Valter Feldstein Pořadí knih (chronologicky)

Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, těsně před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické osobnosti 16. století, ale příběh se stává vášnivou obranou základních hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti totalitní ideologii. Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, představuje střet neohroženého jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou. Vyvrcholením je upálení humanistického učence Miguela Serveta na Kalvínův příkaz. Sebastian Castellio, riskující vlastní život, se postaví proti této justiční vraždě a jako první formuloval teorii snášenlivosti, zdůrazňující, že upálení kacíře je vražda. I když komár v boji se slonem dočasně prohrává, Castelliovy myšlenky později ožívají v Evropě a stávají se součástí kulturního vědomí. Český překlad vyšel na počátku normalizace v roce 1970, což bylo možná způsobeno nepozorností cenzorů. Čtenáři jasně vnímali, že Zweigův esej je silnou obranou svobody proti totalitním ideologiím, čerpající naději podobně jako čtenáři v roce 1936. Význam díla zůstává aktuální a připomíná, že Západ stojí na těžce vybojovaných hodnotách, nikoli na ekonomickém růstu či byrokratických pravidlech.

Do země se hrnuly peníze. Průmysl nabíral dech. Města vzkvétala a mohutněla. Kdy došlo k tomuto příznivému obratu? Od té doby, co se markrabě sblížil s krásnou Anežkou z Flavonu. Bylo očividné, že ona je ta vyvolená… Zato ta druhá, Pyskatá, byla poznamenaná... Historická freska o osudu zemí tyrolských, korutanských, bavorských a braniborských a panovnících, kteří měli načas ve svých rukou římskou říši - především o Janu Lucemburském, Ludvíku Vitelbašském a Albrechtu Habsburkém -, je postavena na protikladu dvou žen. A právě ta mocná Markéta Pyskatá prošla i našimi dějinami. Ve dvanácti letech ji provdali za Jana Jindřicha Lucemburského (bratra Karla IV.), před kterým posléze uzamkla srdce i hrad; zkrátka ho vyhnala a přimkla se k Ludvíku Braniborskému. Dala mu tři děti, žádné ji však nepřežilo, a panovníka nechala úkladně otrávit - stejně jako celou řadu těch, kdo jí překáželi politicky nebo ji už omrzeli. Rozkvět zemí v časech, kdy měla hlavní slovo Pyskatá a její poradci, neměl dlouhého trvání. Intrikami, především proti Anežce a jejím stoupencům, Markéta postupně ztratila všechno a zchudlá musela odejít do rodného Bavorska

Námět je vzat z historie 18. století. Třináct let předtím, než pařížský lid vzal útokem Bastilu, chmurný symbol starého řádu, prohlásilo třináct amerických států nezávislost na mateřské zemi. Události americké revoluce jsou těžištěm Feuchtwangerova románu, ale autor je nesleduje naamerické půdě, nýbrž ve Francii. Tam je otázka sympatií a pomoci americkým povstalcům významným článkem program buržoazie útočící na základy feudálního státního zřízení.

Biografie politika je koncipovaná částečně jako historicko-psychologický portrét antihrdiny, který dokonale ovládá skryté mechanismy moci.

Román, inspirovaný Knihou soudců ze Starého zákona patří k Feuchtwangerovým klíčovým dílům. Gáládský vojevůdce Jiftách byl jako nemanželský syn po otcově smrti zapuzen rodinou a stal se velitelem loupežného vojska. V době ohrožení země byl povolán zpět, aby bojoval proti nepříteli. Zavázal se Hospodinovi slavnou přísahou, že zvítězí-li, obětuje mu toho, kdo ho první doma přivítá. Podaří se mu zvítězit nad mnohonásobnou přesilou, závazná přísaha ho však oloupí o to nejcennější, co má, protože přivítat jej jako první přišla jeho milovaná dcera. Jeho moc se sice zvětšila, ale on sám ztratil veškerý smysl života a předčasně umírá jako zlomený muž.

Trilogie Židovská válka, Synové a Zaslíbená země představuje autorovo vrcholné umělecké dílo. Tento dramatický životopis římsko-židovského historika Josepha Flavia, kronikáře velké židovské války, zpracovává události prvního století našeho letopočtu, které se odehrávají kolem Neronova a Vespasiánova Říma, centra expanzivního římského impéria. Druhý díl se soustředí na úsilí o zachování národa, který se po tragickém konci velké židovské války dostal pod římské jho, a na jeho záchranu silou ducha. Joseph Flavius se v tomto díle dostává na vrchol své společenské slávy, stává se přítelem císaře Tita a uznávaným římským dějepiscem. Po dokončení spisu Válka židovská se připravuje na další historické dílo, Obecné dějiny židovské. Je Žid a římský občan, avšak jeho ztroskotané manželství s egyptskou Řekyní Dorion a osobní tragédie, kdy jeho syn Pavel vyrůstá v nepřítele židovství, mu ukazují, že jeho ideál světoběžníka je iluzí. Po zajetí generálem povstalecké židovské armády se rozhodne opustit Řím a odjíždí do Judeje, kde je svědkem pomalého zotavování svého poraženého národa z válečných ran.

První díl trilogie Josephus Flavius,odehrávající se v 1.století n.l.Autor vychází z díla římskožidovského historika Josepha Flavia,obsahující mnoho pramenných údajů pro poznání židovských dějin.

