Elena Loewenthal Pořadí knih (chronologicky)

A moving novel about a writer's transformative journey in Amsterdam, where he discovers the truth about his mother's wartime experience - and about himself.

Un uomo capita, quasi per caso, in un pittoresco villaggio d'Israele, Tel Ilan. Tutto sembra immerso in una quiete pastorale, se non fosse che invece in quell'armonia formicolano segreti, fenomeni inquietanti, tresche amorose, eventi di sangue. Tocca al visitatore cercare di svelare l'enigma, o anche soltanto conciliarsi con tutti questi misteri. Come quello di Benni Avni, sindaco del villaggio, che un giorno riceve un biglietto dalla moglie con solo quattro parole: "Non preoccuparti per me". Il marito naturalmente si preoccupa, la cerca in casa, in un rifugio antiaereo in rovina, in una sinagoga vuota, in una scuola - e questo è quanto. Non sapremo mai dov'è finita la moglie di Benni Avni. Né sapremo mai l'identità di quella strana donna, vestita da escursionista, che improvvisamente appare davanti all'agente immobiliare Yossi Sasson. O cosa è successo al nipote della dottoressa Ghili Steiner, che doveva arrivare al villaggio con l'ultimo pullman, ma non si è mai visto. O chi sia lo strambo Wolf Maftzir, che si infiltra nella vita e nella casa di Arieh Zelnik. Qualcosa di terribile è accaduto nel passato dei protagonisti di Tel Ilan. Qualcosa non è stato assorbito dalle loro menti e non è stato preservato nelle loro memorie, eppure esiste da qualche parte, nelle cantine, freme negli oggetti stessi, rivissuto ancora e ancora attraverso il dimenticare, in attesa del momento della rivelazione.

An unnamed author waits in a bar in Tel Aviv on a stifling hot night. He is there to give a reading of his work but as he sits, bored, he begins to conjure up the life stories of the people he meets. Later, when the reading is done he asks a woman for a drink.

In the summer of 1989, at Tel-Kedar, a small settlement in the Negev Desert, the long time love affair between Theo, a sixty-year-old civil engineer, and Noa, a much younger school teacher, is slowly disintegrating.

In a distant village, all animals and birds have vanished. Only a young teacher and an old man discuss these mythical creatures with children who have never seen them, while a lonely boy dreams of animals amidst the eerie silence surrounding the topic.

Hrdinou této mimořádné knihy je arabský novinář, který vystudoval izraelské školy. Píše hebrejsky a pracuje jako reportér pro izraelské noviny. Jeho národnost mu umožňuje přístup do arabského prostředí a on pro své noviny přináší pravidelné reportáže o událostech na Západním břehu. Po násilných potyčkách, při nichž izraelská armáda potlačí palestinské demonstrace, však před ním vyvstane otázka osobní identity. Jeho reportáž je kritická a on následně ztrácí své postavení v redakci. Ve snaze řešit existenční problémy se rozhodne odstěhovat se spolu s rodinou zpět do arabské vesnice, z níž pochází. Brzy si však uvědomuje, že arabská společnost, kterou znával, se změnila. Vesnice je plná náboženského fundamentalismu, který je vyhrocený pocity nepřátelství vůči izraelskému státu. Jeho situace se ještě zhorší, když jednoho rána izraelská armáda bez jakékoli zřejmé příčiny vesnici neprodyšně uzavře a odřízne od dodávek potravin, vody, elektřiny i od spojení s okolním světem. V mezních chvílích se pak, podobně jako v Pánu much Williama Goldinga, začínají rozpadat i civilizační pouta a nastupuje barbarství. Hrdina knihy má řadu autobiografických rysů. Sajjid Kašua sám pracoval pro izraelské noviny a televizi a jeho reflexe krize identity, kterou mu přinášelo zaměstnání hebrejsky píšícího arabského novináře, je mimořádná, stejně jako jeho svědectví o komplikovaném a tragickém vztahu mezi Araby a Židy, kritické k oběma stranám.

Protagonisté jednoho z nejúspěšnějších románů známého izraelského prozaika, věhlasný sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana, začínají s odstupem sedmi let luštit obsah „černé skříňky“ svého rozpadlého manželství, aby se pokusili dobrat příčin ztroskotání někdejšího vášnivého, ale nevyrovnaného vzájemného vztahu. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramů a dalších sdělení, do níž se postupně zapojuje i Ilanin druhý muž Michael, rebelantský syn Boaz, Gideonův advokát a další postavy, čtenáře krok za krokem vtahuje do stále ostřejší konfrontace mezi zúčastněnými, aby nakonec vyústila v plastický portrét hrdinů vázaných k sobě silným citovým poutem a současně neschopných překonat bariéru osobní zaujatosti a nesmiřitelnosti. Román, neskrývající autorovy ambice podat prostřednictvím konfrontace politických a náboženských postojů jeho hrdinů též obecnější výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti, vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl již přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina.

Le donne sanno aspettare. E' con l'attesa paziente, senz'armi e a volte senza nemmeno parole, che disegnano il corso della storia. Rebecca va incontro a colui che ancora non conosce eppure già ama, e prima di vederlo si figura il tempo che starà insieme a lui. Tamar desidera un figlio e l'ottiene aspettando il suo uomo sul ciglio della strada, là dove la curva piega verso la cima del monte. Emilia guarda il ghetto da una finestra cui non tornerà mai più. Claudia ricama in attesa che il suo lutto finisca e si trasformi in speranza, sotto un albero d'autunno. Elvira aspetta la terra promessa, e intanto fa nascere bambini altrui: non la vedrà mai, perché tutto finisce dentro un forno crematorio. Una giovane donna senza nome s'affaccia a un destino che ancora non sa, eppure è il suo. Un velo trascorre fra una generazione e l'altra, da una mano di donna all'altra: è un pezzo di stoffa. Fibra di lino ruvida, sgualcita dal tempo che passa. Non ha colore, ombra e luce soltanto carpisce dalle mani che sfiorano, prendono, toccano, muovono. Tessuto di mistero, trattiene la memoria e racconta queste attese. Elena Loewenthal