Trilogie Židovská válka, Synové a Zaslíbená země je autorova vrcholné umělecké dílo. Tento dramatický životopis římsko-židovského historika Josepha Flavia, kronikáře velké židovské války, z jehož díla Feuchtwanger bohatě čerpal, a zároveň historický román par excellence zpracovává události prvního století našeho letopočtu, které se odehrávají kolem Neronova a Vespasiánova Říma, centra expanzivního římského impéria a celého starověkého světa.
Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, těsně před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické osobnosti 16. století, ale příběh se stává vášnivou obranou základních hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti totalitní ideologii.
Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, představuje střet neohroženého jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou. Vyvrcholením je upálení humanistického učence Miguela Serveta na Kalvínův příkaz. Sebastian Castellio, riskující vlastní život, se postaví proti této justiční vraždě a jako první formuloval teorii snášenlivosti, zdůrazňující, že upálení kacíře je vražda. I když komár v boji se slonem dočasně prohrává, Castelliovy myšlenky později ožívají v Evropě a stávají se součástí kulturního vědomí.
Český překlad vyšel na počátku normalizace v roce 1970, což bylo možná způsobeno nepozorností cenzorů. Čtenáři jasně vnímali, že Zweigův esej je silnou obranou svobody proti totalitním ideologiím, čerpající naději podobně jako čtenáři v roce 1936. Význam díla zůstává aktuální a připomíná, že Západ stojí na těžce vybojovaných hodnotách, nikoli na ekonomickém růstu či byrokratických pravidlech.
Trilogie Židovská válka, Synové a Zaslíbená země představuje autorovo vrcholné umělecké dílo. Tento dramatický životopis římsko-židovského historika Josepha Flavia, kronikáře velké židovské války, zpracovává události prvního století našeho letopočtu, které se odehrávají kolem Neronova a Vespasiánova Říma, centra expanzivního římského impéria. Druhý díl se soustředí na úsilí o zachování národa, který se po tragickém konci velké židovské války dostal pod římské jho, a na jeho záchranu silou ducha.
Joseph Flavius se v tomto díle dostává na vrchol své společenské slávy, stává se přítelem císaře Tita a uznávaným římským dějepiscem. Po dokončení spisu Válka židovská se připravuje na další historické dílo, Obecné dějiny židovské. Je Žid a římský občan, avšak jeho ztroskotané manželství s egyptskou Řekyní Dorion a osobní tragédie, kdy jeho syn Pavel vyrůstá v nepřítele židovství, mu ukazují, že jeho ideál světoběžníka je iluzí. Po zajetí generálem povstalecké židovské armády se rozhodne opustit Řím a odjíždí do Judeje, kde je svědkem pomalého zotavování svého poraženého národa z válečných ran.
Závěrečný díl trilogie o Josephu Flaviovi se odehrává za vlády despotického a krutého císaře Domitiana. Obětí jeho zlomyslné a potměšilé tyranie se stává i bývalý Titův oblíbenec Josephus Flavius. Jeho spisovatelský věhlas je umlčen a jeho busta je odstraněna z dvorany chrámu Míru. Josef se stahuje do ústraní a tím víc se přimyká ke svému národu, který prodělává zatěžkávací zkoušku své existence. V Římě mezitím spějí události k prudkému vyvrcholení; tyran je zavražděn svou manželkou. I Josephus Flavius umírá, opuštěn a nepoznán, na pustině, kde kdysi stával Jerusalém.
Román, pojednávající o situaci v předrevoluční Paříži, ale především o boji za svobodu, je plný humanistických myšlenek a ideálů, odsuzujících ve svém druhém plánu fašismus, nacismus a veškerou totalitu jako takovou. Lišky na vinici napsal Lion Feuchtwanger v letech 1947–1948. Témaz doby před Velkou francouzskou revolucí je u něj stejně jako i v jiných románech aktualizované. Název románu, inspirovaný biblickým motivem lišek pustošících vinici Páně, reflektuje právě nesvobodu, která ubíjí člověka a jeho možnosti. Proto proti sobě stojí Francie Ludvíka XVI. reprezentovaná svým panovníkem a nesvobodným zřízením a nová mladá svobodná Amerika reprezentovaná Benjaminem Franklinem.
Román, inspirovaný Knihou soudců ze Starého zákona patří k Feuchtwangerovým klíčovým dílům.
Gáládský vojevůdce Jiftách byl jako nemanželský syn po otcově smrti zapuzen rodinou a stal se velitelem loupežného vojska. V době ohrožení země byl povolán zpět, aby bojoval proti nepříteli. Zavázal se Hospodinovi slavnou přísahou, že zvítězí-li, obětuje mu toho, kdo ho první doma přivítá. Podaří se mu zvítězit nad mnohonásobnou přesilou, závazná přísaha ho však oloupí o to nejcennější, co má, protože přivítat jej jako první přišla jeho milovaná dcera. Jeho moc se sice zvětšila, ale on sám ztratil veškerý smysl života a předčasně umírá jako zlomený muž.