Trilogie Židovská válka, Synové a Zaslíbená země je autorova vrcholné umělecké dílo. Tento dramatický životopis římsko-židovského historika Josepha Flavia, kronikáře velké židovské války, z jehož díla Feuchtwanger bohatě čerpal, a zároveň historický román par excellence zpracovává události prvního století našeho letopočtu, které se odehrávají kolem Neronova a Vespasiánova Říma, centra expanzivního římského impéria a celého starověkého světa.

Nejobsáhlejší český výbor z díla nejvýznamnějšího básníka a tvůrce německé rané romantické školy má název podle symbolu německých raných romantiků. Zahrnuje románový fragment Jindřich z Ofterdingen, v němž legendární středověký básník putuje za modrou květinou, symbolem láskya naplnění života, dále Pohádku o Hyacintovi a Růžence, jež je součástí autorova nedokončeného románu Učedníci saiští, a konečně vrcholné dílo německé romantické poezie, Hymny noci, šest hymnů inspirovaných smrtí básníkovy milenky (básnická próza a verše).

Feuchtwangerův poslední román. V Jeftovi zpracovává příběh z jedenácté kapitoly Knihy soudců, která 47 větami popisuje život tohoto pátého velkého soudce v Izraeli, jeho sliby a obětování dcery Jaaly.

Závěrečný díl trilogie o Josephu Flaviovi se odehrává za vlády despotického a krutého císaře Domitiana. Obětí jeho zlomyslné a potměšilé tyranie se stává i bývalý Titův oblíbenec Josephus Flavius. Jeho spisovatelský věhlas je umlčen a jeho busta je odstraněna z dvorany chrámu Míru. Josef se stahuje do ústraní a tím víc se přimyká ke svému národu, který prodělává zatěžkávací zkoušku své existence. V Římě mezitím spějí události k prudkému vyvrcholení; tyran je zavražděn svou manželkou. I Josephus Flavius umírá, opuštěn a nepoznán, na pustině, kde kdysi stával Jerusalém.

První část významné románové trilogie (- Synové, Zaslíbená země) v níž autor sleduje dramatické životní osudy a kariéru římského židovského historika v Josepha Flavia na pozadí dramatických historických událostí v 1. století našeho letopočtu. Hrdinův individuální lidský osud jepevně zakotven v bouřlivých historických dějích v době zásadních převratů v životě kulturních civilizací v prvním století našeho letopočtu, kdy Římané začali tvrdě bojovat proti Židům. Pro židovský národ znamenala tato doba, která skončila pádem Jeruzaléma a likvidací židovského státu, jedno z nejtěžších období v jeho dějinách. Všechny bouřlivé události zaznamenal ve svém díle hrdina této trilogie, římský židovský historik Josephus Flavius, z jehož zachovaného díla čerpal autor nejen historické údaje, ale i poznatky o Flaviově osobě.

Příběh nepravého Nerona je nejen tragikomickou epizodou z dějin římského císařství v době, kdy se v Římském impériu začaly projevovat první známky jeho příštího úpadku, ale především důmyslnou paralelou událostí, jež se v naší době, v polovině 30. let minulého století, odehrávaly v Německu. Tři hlavní postavy románu: hrnčíř Terentius čili nepravý Nero jako vůdce, setník Trebonius coby nejvyšší vojenský šéf se svou zálibou v uniformách a vyznamenáních a konečně mazaný a vychytralý Knops jako šéf propagandy, to je na první pohled portrét vůdčího trojlístku nacistického Německa: Hitlera, Göringa a Goebbelse. Z německého originálu přeložil a vysvětlivky napsal Valter Feldstein....

Příběh čerpá z historických událostí, na jejichž pozadí se odehrává milostný příběh kastilského krále dona Alfonsa a krásné židovky Raquel.

Autor je pracovníkem naší televize od jejích počátků. Na základě mnohaletých zkušeností i znalosti cizí literatury se v knize obírá otázkami televizní programové tvorby, její teorií i praxí, rostoucí z postupně objevovaných technických předpokladů, ideových požadavků a zákonitostí televizní práce. Závěrem se zamýšlí nad významem mezinárodní spolupráce v televizi, problémy organizace televize a jejím dalším rozvojem.

Kniha líčí předvečer Hitlerova nástupu k moci, jeho vítězství i první týdny a měsíce nacistického panství.

Román Malé město (1909) byl napsán po spisovatelově několikátém pobytu v Itálii. V očích německé literární historie i v očích autorova bratra Thomase je právě Malé město umělecky nezdařilejším dílkem z jeho prvního období. Je to dílo klasicky sevřené, mistrovsky komponované a hluboce domyšlené, i když je čtenář čte jako lehkou, rozmarnou idylu z malého italského městečka. Do svazku je dále zařazen výbor jedenácti nejlepších z dosud vydaných Mannových novel a jako ukázka autorovy četné, ale u nás neznámé dramatické tvorby drama Madame Legros.

Veselohra v pěti dějstvích podle francouzské komedie Louise BenoŚta Picarda.

Kniha zachycuje konec života francouzského myslitele J. J. Rousseaua a osud jeho díla v bouřlivém období francouzské buržoazní revoluce. Tato kniha není biografií J.J. Rousseaua, zachycuje pouze poslední období jeho života. Je to především bohatý obraz francouzských dějin v bouřlivém období francouzské revoluce a obraz konfrontace myšlenek velkého filosofa a jejich chápání a hlavně realizování revoluční vládou.

Přítomný svazek obsahuje dva romány. První z nich – Země hojnosti (1900) – je kousavou satirou na burziány a spekulanty. Druhý – Profesor Neřád (1905) – je tragickou groteskou o maloměstském despotovi, středoškolském profesoru, který nenávidí lidi až k úplné nepříčetnosti.