Psychologický román popisující velké životní zklamání z domnělé osudové lásky, kterou prožíval Mario s elegantní Klárou.
Hlavní hrdina se zklamán a osamocen vrací po letech do rodných hor. Po nevydařené sebevraždě se ocitl v blázinci, žena na něj pohlíží s despektem již několik let a vlastní synek dává přednost dědečkovi, který nelení a vnuka uplácí. A proto bude nejlepší, když se Mario po letech alespoň na chvilku vrátí do rodných hor, kde může nerušeně zemřít v závěji nebo také načerpat sílu pro nový začátek.
Hrdinou románu je osobitý, svérázný Tom, muž pokročilejšího věku, jehož protihráčkou je dávná láska z mládí, žijící ve stereotypním manželství.
Hlavním námětem románu je vlastně řešení vztahu Tomovy velké lásky z mládí, která však dala přednost jistotě zabezpečení v manželství se starším mužem. Život s ním je však pro ni ubíjející, nenachází ani uspokojení ve vztahu se svými dvěma dětmi. Zlom v jejím životě nastává až po čtyřiceti letech, po náhodném setkání s Tomem, který je stále tak živý a plný bláznivého elánu jako v mládí. Tato událost nespokojenou hrdinku životně poznamenává, nachází vztah ke svým dětem, ztracenou lásku k Tomovi a uniká ze své dusivé klece.
Autorka rozebírá duševní svět hrdinky, která se nemůže smířit se smrtí svého milence. Nešťastně se vdá za omezeného muže a svého ztraceného Davida pak nachází ve svém synovi - nadaném klavíristovi, který je mu velmi podobný. Celým příběhem prolíná silný vliv hudby, hlavně dramatického Ravelova koncertu. - Autorka životní osudy svých hrdinů vzájemně propojuje vtělujícími se inkarnacemi a hledáním cesty z materialistické civilizace Ústředním motivem psychologického románu je tragická láska mladé dvojice, která se odehrává v Praze před sovětskou okupací a pokračuje ve Švýcarsku
Kniha „Nemravné povídky“ je dvacet příběhů napsaných nelítostným satirickým způsobem. Autorka v nich tepe nemravy naší ´civilizované´ společnosti. Některé jsou vymyšlené, jiné čerpají látku ze skutečnosti, kterou důkladně studovala a zjistila, že byla úplně jiná, než se o ní píše v oficielních knihách. Čtenář se musí smát, ale přitom ho často mrazí v kříži. Kdyby autor napsal něco takového ve středověku, upálili by ho za živa.
Autorka studovala filmovou dramaturgii v Praze, pracovala nějaký čas jako dramaturg, psala divadelní a rozhlasové hry, později romány s útočným humorem zaměřené proti diktaruře, proti materializmu, násilí a válce. Patřila k tak zvaným „šuplatovým“ autorům. Její jediné ho-noráře byly výslechy. Teprve od roku 1965 mohla díky politické oblevě začít vydávat. Její hry vysílal pražský, bavorský a hamburský rozhlas, její romány byly za pár dní rozebrané. Po sovětské okupaci emigrovala do Švýcarska, nejdřív do Curychu, potom do Lugana. Tam zjistila, že má schopnost léčit energií a otevřela si bioenergetickou praxi. Napsala jedenáct románů a vyléčila řadu pacientů s kterými si univerzitní medicína nevěděla rady.
HŘÍŠNÉ MĚSTO může být kterékoliv z dnešních měst, kde funkcionáři kradou a ucpávají díry v rozpočtu prodejem půdy, která patří občanům. Kupci jsou hlavně cizinci. Nakradli si doma tolik, že je pro ně jistější investovat kořist za hranicemi do betonových oblud a zamořovat poslední zbytky přírody. Ale občánkové se konečně začínají bránit. Trochu groteskním způsobem, ale přece.
Hrdina románu Elia, přišel o firmu a po těžké autonehodě, leží v nemocnici. Zde se setká s psychoterapeutkou, jež se ho pokusí uvést do hypnotického stavu. Další průběh událostí překvapí všechny aktéry...
