Julius Fučík Pořadí knih (chronologicky)

Kniha plná aforismů a politické satiry, doplněná dobovými ilustracemi nejen Fučíka ale i J. Čapka, A. Pelce a F. Bidla.

Reportáže vypovídají o stávce severočeských havířů v r. 1929, o střelbě do dělníků u duchcovského viaduktu a ve Frývaldově, o generální stávce na severu Čech. Odhalují souvislosti a příčiny tehdejší krize, dávají nahlédnout do světa obětí bídy a hladu, pranýřují činnost buržoazních policejních a soudních orgánu aj.

Výbor z politických článků, polemik a literárních statí z let 1926-1938 reagující především na společnost a reálie První republiky.

Výbor, který se opírá o dvanáctisvazkové vydání Díla Julia Fučíka, je v podstatě fučíkovským průvodcem po staletých dějinách české literatury. Zahrnuje autorovy literárněhistorické a kritické úvahy, jeho literární medailóny věnované výrazným, velkým, ale často i zapomenutým postavám českého písemnictví. Výbor uspořádala, úvodní slovo, studii o Juliu Fučíkovi, ediční poznámku a vysvětlivky napsala Věra Adlová.

Výbor zachycuje nejvýznamnější a nejcharakterističtější ukázky z Fučíkovy publicistické tvorby z let 1928-1938. Do první části byly zařazeny reportáže, které pronikavým způsobem odhalují bídu nezaměstnaných v době velké hospodářské krize i sílu dělnické solidarity. V ostrém kontrastu s těmito reportážemi je druhá část knihy, v níž Fučík vypráví o budovatelském nadšení sovětského lidu, jak je sám poznal při svých návštěvách první socialistické země světa.

Soubor literárních statí, určených mládeži, které autor napsal v ilegalitě většinou v letech 1940-1942 a otiskoval pod různými pseudonymy v časopise "Roj". Jsou věnovány velkým českým spisovatelům a vlastencům. Fučík v nich záměrně zdůrazňuje pokrokové tradice a lidové kořeny našínárodní kultury. Výbor uspořádala a doslov napsala Gusta Fučíková, barevné ilustrace Václav Bláha. (1.vydání)

Tři důležitá písmenka se na radiových vlnách vydávají nejprve k bohatým lidem – ti je ale vyženou –, potom k lidem chudým – pracujícím. Pracující se snaží pomoci, protože všichni pracující jsou spolu kamarádi, aby ve světě obstáli. Pomoci chtějí i chudí Arabové a chudí Eskymáci, ale všichni to mají k Batajavě daleko. Naštěstí písmenka dorazí až k lodi Kirgizie a ta už by záchranu stihnout mohla.

Reportáž, ktorú napísal Július Fučík vo väzení gestapa na Pankráci v roku 1943.....

Kniha obsahuje Fučíkovy reportáže nejen z různých bojů severočeských pracujících, stávek, protestů či srážek s četnictvem, ale i o stavu nezaměstnaných a chudých z let 1929-1934, které původně vyšly v časopisech Tvorba, Rudé Právo nebo Rudý večerník.

Kniha obsahuje Fučíkovy reportáže nejen z různých bojů severočeských pracujících, stávek, protestů či srážek s četnictvem, ale i o stavu nezaměstnaných a chudých z let 1929-1934, které původně vyšly v časopisech Tvorba, Rudé Právo nebo Rudý večerník.

Dobou vzniku poslední a závažnosti obsahu vrcholné dílo českého komunistického novináře - národního hrdiny, napsané na motácích v pankrácké věznici v době od dubna 1942 do června 1943, kde byl autor jako jeden z čelných pracovníků národně osvobozeneckého hnutí a člen illegálního ÚVKSČ vězněn. Ze zápisků, v nichž jsou zachyceny podobizny mnoha členů českého podzemního odboje i hitlerovskou ideologií znetvořené charaktery jejich nacistických trýznitelů v době nejtěžší persekuce, stal se epos utrpení, boje a hrdinství českého lidu a vešel jako klasické dílo do literatury české i světové. Současně podávají zápisky podobiznu novináře nového typu, u něhož vysoká zásadovost, mravní síla, oddaná služba lidu a historický optimismus vycházely z vědomí příslušnosti k předvoji dělnické třídy, ke komunistické straně.

