by Putování za obvyklé obzory mělo být průvodcem. Pohled za obvyklé obzory je značně široký. Jedná se o pohled z vyvýšeného místa, ze kterého lze krajinu přehlédnout, nahlédnout do jejích tajemství. Pohled do ukrytých a zapomenutých dějů je důležitým rozšířením našeho pohledu na minulost, ale i na přítomnost.

Milovat obrazy znamená s opovržením míjet realitu a všechny skutečné podněty. Neustálé vzdalování od skutečnosti není jen sledováním nedosažitelného cíle, ale činností, která pro milovníka obrazů přetvoří krajinu v zrcadlo, v němž se odráží cizí světy, cizí tváře, cizí osudy spolu s vlastní podobou, stejně proměnlivou. Obrazy v zrcadle milovníkovy duše jsou překrývány dalšími obrazy do velice zmatené kompozice. Ustrnout v překrývání je snem každého obdivovatele obrazů. Václav Vokolek Kniha Mezi nebem a zemí – spojující text Václava Vokolka (1947) s fotografiemi Zdeňka Helferta (1946) – je poctou romantickému malíři Casparu Davidu Friedrichovi i poctou samému romantismu a souznění s ním. Úvodní příběh je plný symbolů a symbolických zkratek. Popisuje příhodu tajemného Altwurma, který vstupuje do romantických obrazů a zanechává v nich své stopy. Právě po nich se má čtenář vydat a poslechnout si rozhovory dvou mágů, přes jejichž ramena se dívá do světa nových obrazů.

Jedenáctiletý Vítek vyráží se svým tatínkem na prázdniny do Železných hor. Už v den vysvědčení se ukazuje, že to nebudou jen tak ledajaké prázdniny. Začíná nejkrásnější období roku, období nečekaných setkání, překvapení a výletů, při nichž Vítek nachází nové, sympatické i trochu bláznivé kamarády. Musí ale taky přijít na kloub některým záhadám. Například, existují čerti? Co jsou vlastně zač? A může se s nimi kluk doopravdy potkat?

Poslední díl významného projektu Neznámé Čechy se jmenuje Posvátná místa jihozápadních Čech a věnuje se mimořádným duchovním lokalitám rozsáhlého území od Šumavy až k Chebu. Jsou to místa spojená s tradiční posvátností, poutní místa, stavby plné symbolů a jejich vzájemné překvapivé vztahy, uctívané kameny a vody, ale také dávno zapomenutá místa neznámých kultů. Historická fakta v knize doplňují dávné pověsti, které odrážejí zarážející souvislosti, příkladně spojení hradu Andělská hora s potomky krále Artuše. Zajímavé je také propojení bizarních pověstí Šumavy s archeologickou lokalitou Obří hrad, který byl patrně keltským významným kultovním místem, s místy zázraků, třeba ve Strašíně. Kniha také zachycuje stopy sv. Vojtěcha, který touto krajinou procházel a zanechal v ní velice tajemné příběhy plné duchovní síly. Právě vyhledávání duchovní energie je základním tématem celého cyklu Neznámé Čechy a sedmý díl to jen potvrzuje.

Covers all the top Canadian destinations, including Vancouver, Montreal, Niagra Falls, Toronto, Quebec City, Banff, Victoria, Whistler and Lake Louise; Illustrated feature on Vancouver's Stanley Park; Expanded focus on food and drink.

Šestý díl Neznámých Čech je věnován východním Čechám, tedy krajině Hradecka, Pardubicka, Chrudimska, Jizerských hor, Železných hor a Vysočiny. Na řadě míst tento díl překročí tradiční hranice Moravy, které ovšem současné státoprávní uspořádání nerespektuje. Na tomto rozsáhlém území bude čtenář spolu s autorem objevovat posvátné hory, poutní místa a posvátné stavby, nejen křesťanské. Velkým tématem východočeské krajiny je náboženská reformace, takže se tu budeme setkávat se stopami Jednoty bratrské i s těmi, kteří zůstali „věrní ve víře“. Ve východních Čechách se setkáme se zázraky i se stopami prvních křesťanských věrozvěstů, ať již v kamenných křížích, křtitelnicích či v pověstech. I v tomto dílu si čtenář uvědomí, že posvátnost je síla, která formuje nejen krajinu, ale i člověka v ní.

