Závěrečný díl trilogie o Josephu Flaviovi se odehrává za vlády despotického a krutého císaře Domitiana. Obětí jeho zlomyslné a potměšilé tyranie se stává i bývalý Titův oblíbenec Josephus Flavius. Jeho spisovatelský věhlas je umlčen a jeho busta je odstraněna z dvorany chrámu Míru. Josef se stahuje do ústraní a tím víc se přimyká ke svému národu, který prodělává zatěžkávací zkoušku své existence. V Římě mezitím spějí události k prudkému vyvrcholení; tyran je zavražděn svou manželkou. I Josephus Flavius umírá, opuštěn a nepoznán, na pustině, kde kdysi stával Jerusalém.
Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, těsně před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické osobnosti 16. století, ale příběh se stává vášnivou obranou základních hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti totalitní ideologii.
Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, představuje střet neohroženého jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou. Vyvrcholením je upálení humanistického učence Miguela Serveta na Kalvínův příkaz. Sebastian Castellio, riskující vlastní život, se postaví proti této justiční vraždě a jako první formuloval teorii snášenlivosti, zdůrazňující, že upálení kacíře je vražda. I když komár v boji se slonem dočasně prohrává, Castelliovy myšlenky později ožívají v Evropě a stávají se součástí kulturního vědomí.
Český překlad vyšel na počátku normalizace v roce 1970, což bylo možná způsobeno nepozorností cenzorů. Čtenáři jasně vnímali, že Zweigův esej je silnou obranou svobody proti totalitním ideologiím, čerpající naději podobně jako čtenáři v roce 1936. Význam díla zůstává aktuální a připomíná, že Západ stojí na těžce vybojovaných hodnotách, nikoli na ekonomickém růstu či byrokratických pravidlech.
Druhý díl trilogie nám představuje Josepha Flavia na vrcholu jeho společenské slávy: stává se přítelem císaře Tita a uznávaným římským dějepiscem. Po dokončení spisu Válka židovská se připravuje ke svému dalšímu historickému dílu, Obecným dějinám židovským; jeho busta stojí mezisochami význačných spisovatelů v čestném sále chrámu Míru. Je Žid a zároveň římský občan, avšak ztroskotané manželství s egyptskou Řekyní Dorion a jeho osobní tragédie, když mu jeho syn Pavel vyrůstá v nepřítele všecho židovského, mu bolestně dokazují, že jeho světoobčanský ideál je pouhou fikcí. Opouští Řím, který mu poté, kdy byl zajatý generál povstalecké židovské armády předveden před císaře Vespasiana, připravil tolik utrpení, a odjíždí do Judeje, aby zde byl svědkem, jak se jeho poražený národ pomalu zotavuje z válečných ran, které utrpěl v boji proti římské nadvládě.
Závěrečný díl trilogie o Josephu Flaviovi se odehrává za vlády despotického a krutého císaře Domitiana. Obětí jeho zlomyslné a potměšilé tyranie se stává i bývalý Titův oblíbenec Josephus Flavius. Jeho spisovatelský věhlas je umlčen a jeho busta je odstraněna z dvorany chrámu Míru. Josef se stahuje do ústraní a tím víc se přimyká ke svému národu, který prodělává zatěžkávací zkoušku své existence. V Římě mezitím spějí události k prudkému vyvrcholení; tyran je zavražděn svou manželkou. I Josephus Flavius umírá, opuštěn a nepoznán, na pustině, kde kdysi stával Jerusalém.... celý text
Román, pojednávající o situaci v předrevoluční Paříži, ale především o boji za svobodu, je plný humanistických myšlenek a ideálů, odsuzujících ve svém druhém plánu fašismus, nacismus a veškerou totalitu jako takovou. Lišky na vinici napsal Lion Feuchtwanger v letech 1947–1948. Témaz doby před Velkou francouzskou revolucí je u něj stejně jako i v jiných románech aktualizované. Název románu, inspirovaný biblickým motivem lišek pustošících vinici Páně, reflektuje právě nesvobodu, která ubíjí člověka a jeho možnosti. Proto proti sobě stojí Francie Ludvíka XVI. reprezentovaná svým panovníkem a nesvobodným zřízením a nová mladá svobodná Amerika reprezentovaná Benjaminem Franklinem.
Román, inspirovaný Knihou soudců ze Starého zákona patří k Feuchtwangerovým klíčovým dílům.
Gáládský vojevůdce Jiftách byl jako nemanželský syn po otcově smrti zapuzen rodinou a stal se velitelem loupežného vojska. V době ohrožení země byl povolán zpět, aby bojoval proti nepříteli. Zavázal se Hospodinovi slavnou přísahou, že zvítězí-li, obětuje mu toho, kdo ho první doma přivítá. Podaří se mu zvítězit nad mnohonásobnou přesilou, závazná přísaha ho však oloupí o to nejcennější, co má, protože přivítat jej jako první přišla jeho milovaná dcera. Jeho moc se sice zvětšila, ale on sám ztratil veškerý smysl života a předčasně umírá jako zlomený muž.
