Nina Malik Pořadí knih

Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která vyšla už před více jako 150 lety (první vydání je z r. 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývající se dějinami evropského loutkového divadla. Magninova útlá knížka byla a je dodnes respektovaným pramenem poznání v této oblasti zejména pro svou šíři záběru a shromáždění dosud nepublikovaných literárních pramenů i odkazů na muzejní sbírky. Co však běžného čtenáře na Magninově díle jistě zaujme, je zřetelné okouzlení loutkami vůbec, včetně estetických i etických požadavků na jejich tvorbu.\r\nI když se z Magninova díla i v české loutkářské his­torii hojně citovalo (zejména dr. Jindřich Vese­lý přebíral do své knížky „Z historie loutek evropských“ nejen četné citáty, ale i celé pasáže), s úplným překladem tohoto základního díla světové loutkářské historie se v této publikaci seznamuje český čtenář poprvé.\r\nPrvní díl zahrnuje pohled na loutky ve starověku a středověku, samostatné kapitoly jsou věnovány loutkám v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii. Na tuto část naváže vydání překladu druhého dílu s přehledem loutkového divadla v Anglii, Německu a severských zemích.

Již 15. svazek edice Režie, která se stala jakousi galerií současné české divadelní režie. Karel Brožek je s Josefem Kroftou a Karlem Makonjem další z legend českého moderního loutkářství. Náležel k proslulé skupině absolventů nově zřízené Katedry loutkářství DAMU přelomu 50. a 60. let (společně s Jurajem Herzem, Jiřím Srncem, Janem Švankmajerem ad.), v roce 1959 stál na jevišti vedle Jiřího Suchého v Člověku z půdy ve vůbec první inscenaci nového divadla Semafor, podílel se na zrodu černého divadla a na vrcholu 60. let spolupracoval s bratry Radokovými v Laterně magice. Za normalizace se uchýlil k loutkovému divadlu, pracoval na všech našich loutkových scénách, zásadním způsobem přispěl k profilaci plzeňské Alfy a po listopadu 1989 kladenského Lampionu. Jeho rekordní inscenací se stal loutkový Don Giovanni – od roku 1991 dosáhlo toto nastudování pod hlavičkou Národního divadla marionet v Říši loutek 6000 repríz, bylo uvedeno na 90 místech Evropy, Afriky a Asie a dosud jej vyhledalo více než 800 000 diváků. Vytvořil také 35 inscenací na všech profesionálních loutkových scénách na Slovensku a je proto považován za patrona moderního slovenského loutkového divadla.

S uvedením nejúspěšnější inscenace českého polistopadového divadla r. 1991, loutkového provedení Mozartovy opery Don Giovanni se zároveň zrodil i fenomén nového pražského marionetového divadla, jehož dvacetiletí je dokumentováno mj. i množstvím barevných ilustrací.