Knihobot

Lov žen a jiné odložené slavnosti

Více o knize

První část této básnivé knihy, De natura sonoris, byla psána deset let, od roku 1971 do roku 1981. Od té doby kolovala v opisech, autor tehdy ani nepomýšlel na její možné vydání. Občas ji předčítal svým přátelům, z nichž se časem stali její příznivci a nakonec všichni tak či onak vstoupili do děje. Pan statkář Hejl podle hlavní postavy pojmenoval svého sibiřského kocoura, a tak je Morounek dodnes postrachem jistého Tichého údolí. Je to kniha taoistická, ale posluchači se při jejím předčítání váleli smíchy. A přesně v tom je její smysl. Kdybychom chtěli hledat rodokmen tohoto evidentně postmoderního díla na rozhraní poezie a prózy, jistě bychom se kromě filozofa L'ao-c’ nemohli vyhnout jménům jako Samuel Beckett (jeho Murphy), ze starších pak třeba Aloysius Bertrand či romantikové, zejména E. T. A. Hoffmann, ale cesta odtud vede i k dadaismu a surrealismu a autor pochopitelně ani v literatuře nezapře svou výtvarnou imaginaci.

Nákup knihy

Lov žen a jiné odložené slavnosti, Václav Vokolek

Jazyk
Rok vydání
1993
Jakmile se objeví, pošleme e-mail.

Doručení

Platební metody

Nikdo zatím neohodnotil.Ohodnotit

Titul
Lov žen a jiné odložené slavnosti
Jazyk
česky
Vydavatel
GMA 91
Rok vydání
1993
Série
Anotace
První část této básnivé knihy, De natura sonoris, byla psána deset let, od roku 1971 do roku 1981. Od té doby kolovala v opisech, autor tehdy ani nepomýšlel na její možné vydání. Občas ji předčítal svým přátelům, z nichž se časem stali její příznivci a nakonec všichni tak či onak vstoupili do děje. Pan statkář Hejl podle hlavní postavy pojmenoval svého sibiřského kocoura, a tak je Morounek dodnes postrachem jistého Tichého údolí. Je to kniha taoistická, ale posluchači se při jejím předčítání váleli smíchy. A přesně v tom je její smysl. Kdybychom chtěli hledat rodokmen tohoto evidentně postmoderního díla na rozhraní poezie a prózy, jistě bychom se kromě filozofa L'ao-c’ nemohli vyhnout jménům jako Samuel Beckett (jeho Murphy), ze starších pak třeba Aloysius Bertrand či romantikové, zejména E. T. A. Hoffmann, ale cesta odtud vede i k dadaismu a surrealismu a autor pochopitelně ani v literatuře nezapře svou výtvarnou imaginaci.