V krajine, kde zajtra už znamená včera - je o tom, čo videl, čo prežil Július Fučík v SSSR roku 1930 za svojho štvormesačného pobytu.

Sborník hornických povídek a reportáží určený mládeži: Všem chlapcům a děvčatům naší země, kteří se rozhodli stát se havíři, chce kniha ukázat, jaké boje a strádání musili v uplynulém půlstoletí naši horníci podstoupit, než jejich věc zvítězila.

Po smrti autora byly různě vybírány jeho dřívější články, některé z nich byly publikovány i knižně, jiné časopisecky a tahle kniha je zaměřená na odkaz pro další generace, aby člověk bojoval za lepší svět, a obětoval se pro něj.

Názory Julia Fučíka na literaturu, vydané knižně, literárně kritická práce. Většina článků o literatuře vyšla dříve v časopisech či novinách levicového zaměření.

V knize jsou sebrány Fučíkovy články z doby pomnichovské kapitulace a fašistické okupace. 1. část obsahuje Fučíkovy projevy z t. zv. "druhé republiky". Autor ukazuje, jak tradice demokratismu a socialismu prostupují celými českými dějinami. 2. část je souborem článků a projevů, uveřejněných v illegálním komunistickém tisku. Jsou projevem Fučíkova statečného vlastenectví, pohrdání okupanty a jejich českými přisluhovači a jsou prostoupeny vírou a jistotou ve vítězství Rudé armády a našeho lidu pod vedením KSČ. "Fučíkova kniha je historicky významným dílem. Ukazuje úlohu komunistické strany ve chvílích pro národ nejtěžších: ukazuje, jak komunisté chápali svůj poměr k národu a k svobodě; ti komunisté, které vlastenčící buržoasie vždycky z národa vylučovala, aby se nakonec zbabělou zradou sama z národa vyloučila ... " (Předmluva knihy)

Historie Stalingradu od dob,kdy se ještě jmenoval Caricyn.

Výbor z článků 1931–1943. Kniha vyzvedává Juliuse Fučíka jako novináře a duchovního tvůrce nového světového řádu. – V předmluvě dokládá Gustav Bareš, že Fučíkova osobnost i jeho dílo vyrůstají především z činnosti novinářské a vysvětluje, proč se bojovník Fučík novinářem stát musil a jaký význam přisuzoval svému povolání. V jeho době to byla pro revolučního socialistu jediná cesta, jak ovlivňovat, vychovávat a vést národ. Výbor je uspořádán ve čtyři oddíly: PRVNÍ REPUBLIKA – o vlastenčení, hornické stávce, demokracii, polemika s Peroutkou a Šaldou. SOVĚTSKÝ SVAZ – Leninův smích (vítězný smích mocné a mohutné sovět. země: o reportážní úvaze sovět. spisovatelky Reissnerové. Několik výňatků ze „Země, kde zítra již znamená včera“. Srovnání demokracie buržoasní a sovětské). DRUHÁ REPUBLIKA – o svatováclavské tradici, o české pokrokové kultuře v minulosti, o Sabinovi (z „Třech studií“). OKUPACE – o domácí i zahraniční zradě a zrádcích, odpověď pokrokové inteligence Goebbelsovi. 28. říjen a 7. listopad, výňatky z illeg. RP a několik ukázek z „Reportáže psané na oprátce“.

Reportáže ze Sovětského svazu. Výbor reportáží a článků většinou vzniklých za druhé návštěvy Fučíkovy v Sovět. svazu. "Čtenář bude s autorem procházet dva roky zemí socialismu v období druhé pětiletky v 17. a 18. roce existence SSSR, zemí, kde politika se po prvé na světě stalavědmou a promyšleně mění život společnosti, lidi a přírodu. Bude s J.F. potkávat prosté, nepřikrášlené, ale krásné lidi nezkažených srdcí a tváří, muže, ženy i děti nejrůz. národů, hrdiny práce v dílnách, továrnách, na polích, v laboratořích, na pouštích, v horách, na bavlníkových plantážích, typické postavy social. společnosti, ony přerozující se a přerozené nové lidi, kteří, získáme-li právem jejich důvěru, otvírají nám svá srdce, nestydí se za svůj přirozený lidský cit, za své nadšení, za svou oddanost těm, kdož moudře řídí a spravují jejich stát."

Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků. Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně aždo roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.