V pátém svazku cyklu Neznámé Čechy se představí nyní region na sever a východ od Prahy, od Liberce až po hranice s Moravou. Opět máme možnost objevit mnoho inspirativních míst, které skrývají svědectví o historických událostech nebo poskytují duchovní zážitek. Obrazově velmi dobře zdokumentované monumenty díky autorovi opět získávají na své zasloužené slávě. Blíže se autor zabývá nejen většími městy (Jablonec nad Nisou, Liberec, Česká Lípa, Turnov, Jičín), ale dozvíme se více také např. o těchto zajímavých místech: Ještěd, Trosky, Mužský, Drábské světničky, Broumovský klášter, Kořenov, Dobruška, Kuks, a navštívíme stará poutní místa – Kalich u Besednice, Dvůr Králové, Liberec, Hejnice a další.

Kniha je určena starším dětem zajímajícím se o historii, ale zejména malým fantastům příslušné literatury, tedy ságy Pána prstenů či Harryho Pottera. V Lovcích záhad je vše nadpřirozené docela přirozené, fantastické tu splývá s reálným. A tak se čtenáři spolu s lovci záhad setkají s tajemnými bytostmi, obry, upíry, čarodějnicemi, trpaslíky, draky a třeba i Velkou Bytostí. Nad vším v knížce vládne Kamenný kocour, jenž se ve skutečnosti nachází v kostele pod levínským hradem a mikdo netuší, jakou má moc. Jeho existence prozrazuje, že v knize plné fantazie najde dětský čtenář mnoho zajímavých historických faktů, které mu nenásilně přiblíží dějiny naší země. Takže je to také knížka poučná. Vše se odehrává na několika českých zříceninách kdysi slavných hradů a podkladem příběhů jsou nejstarší vrstvy místních pověstí, doposud nepříliš známých. A nesmíme zapomenout na humornou stránku jinak strašidelných příběhů. Vtipná zrnka jsou kořením této knížky pro děti.

Knížka černobílých snímků Hany Rysové a textů Václava Vokolka uvádí do tajemného světa kamenů: zobrazuje výjimečné přírodní kamenné útvary, ale i kameny, které dotvořila lidská ruka (posvátné kameny, kamenné svatyně, kříže, obětní mísy apod.).

Ve čtvrtém svazku cyklu Neznámé Čechy se představí po Středních a Severních Čechách region na jih od Prahy a na východ od Vltavy, až po hranice s Moravou. Opět máme možnost objevit mnoho inspirativních míst, které skrývají svědectví o historických událostech nebo poskytují duchovní zážitek. Obrazově velmi dobře zdokumentované monumenty díky autorovi opět získávají na své zasloužené slávě. Blíže se autor zabývá nejen velkými městy (České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Tábor), ale dozvíme se více také např. o Vyšším Brodě, Slavonicích nebo Milevsku a navštívíme stará poutní místa Lišov, Chlum u Třeboně, Klokoty či Borovany.

Opět máme možnost objevit mnoho inspirativních míst, která skrývají svědectví o historických událostech nebo poskytují duchovní zážitek. Navštívíme vybraná posvátná místa Podkrušnohoří, Českého středohoří, Labských pískovců a „Českého Nizozemí“, tedy Šluknovského výběžku. Setkáme se tam s poutními místy, posvátnými stavbami katolíků, protestantů a židů, podzemními světy trpaslíků, pravěkými posvátnými místy, staneme u uctívaných stromů a na hřbitovech, shledáme se i s tajemnými zelenými muži v Poohří. Čtenář bude putovat reálnou krajinou, vydá se po stopách historické krajiny, ale i krajinou pověstí a odvážných hypotéz.

Nová kniha básníka, výtvarníka a publicisty Václava Vokolka (1947) navazuje na populární stejnojmenné folklorní sbírky Karla Plicky, rozvržené podle ročních období. Také Vokolkův Český rok je sbírkou hádanek, pověstí, říkadel, her a jiných obyčejů či útvarů lidového původu. Autor v ní však nezapřel sám sebe ani 21. století, a tak z folklorních látek a starých krojů ušil pro své současníky a současnice z Čech i Moravy docela nové, strakaté a někdy značně výstřední modely do každého ročního období.

Tak trochu jiný průvodce středními Čechami. Ve druhém svazku cyklu Neznámé Čechy se představí střední Čechy, region bohatý na pozoruhodná místa. Opět máme možnost objevit mnoho inspirativních míst, které skrývají svědectví o historických událostech nebo poskytují duchovní zážitek. Obrazově velmi dobře zdokumentované monumenty díky autorovi opět získávají na své zasloužené slávě.

