Julius Fučík Knihy

Historie Stalingradu od dob,kdy se ještě jmenoval Caricyn.

Kniha plná aforismů a politické satiry, doplněná dobovými ilustracemi nejen Fučíka ale i J. Čapka, A. Pelce a F. Bidla.

Soubor literárních statí, určených mládeži, které autor napsal v ilegalitě většinou v letech 1940-1942 a otiskoval pod různými pseudonymy v časopise "Roj". Jsou věnovány velkým českým spisovatelům a vlastencům. Fučík v nich záměrně zdůrazňuje pokrokové tradice a lidové kořeny našínárodní kultury. Výbor uspořádala a doslov napsala Gusta Fučíková, barevné ilustrace Václav Bláha. (1.vydání)

Reportáže ze Sovětského svazu. Výbor reportáží a článků většinou vzniklých za druhé návštěvy Fučíkovy v Sovět. svazu. "Čtenář bude s autorem procházet dva roky zemí socialismu v období druhé pětiletky v 17. a 18. roce existence SSSR, zemí, kde politika se po prvé na světě stalavědmou a promyšleně mění život společnosti, lidi a přírodu. Bude s J.F. potkávat prosté, nepřikrášlené, ale krásné lidi nezkažených srdcí a tváří, muže, ženy i děti nejrůz. národů, hrdiny práce v dílnách, továrnách, na polích, v laboratořích, na pouštích, v horách, na bavlníkových plantážích, typické postavy social. společnosti, ony přerozující se a přerozené nové lidi, kteří, získáme-li právem jejich důvěru, otvírají nám svá srdce, nestydí se za svůj přirozený lidský cit, za své nadšení, za svou oddanost těm, kdož moudře řídí a spravují jejich stát."

Studie je postavena na kontrastu representantky "předbřeznového" ženství M.D. Rettigové, a bojovnice, nové ženy B. Němcové. Fučík ovšem nesrovnává dva lit. talenty, nýbrž dva typy, představitelky dvou období vývoje čes. literatury i celé čes. společnosti. Uzavírá: "Božena Němcová neníjen sladká, okouzlená duše, jen spanilá žena se srdcem bez konce toužícím a s nepochopitelně krutým osudem; také nejen trpitelka, hodná pozdní a nepotřebné lítosti; ale i duše odvážná, žena nová s krásným, nejlidštějším srdcem buřiče a osudem bojovníka."

Názory Julia Fučíka na literaturu, vydané knižně, literárně kritická práce. Většina článků o literatuře vyšla dříve v časopisech či novinách levicového zaměření.

Sborník hornických povídek a reportáží určený mládeži: Všem chlapcům a děvčatům naší země, kteří se rozhodli stát se havíři, chce kniha ukázat, jaké boje a strádání musili v uplynulém půlstoletí naši horníci podstoupit, než jejich věc zvítězila.

Fučík byl vyšetřován gestapem v Petschkově paláci a vězněn na Pankráci až do června 1943, kdy byl převezen k berlínskému soudu, odsouzen a 8. září ve věznici Plötzensee popraven. Od přelomu března a dubna začal Fučík ve své pankrácké cele ve spolupráci s dozorci Adolfem Kolínským a Josefem Horou pracovat na textu Reportáže. Celkem stihl popsat 167 motáků, které se po válce často složitými cestami nakonec sešly v rukou Fučíkovy manželky Gusty. Ona a Fučíkův přítel Ladislav Štoll, komunistický literární kritik a pozdější ministr školství a kultury, se stali vyvolenými strážci Fučíkova odkazu. Začal se budovat kult, který byl zapojen do komunistické kulturní politiky. Již první vydání Reportáže z roku 1945 bylo podrobeno edičním zásahům, aby byl ideologický potenciál Fučíkovy textu co nejvyšší.

Kniha reportáží o cestě J. Fučíka po SSSR. Obraz SSSR na počátku 1. pětiletky, úspěchy industrialisace, rekonstrukce všech odvětví nár. hospodářství, socialist. soutěžení, mezinár. situace a vývoj SSSR od r. 1917, historie stalingradského traktorového závodu, sovchozy a rozmach kolchozního hnutí, nový sovět. člověk, boj proti sabotérům, Moskva a Leningrad, dvě srdce SSSR, sovět. loděnice, Dněprostroj; taková byla pravda, kterou J. Fučík přinesl ze země socialismu, zatím co u nás a v ostatním světě hladověly miliony nezaměstnaných.