V prvé studii, nazvané Božena Němcová bojující, se autor u příležitostí stodvacátého výročí jejího narození vyznává z obdivu k této ženě-bojovnici. Druhá studie má název O Sabinově zradě a představuje kapitolu z Fučíkovy rozsáhlejší práce o Sabinovi, kapitolu, v níž se snažíuvést na správnou míru Sabinovo tzv. konfidenství a promluvit v kritických chvílích národa o otázce charakteru, hrdinství a zrady, statečnosti a udavačství. Třetí studií s názvem Chůva napsal autor u příležitosti stého výročí narození Julia Zeyera, Zeyerova chůva stává se zde východiskem pojetí o lidu jako chůvě básníků a přivádí k zamyšlení nad otázkou sociologie romantismu a tajemství poezievůbec. Knihu doplňuje dopis Gustině a nedokončená úvaha O povaze české literatury.

Kniha reportáží o cestě J. Fučíka po SSSR. Obraz SSSR na počátku 1. pětiletky, úspěchy industrializace, rekonstrukce všech odvětví národního hospodářství, socialistické soutěžení, mezinárodní situace a vývoj SSSR od roku 1917, historie stalingradského traktorového závodu, sovchozy a rozmach kolchozního hnutí, nový sovětský člověk, boj proti sabotérům, Moskva a Leningrad, dvě srdce SSSR, sovětské loděnice, Dněprostroj; taková byla pravda, kterou J. Fučík přinesl ze země socialismu, zatímco u nás a v ostatním světě hladověly miliony nezaměstnaných.

V prvé studii, nazvané Božena Němcová bojující, se autor u příležitostí stodvacátého výročí jejího narození vyznává z obdivu k této ženě-bojovnici. Druhá studie má název O Sabinově zradě a představuje kapitolu z Fučíkovy rozsáhlejší práce o Sabinovi, kapitolu, v níž se snažíuvést na správnou míru Sabinovo tzv. konfidenství a promluvit v kritických chvílích národa o otázce charakteru, hrdinství a zrady, statečnosti a udavačství. Třetí studií s názvem Chůva napsal autor u příležitosti stého výročí narození Julia Zeyera, Zeyerova chůva stává se zde východiskem pojetí o lidu jako chůvě básníků a přivádí k zamyšlení nad otázkou sociologie romantismu a tajemství poezievůbec. Knihu doplňuje dopis Gustině a nedokončená úvaha O povaze české literatury.

Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků. Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně aždo roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.

Reportáž psaná na oprátce je poslední dílo českého kritika a politika J. Fučíka. Kniha popisuje těžký život ve věznici Na Pankráci kde byl 24. dubna 1942 zatčen J. Fučík. Když přestál první mučivé výslechy, získal od českého dozorce Adolfa Kolínského papír a tužku a začal psát otvrdém boji se smrtí a o svých spoluvězních. Fučík odcházel každý den do pokoje, kde bylo na dveřích napsáno číslo 400 a kde ho členové SS vyslýchali. Když nic neprozradil, zavedli ho do cely č. 267. Tam se o něho starali jeho spoluvězni. Jednomu říkal Karlík a druhému Otec. Spolu s nimi vzpomínal na jiné členy KS4, na svou ženu Grutu a na rodiče. Největší ránou pro Fučíka bylo, když se dozvěděl o zradě kamaráda Mirka. Mirek se bál o svou kůži a zradil. Mnoho nevinných lidí bylo popraveno. Popraven byl také Julius Fučík 8. září 1943 v Berlíně.

Studie je postavena na kontrastu representantky "předbřeznového" ženství M.D. Rettigové, a bojovnice, nové ženy B. Němcové. Fučík ovšem nesrovnává dva lit. talenty, nýbrž dva typy, představitelky dvou období vývoje čes. literatury i celé čes. společnosti. Uzavírá: "Božena Němcová neníjen sladká, okouzlená duše, jen spanilá žena se srdcem bez konce toužícím a s nepochopitelně krutým osudem; také nejen trpitelka, hodná pozdní a nepotřebné lítosti; ale i duše odvážná, žena nová s krásným, nejlidštějším srdcem buřiče a osudem bojovníka."

V kritickém období napsal o tehdejších časech J. Fučík brožuru v níž si kladl otázku, zda vstoupí Sovětský Svaz do války skrz Československo.