Soubor více než padesáti experimentálně laděných textů, doplněných černobílými fotografiemi Richarda Čermáka, je inspirován příznačným světem zahrádkářských kolonií. Básnickým jazykem popisuje Vokolek ve čtyřiapadesáti kapitolách, do nichž je občas zakomponován i text ve volném verši, podivuhodný mikrosvět zahrádkářských kolonií a lidí, kteří v nich tráví téměř všechen svůj volný čas. Tento dnes již pomalu zanikající fenomén pražských periférií, který se občas vyskytuje i na některých volných prostorech uprostřed starší vilové zástavby, je podán jako svědectví o mizejících místech, na nichž se „dodržovaly prastaré tradice“, jejichž cílem se na jedné straně stalo třeba okopávání záhonků či pěstování dýní, ředkví, brambor a dalších druhů ovoce a zeleniny, na druhé však přispěla i k navázání svérázných sousedských vztahů a řadě nezapomenutelných příhod. A navíc toto prostředí přineslo Vokolkovi i neobvyklou inspiraci, spočívající ve stvoření nového „náboženství“, v němž se bohové s „ubahněnými lopatkami“ setkávají například na hromadě „obřího“ kompostu.

Sbírka poezie inspirovaná krajinou a jejím tajemstvím místy přehrává motivy šamanského vzývání. Text je doplněn nahrávkou s autorskou četbou v doprovodu minimalistické hudby.

Průvodce skrytými dějinami země. Svazek šestý, Střední Čechy. V., Praha sever, Mělnicko, Máchův kraj.

Nakladatelský projekt Neznámé Čechy si klade za cíl zmapovat méně známé nebo zapomenuté lokality České republiky z nejrůznějších hledisek. V tomto dílu se autor zaměřil na posvátná místa Středních Čech. Bohatě ilustrovaná kniha slouží i jako praktický kulturně-historický průvodce Středních Čech.

Nejnovější román Václava Vokolka Zástavy srdce splétá osudy několika hrdinů v různých časových rovinách. Brilantně napsaný příběh, kde se prolínají příběhy kapitána Klosse s osudy mladíka Martina Klose, ale také životní osudy čtyř žen, které hledají lásku v dnešním světě.

Esoterický znamená skrytý, vnitřní, tajný. Esoterický pohled se vyznačuje nekonvenčním obsahem, a proto se knihy o esoterických Čechách značně liší od obvyklých turistických publikací. Esoterické Čechy, Morava a Slezsko jsou jedinečným průvodcem po neodhalených zákoutích naší země. Nabízejí neobvyklé pohledy na dějiny, na nečekaná prolínání kulturních a náboženských tradic, vysvětlují často nenápadné symboly a starobylé pověsti, poukazují na neuvěřitelné souvislosti, které se skrytými končinami táhnou od pravěku až po současnost.

Český Krumlov není jen jedním z nejkrásnějších českých měst, které návštevníky láká množstvím historických památek a krásných scenérií. Je také duchovním místem, v němž se střetávaly mnohé vlivy, skryté i zjevné. Vše v anglickém jazyce.

Stará Říše je na první pohled malé ospalé městečko jako každé jiné. Dějí se v něm ovšem zcela nevídané věci: škola má svůj vlastní cirkus, malíři malují obrazy, které jsou živé, a za jistým stromem se zcela nepozorovaně můžete dostat do pohádky. Český spisovatel a malíř Václav Vokolek vytvořil nejen čtyři samostatné příběhy, které spojuje prostředí malého městečka, ale celý zvláštní svět, do něhož se čtenář ponoří hned v prvních řádcích a v němž je vybízen k radosti ze hry a ze snění.

Esoterický znamená skrytý, vnitřní, tajný. Esoterický pohled se vyznačuje nekonvečním obsahem, a proto se kniha o esoterických Čechách bude značně lišit od obvyklých turistických publikací. Esoterické Čechy, Morava a Slezsko jsou podrobným průvodcem po skrytých krajinách naší země. Nabízejí neobvyklé pohledy na dějiny, na nečekaná prolínání kulturních a náboženských tradic, vysvětlují často nenápadné symboly a starobylé pověsti, poukazují na neuvěřitelná prolínání, která se jako podzemní prameny vinou krajinou od pravěku až k současnosti.

