Julius Fučík Knihy

Historie Stalingradu od dob,kdy se ještě jmenoval Caricyn.

Kniha plná aforismů a politické satiry, doplněná dobovými ilustracemi nejen Fučíka ale i J. Čapka, A. Pelce a F. Bidla.

Soubor literárních statí, určených mládeži, které autor napsal v ilegalitě většinou v letech 1940-1942 a otiskoval pod různými pseudonymy v časopise "Roj". Jsou věnovány velkým českým spisovatelům a vlastencům. Fučík v nich záměrně zdůrazňuje pokrokové tradice a lidové kořeny našínárodní kultury. Výbor uspořádala a doslov napsala Gusta Fučíková, barevné ilustrace Václav Bláha. (1.vydání)

Reportáže ze Sovětského svazu. Výbor reportáží a článků většinou vzniklých za druhé návštěvy Fučíkovy v Sovět. svazu. "Čtenář bude s autorem procházet dva roky zemí socialismu v období druhé pětiletky v 17. a 18. roce existence SSSR, zemí, kde politika se po prvé na světě stalavědmou a promyšleně mění život společnosti, lidi a přírodu. Bude s J.F. potkávat prosté, nepřikrášlené, ale krásné lidi nezkažených srdcí a tváří, muže, ženy i děti nejrůz. národů, hrdiny práce v dílnách, továrnách, na polích, v laboratořích, na pouštích, v horách, na bavlníkových plantážích, typické postavy social. společnosti, ony přerozující se a přerozené nové lidi, kteří, získáme-li právem jejich důvěru, otvírají nám svá srdce, nestydí se za svůj přirozený lidský cit, za své nadšení, za svou oddanost těm, kdož moudře řídí a spravují jejich stát."

Studie je postavena na kontrastu representantky "předbřeznového" ženství M.D. Rettigové, a bojovnice, nové ženy B. Němcové. Fučík ovšem nesrovnává dva lit. talenty, nýbrž dva typy, představitelky dvou období vývoje čes. literatury i celé čes. společnosti. Uzavírá: "Božena Němcová neníjen sladká, okouzlená duše, jen spanilá žena se srdcem bez konce toužícím a s nepochopitelně krutým osudem; také nejen trpitelka, hodná pozdní a nepotřebné lítosti; ale i duše odvážná, žena nová s krásným, nejlidštějším srdcem buřiče a osudem bojovníka."

Názory Julia Fučíka na literaturu, vydané knižně, literárně kritická práce. Většina článků o literatuře vyšla dříve v časopisech či novinách levicového zaměření.

Sborník hornických povídek a reportáží určený mládeži: Všem chlapcům a děvčatům naší země, kteří se rozhodli stát se havíři, chce kniha ukázat, jaké boje a strádání musili v uplynulém půlstoletí naši horníci podstoupit, než jejich věc zvítězila.

Reportáž psaná na oprátce je poslední dílo českého kritika a politika J. Fučíka. Kniha popisuje těžký život ve věznici Na Pankráci kde byl 24. dubna 1942 zatčen J. Fučík. Když přestál první mučivé výslechy, získal od českého dozorce Adolfa Kolínského papír a tužku a začal psát otvrdém boji se smrtí a o svých spoluvězních. Fučík odcházel každý den do pokoje, kde bylo na dveřích napsáno číslo 400 a kde ho členové SS vyslýchali. Když nic neprozradil, zavedli ho do cely č. 267. Tam se o něho starali jeho spoluvězni. Jednomu říkal Karlík a druhému Otec. Spolu s nimi vzpomínal na jiné členy KS4, na svou ženu Grutu a na rodiče. Největší ránou pro Fučíka bylo, když se dozvěděl o zradě kamaráda Mirka. Mirek se bál o svou kůži a zradil. Mnoho nevinných lidí bylo popraveno. Popraven byl také Julius Fučík 8. září 1943 v Berlíně.

Kniha reportáží o cestě J. Fučíka po SSSR. Obraz SSSR na počátku 1. pětiletky, úspěchy industrialisace, rekonstrukce všech odvětví nár. hospodářství, socialist. soutěžení, mezinár. situace a vývoj SSSR od r. 1917, historie stalingradského traktorového závodu, sovchozy a rozmach kolchozního hnutí, nový sovět. člověk, boj proti sabotérům, Moskva a Leningrad, dvě srdce SSSR, sovět. loděnice, Dněprostroj; taková byla pravda, kterou J. Fučík přinesl ze země socialismu, zatím co u nás a v ostatním světě hladověly miliony nezaměstnaných.