Feuchtwangerův poslední román. V Jeftovi zpracovává příběh z jedenácté kapitoly Knihy soudců, která 47 větami popisuje život tohoto pátého velkého soudce v Izraeli, jeho sliby a obětování dcery Jaaly.
Příběh nepravého Nerona je nejen tragikomickou epizodou z dějin římského císařství v době, kdy se v Římském impériu začaly projevovat první známky jeho příštího úpadku, ale především důmyslnou paralelou událostí, jež se v naší době, v polovině 30. let minulého století, odehrávaly v Německu. Tři hlavní postavy románu: hrnčíř Terentius čili nepravý Nero jako vůdce, setník Trebonius coby nejvyšší vojenský šéf se svou zálibou v uniformách a vyznamenáních a konečně mazaný a vychytralý Knops jako šéf propagandy, to je na první pohled portrét vůdčího trojlístku nacistického Německa: Hitlera, Göringa a Goebbelse.
čili Smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquesa Rousseaua
Kniha obsahuje ilustrace, Kniha zachycuje konec života francouzského myslitele J. J. Rousseaua a osud jeho díla v bouřlivém období francouzské buržoazní revoluce.
První díl trilogie Josephus Flavius,odehrávající se v 1.století n.l.Autor vychází z díla římskožidovského historika Josepha Flavia,obsahující mnoho pramenných údajů pro poznání židovských dějin.
Přítomný svazek obsahuje dva romány. První z nich – Země hojnosti (1900) – je kousavou satirou na burziány a spekulanty. Druhý – Profesor Neřád (1905) – je tragickou groteskou o maloměstském despotovi, středoškolském profesoru, který nenávidí lidi až k úplné nepříčetnosti.
Autor je pracovníkem naší televize od jejích počátků. Na základě mnohaletých zkušeností i znalosti cizí literatury se v knize obírá otázkami televizní programové tvorby, její teorií i praxí, rostoucí z postupně objevovaných technických předpokladů, ideových požadavků a zákonitostí televizní práce. Závěrem se zamýšlí nad významem mezinárodní spolupráce v televizi, problémy organizace televize a jejím dalším rozvojem.
První část významné románové trilogie (- Synové, Zaslíbená země) v níž autor sleduje dramatické životní osudy a kariéru římského židovského historika v Josepha Flavia na pozadí dramatických historických událostí v 1. století našeho letopočtu. Hrdinův individuální lidský osud jepevně zakotven v bouřlivých historických dějích v době zásadních převratů v životě kulturních civilizací v prvním století našeho letopočtu, kdy Římané začali tvrdě bojovat proti Židům. Pro židovský národ znamenala tato doba, která skončila pádem Jeruzaléma a likvidací židovského státu, jedno z nejtěžších období v jeho dějinách. Všechny bouřlivé události zaznamenal ve svém díle hrdina této trilogie, římský židovský historik Josephus Flavius, z jehož zachovaného díla čerpal autor nejen historické údaje, ale i poznatky o Flaviově osobě.
Román Malé město (1909) byl napsán po spisovatelově několikátém pobytu v Itálii. V očích německé literární historie i v očích autorova bratra Thomase je právě Malé město umělecky nezdařilejším dílkem z jeho prvního období. Je to dílo klasicky sevřené, mistrovsky komponované a hluboce domyšlené, i když je čtenář čte jako lehkou, rozmarnou idylu z malého italského městečka. Do svazku je dále zařazen výbor jedenácti nejlepších z dosud vydaných Mannových novel a jako ukázka autorovy četné, ale u nás neznámé dramatické tvorby drama Madame Legros.
Židovská válka. Synové. Zaslíbená země je soubor literárních děl, která se zaměřují na historické a kulturní aspekty židovské identity a existence v období antiky a středověku. Kniha zkoumá konflikty, které formovaly židovský národ, a to jak v kontextu vnitřních rozporů, tak v interakci s okolními národy a kulturami.
Hlavní postavy, včetně historických i fiktivních, procházejí dramatickými událostmi, které odrážejí jak osobní, tak kolektivní boje za přežití a identitu. Tematicky se dílo dotýká otázek víry, tradice, exilu a touhy po domově, přičemž se snaží zachytit složitost židovské historie.
Kniha je rozdělena do několika částí, které se věnují různým aspektům židovské zkušenosti, včetně vzestupu a pádu mocných říší, a osobních příběhů, které ilustrují širší historické kontexty. Autor Valter Feldstein a Lion Feuchtwanger přinášejí do textu hloubku a nuance, které čtenářům umožňují lépe pochopit nejen historické události, ale i emocionální dopady na jednotlivce a komunitu jako celek.
Nejobsáhlejší český výbor z díla nejvýznamnějšího básníka a tvůrce německé rané romantické školy má název podle symbolu německých raných romantiků. Zahrnuje románový fragment Jindřich z Ofterdingen, v němž legendární středověký básník putuje za modrou květinou, symbolem láskya naplnění života, dále Pohádku o Hyacintovi a Růžence, jež je součástí autorova nedokončeného románu Učedníci saiští, a konečně vrcholné dílo německé romantické poezie, Hymny noci, šest hymnů inspirovaných smrtí básníkovy milenky (básnická próza a verše).