Autor nás provádí historií krásného a tajemného jihočeského Krumlova a poukazuje zejména na esoterickou tvář města a různé duchovní vlivy, které po staletí formovaly jeho podobu.

Výstavní katalog mapuje projevy magického realismu a imaginativního umění v díle výtvarných umělců, zejména malířů, působících v Plzni a na Plzeňsku. Věnuje se období od počátku 20. století do současnosti.

Esoterický znamená skrytý, vnitřní, tajný. Esoterický pohled se vyznačuje nekonvenčním obsahem, a proto se knihy o esoterických Čechách značně liší od obvyklých turistických publikací. Esoterické Čechy, Morava a Slezsko jsou jedinečným průvodcem po neodhalených zákoutích naší země. Nabízejí neobvyklé pohledy na dějiny, na nečekaná prolínání kulturních a náboženských tradic, vysvětlují často nenápadné symboly a starobylé pověsti, poukazují na neuvěřitelné souvislosti, které se skrytými končinami táhnou od pravěku až po současnost.

Kniha Obrysy a obzory, kterou vydalo společně nakladatelství Omen s Městskou knihovnou v Děčíně, je poslední básnickou sbírkou Václava Vokolka. Vychází k básníkovým šedesátinám a je tedy jakýmsi shrnutím jeho dosavadních snah. Je to kniha, která opět spojuje slovo s krajinou, proto jsou její důležitou součástí četné celostránkové ilustrace, které můžeme spíše vnímat jako obrazový doprovod. V Obrysech a obzorech se básník opět vrací do konkrétní krajiny Českého středohoří a básnickou sbírku můžeme proto vnímat i jako poctu německému romantikovi Casparu Davidu Friedrichovi, který ji oslavil ve svých jedinečných obrazech. Současná poezie si tak zahrává s romantismem, který nepříjemně aktualizuje, ale básník vnímá krajinu i z hlediska geologického času i času mýtů. "Knihu Obrysy a obzory věnoval Václav Vokolek rodné krajině. Není to poprvé, kdy se k ní vztahuje, stačí připomenout Pátým pádem a Krajiny vzpomínek či Cestu do pekel, a přesto se domnívám, že takto volně, s nadhledem a jakoby z ptačí perspektivy svého právě dosaženého věku se k rodnému kraji v textu sklání vlastně poprvé nově, svěže, životadárně. Stačí se začíst, či snad ještě lépe zaposlouchat do jeho nových veršů: protože zpěvnost, samozřejmá plynulost, melodičnost jsou ústředními stavebními kameny Vokolkovy poezie."

Esoterický znamená skrytý, vnitřní, tajný. Esoterický pohled se vyznačuje nekonvenčním obsahem, a proto se knihy o esoterických Čechách značně liší od obvyklých turistických publikací. Esoterické Čechy, Morava a Slezsko jsou jedinečným průvodcem po neodhalených zákoutích naší země. Nabízejí neobvyklé pohledy na dějiny, na nečekaná prolínání kulturních a náboženských tradic, vysvětlují často nenápadné symboly a starobylé pověsti, poukazují na neuvěřitelné souvislosti, které se skrytými končinami táhnou od pravěku až po současnost.

Esoterický znamená skrytý, vnitřní, tajný. Esoterický pohled se vyznačuje nekonvečním obsahem, a proto se řada průvodců o esoterických Čechách liší od obvyklých turistických publikací. V sedmém díle putuje čtenář krajinou Keltů, kteří se usadili podél Jizery. Říkali jí Isara a pravděpodobně ji považovali za posvátnou řeku. Keltské osídlení po sobě zanechalo řadu archeologických památek, ale skutečným překvapením je jeskyně v Plakánku, která byla jakousi sluneční svatyní; keltské stopy však najdeme i v místních pověstech.

Druhý díl vyprávění o posvátných kamemenech se soustřeďuje hlavně na megalitické památky na našem území. Kniha těsně navazuje na stejnojmenný první díl a začíná líčením pozoruhodných menhirů v Čechách a na Moravě. Popisuje jednotlivé zajímavé kameny - proslulé i méně známé - v různých místech, zejména u nás, ale i některé v cizině. Další část popisuje slovanské obětní kameny a oltáře a dále i - jak to autor nazývá - "takzvané přírodní útvary" a srovnává je s obdobnými (a slavnějšími) ve světě. Všímá si i symbolů na jednotlivých kamenech a ve skalních útvarech. Celý text doprovází velké množství mimořádně zdařilých fotografií. Připojen rejstřík a soupis použité i doporučené literatury.

Kniha spisovatele, výtvarníka a publicisty je útvarem na pomezí eseje a umělecké publicistiky. Autor mapuje v českých kulturních dějinách osudy těch, kteří, ať už dobrovolně či z donucení, nacházeli duchovní úkryty v české krajině.

Pátý díl ojedinělé řady průvodců mapuje kraj ležící severozápadně od Prahy, dále Velvarsko, Slánsko, Kralupsko a jižní část soutoku Vltavy a Labe. Vedle známých míst - například tajuplné Budče, Levého Hradce nebo Velvar - přináší tato kniha několik nových objevů. Patří mezi ně především unikátní řada menhirů nedaleko Ledců a nově odkrytý menhir na Budečsku. Prvenstvím tohoto dílu je také vysvětlení souvislostí legendárních Kounovských řad (viz díl 4) a menhirů Zkamenělý pastýř u Klobuk resp. Zakletý mnich u Drahomyšle. Mimořádně zajímavé jsou také kapitoly věnované královskému městu Slanému s jeho pohnutou chiliastickou historií nebo Zlonicím s úžasnou barokní minulostí.

Kniha je výsledkem práce studentu z různých ročníků katedry fotografie FAMU. Cílem studentu bylo zachytit obraz současného stavu krajiny a společnosti v oblastech při hranicích České republiky, které prodělaly zvlášte v době po druhé světové válce významnou proměnu především odsunem občanů německé národnosti, vznikem pohraničních pásem, rozvojem průmyslu a těžby, zemědělským využíváním, vznikem rekreačních zón apod. Fotografie vznikaly v letech 2003 - 2005 pod vedením Jaroslava Bárty, Bohumíra Prokupka a Josefa Ptácka.

Labyrintem doby kamenné; Dávné tradice, kulty a rituály pravěké spirituality - to jsou podtituly výpravné fascinující novinky z pera našeho předního spisovatele. Svět posvátných kamenů je patrně nejstarším duchovním prostorem, v němž se člověk od počátku pohyboval. Naše kniha se zabývá posvátností kamene v rozmezí neuvěřitelných několika statisíců let. Kamenné praplastiky objevené na našem území dokazují, že kultovní praktiky pračlověka musíme datovat daleko hlouběji, než připouští archeologie. Kámen v pravěku zcela nepochybně měl posvátnou funkci, která mnohdy převyšovala praktické aspekty doby kamenné. Zlatým věkem kamenné posvátnosti je megalitické období. Globální kultura na konci doby kamenné je skutečnou záhadou lidských dějin, přesto se pokoušíme o utřídění a možné vysvětlení tohoto složitého historického jevu. Jednotlivé kapitoly se zabývají megalitickými hrobkami, menhiry, dolmeny a kamennými kruhy. Čtenář se tu poprvé v české literatuře setká s rozsáhlostí megalitického světa, který podle všeho spojovalo jednotné celoplanetární náboženství.

Třetí díl esoterických průvodců mapuje kraj Vltavské podkovy, Dobříšsko, Příbramsko, Hořovicko, Březnicko a Rožmitálsko. Pradávné duchovní tradice této rozlehlé oblasti, jejíž spirituálním centrem byla odnepaměti Svatá Hora, se promítají nejen do místních pověstí, ale najdeme je i v dílech umělců našeho věku, jejichž život byl s tímto koutem Čech spojen. Kromě jiných to byli například J. J. Ryba, A. Dvořák, K. Čapek, F. Drtikol, O. Zachar nebo R. R. Hofmeister.

Čtvrtý svazek Esoterických Čech se zabývá turisty nepříliš vyhledávanou krajinou, která však v sobě tají památky na závratně staré kultury. Průmyslová krajina severozápadně od Prahy patří paradoxně k nejzajímavějším místům v Čechách, v nichž se ukrývá tajemná minulost naší země. Dnes průmyslem značně zdevastované Kladensko a Rakovnicko bylo v průběhu uplynulých věků centrem pravěké moci a zejména střediskem nám neznámých rituálů. Posvátná místa doby kamenné se tu překrývají s náboženskými centry Keltů. Středisko tajemné knovízské kultury není daleko od keltské svatyně v Mšeckých Žehrovicích či Vinařické hory, která mohla být pravěkou posvátnou horou. V této krajině se setkáme s většinou českých megalitů, včetně nevysvětlitelných kamenných řad v Kounově a v Ledcích. Ale čas se tu nezastavil. V těchto místech probíhalo i prastaré slovanské osídlení, včetně sídla věštkyně a kněžny Libuše. Dávné duchovní tradice najdeme i v dílech umělců našeho věku. Vše se tu prolíná se vším. Náznaky pravěkých symbolů, keltské magické rituály, stará víra našich předků, křesťanské tradice a tradice židovské vytvářejí esoterickou krajinu této části středních Čech.

Básně s ilustracemi autora. Kniha byla vydána k výstavě Václava Vokolka v Galerii města Plzně.

Druhý díl průvodců po esoterických místech České republiky vychází ve výpravné podobě a zahrnuje oblasti Praha jihozápad, Zbraslavsko, Karlštejnsko, berounský magický kruh a Berounsko. V nevšedním esoterickém synoptickém pohledu přibližuje historii i současnost, tajuplná místa pradávných osídlení, keltské a germánské dědictví, okultní odkaz starých Slovanů, věk katedrál, alchymickou éru i stopy křesťanské a židovské tradice.

Do almanachu jsme vybrali 15 autorů, kteří se narodili, nebo delší dobu působili v Děčíně. Jitka Badoučková, Jan Bandurič, Radek Fridrich, J. H. Kalif, Jiří Kment, Marie Profeldová, Vladimír Raffel, Oscar Ryba, František Řezníček, Tomáš Midgi Řezníček, Zdeněk Šlais, Jan Šmíd, Petr Váradi, Václav Vokolek, Vladimír Vokolek, Bronislava Volková. Doslov napsal Vladimír Novotný.

Vladimír Vokolek se ve sbírce Příliš pozdní léto dotýká fenoménu lásky, utrpení z ní, poznání a poučení.

Na vyhledávání, prevenci a zejména eliminaci geopatogenních zón se zaměřil expert v tomto oboru, dlouholetý spolupracovník Psychoenergetické laboratoře RNDr. Ing. Evžen Andres. Společně se spisovatelem Václavem Vokolkem pak přinášejí mnoho zajímavých a především praktických informací.

Kniha přináší poněkud neobvyklý pohled na zdraví člověka a ještě neobvyklejší způsoby léčení. Je výsledkem dlouholetých lékařských zkušeností MUDr. Miroslava Pekárka, jeho vzrůstající skepse k praktikám klasické medicíny a jeho odvahy experimentovat a hledat jiné cesty. Základním tématem je potřeba duchovního ozdravění našeho světa, jenž je - stejně jako naše tělo - vystaven mnoha chorobám.

Kostru Vokolkovy knihy vzpomínek tvoří popis rodinného zázemí a života předků - autor vypráví o svém otci, básníku Vladimíru Vokolkovi, jeho bratrech Vojmírovi (výtvarník) a Vlastimilovi (tiskař) a dědečkovi Václavovi, zakladateli pardubické tiskárny. Vokolek evokuje atmosféru Sudet, z nichž byli vyhnání původní, převážně němečtí obyvatelé a do nichž se v roce 1947 narodil. Vedle toho popisuje kulturní prostředí severních Čech padesátých a šedesátých let.

Vydáno ve spolupráci s galerií Klatovy-Klenová, Domem umění v Opavě, Bystřickým kulturním nadačním fondem a městem Bystřice pod Hostýnem.

Soubor ne zcela realistických povídek o cestách, které jsou vždy směřováním. Básnivým jazykem, leč silně ironizujícím stylem zpracované téma cest někam, odněkud, jakkoli nereálná tato místa jsou. Hlavní metodou, jíž autor dosahuje ozvláštnění, je záměrná a do absurdnosti rozváděná a rozehrávaná fabulační, tematická a hlavně stylová nápodoba literárních "modelů". Nejde o anekdotické pohrávání si s "nápady laskavého čtenáře", spíše o pečlivé, až úmorně podrobné přehrání každého, většinou poněkud nerealistického tématu, kdy teprve ve vrstvení jeho variací, a zejména ustavičným vršením literárních klišé nebo i citací z proslulých děl světové literatury se objeví autorova ironie.

Epická poezie zaměřená na mytické děje, trvající mýty, "postmoderní křesťanství". V autorově podání představuje příroda-země magický prostor, v němž již od dob pohanských mýtů a legend dochází k neustálým proměnám a kde se jednotlivé detaily střídají podle "doteků skutečnosti".

Pohádkové podobenství s neradostným koncem o tom, že pokrok není jen k užitku, o lidských slabostech, i o tom, nezničí-li lidstvo ve jménu pokroku samo sebe. Baron Arnold von Muck, tajný rada a vyslanec Centrální kanceláře pro Severní záležitosti c. a k. monarchie přijíždí inkognito roku 1850 do městečka Téčnu v severních Čechách, aby pozoroval místní významné osoby a sledoval události při stavbě železnice, která měla spojit Prahu a Drážďany. Na dokončení železnice, tohoto symbolu "Pokroku" a "Nové doby", má zájem nejen c. a k. monarchie, ale i peklo. Obě strany, pod shodným heslem Viribus unitis (Spojenými silami), usilují o vymýcení nebezpečného romantismu, o jednoduchost a přehlednost v krajině, ale i v lidské duši. Vlivem stavby se mění krajina, ale i v městečku se začínají dít věci neuvěřitelné. Z některých postaviček místní honorace se vyklubou čerti, přisluhovači vládce pekelných sil Luce, z pokojných obyvatel se stávají donašeči, lidé bez citu, alkoholici či šílenci, anarchistický spolek se mění v partu udavačů. Ale ne vinou pekla či Centrální kanceláře se člověk, či lidstvo, řítí do záhuby...

Svazek obsahuje tři části - Na rozcestí, Tanec bludných kořenů a Genese. Prózu doplňují verše.

V této knize se setkáte s dnes již velmi populárním lékařem a zakladatelem Naturcentra Salvea, které se zabývá léčbou rakoviny a využívá léčení bez chemoterapie s využitím alternativních přístupů. Kniha mapuje dějiny tohoto snažení, spolupráci s léčiteli, příběhy lidí, kteří si terapií prošli, ale i odborné poznatky, získané za léta praxe.

Jedna umělá a dvě moderní pohádky o králi Halabákova. V první si hledá ve světě nevěstu, až ji najde doma. V druhé se setká s generálem, který chce vést válku se sousedním Perníkovým královstvím (jeho obyvatelé ji ukončí - perníkem). V třetím pohádkovém příběhu král Vojta hledá zlatou lilii, v níž je zaklet čaroděj. Lilie ho vábí na okraj strže, před neštěstím ho však zachrání drobný pán a kouzelný dědeček mu dá kytici zlatých lilií pro jeho ženu Majolenku.

Výbor z celoživotní básnické tvorby autora (napsal mj. knihy Triptych a Pátým pádem) který se pohybuje ve své poezii na rozhraní slova a obrazu, literatury a výtvarného umění. Knihu k vydání připravil, bibliografii sestavil a doslov napsal Robert Krumphanzl.

Dvě novely z českého pohraničí. Vychází též jako příspěvek k česko-německé otázce. Jaroslav Med, Literární noviny: "Nevzpomínám si, že bych v posledních letech četl lepší novelu než Pátým pádem voláme smrt."

Úsměvné parafráze „příběhů starých jak lidstvo“ o stvořitelích, světcích a lidech prostupuje trojjediná otázka: lze najít, pojmenovat či vymyslet Řád, Boha a Člověka, sebe sama, svoji svobodu?

První část této básnivé knihy, De natura sonoris, byla psána deset let, od roku 1971 do roku 1981. Od té doby kolovala v opisech, autor tehdy ani nepomýšlel na její možné vydání. Občas ji předčítal svým přátelům, z nichž se časem stali její příznivci a nakonec všichni tak či onak vstoupili do děje. Pan statkář Hejl podle hlavní postavy pojmenoval svého sibiřského kocoura, a tak je Morounek dodnes postrachem jistého Tichého údolí. Je to kniha taoistická, ale posluchači se při jejím předčítání váleli smíchy. A přesně v tom je její smysl. Kdybychom chtěli hledat rodokmen tohoto evidentně postmoderního díla na rozhraní poezie a prózy, jistě bychom se kromě filozofa L'ao-c’ nemohli vyhnout jménům jako Samuel Beckett (jeho Murphy), ze starších pak třeba Aloysius Bertrand či romantikové, zejména E. T. A. Hoffmann, ale cesta odtud vede i k dadaismu a surrealismu a autor pochopitelně ani v literatuře nezapře svou výtvarnou imaginaci.