Daniela Hodrová Knihy

Autorka sleduje význam místa a prostoru v literárních dílech, jejich ztvárnění a inspirační působení. Kniha obsahuje např. kapitoly Ráj, Idylické místo, Máchův tajemný prostor, Hora, Tajemný dům, Město, atd.

Literárně-teoretická studie věnovaná problematice románu, jeho folklórnímu původu a vývoji jednotlivých románových žánrů. Kniha shrnuje studie z půlstoletí autorovy tvůrčí aktivity, představující ucelený pohled na danou problematiku: Epos a román (o metodologii zkoumání románu), Promluva v románu, Z předhistorie románové promluvy, Čas a chronotop v románu (Studie z historické poetiky), Rabelais a Gogol (Umění slova a lidová smíchová kultura), Problém obsahu, materiálu a formy ve slovesné umělecké tvorbě.

Poetika literárního díla 20. století. Monumentální dílo z poetiky prózy 20. století. Detailní rozbor poetiky literárních děl (název, postava, kompozice atd.), doložený na stovkách děl světové literatury. Nepostradatelná příručka pro studenty literatury a všechny, kdo chtějí porozumět moderní světové próze. Rozsáhlá kniha pro všechny zájemce o literaturu 20. století představuje systematický a zevrubný výklad jednotlivých prvků a složek literárního díla počínaje jeho knižní a grafickou podobou, titulem, větou a motivem přes rámec, začátek a konec až po kompozici, postavu a poetiku syžetu a příběhu, jemuž je tu přiznána významná tvarově scelující funkce. Opírajíc se o analýzu mnoha děl z české i světové literatury nepředkládá přitom kniha čtenáři systém díla „"na dlani"“, ale proces jeho hledání. Z podstaty takového přístupu pak vyplývá, že samo dílo zde není pojímáno jako cosi hotového, jednou provždy daného, ale jako útvar, který se v různých literárních kontextech a teoretických a čtenářských interpretacích proměňuje. Kniha je prvním svazkem rozsáhlého projektu oddělení teorie literatury Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Kapitoly o dramatu do něj napsaly režisérka Nina Vangeli (* 1946) a literární kritička Lenka Jungmannová (* 1967).

Důmyslně koncipovaný román formou obrazů vyjadřuje pocit neustálého prolínání děje, času a proměnlivosti lidského života. Příběhy postav se neustále proměňují, hrdinové prožívají své trápení, touhy, lásky. Součást volné trilogie Trýznivé město.

V textu významné české spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové je město zkoumáno jako charakteristický způsob existence a prožívání světa, nikoli pouze jako téma literárních děl. První část, Čtení a psaní města, se zaměřuje na specifika „textu“ města a způsoby jeho „psaní“, přičemž kapitola Město v síti textů analyzuje dynamiku města a jeho obrazů v textových sítích, zejména pražském (kon)textu. Druhá část, Chůze městem, se věnuje toposům spojeným s chůzí, což je klíčový způsob interakce s městem, a zkoumá postavy chodců, včetně mytických a zavržených. Třetí část, Obývání města, se na základě analýzy různých metafor města (např. město-podsvětí) snaží vykreslit archetypální pojetí města jako dynamického subjektu, který je hluboce propojen s obyvateli, jež jej „čtou“ a „píšou“ svou existencí. Město se tak ukazuje jako cítící celek, nikoli inertní hmota. Subjektivní aspekt města se odráží i ve stylu textu, který je doplněn autorčinými fotografiemi městských skulptur a ukázkami ze světové literatury.

Soubor studií tzv. „pražské tematologické školy“ se zabývá výraznými místy literatury 19. a 20. století (hrad, chaloupka, hospoda, škola a prostor výchovy, vězení, chrám a prostor víry, továrna, věž, pokoj) v české literatuře, kterou však konfrontují se světovým literárním kontextem. Stati autorů Daniely Hodrové, Zdeňka Hrbaty, Marie Kubínové a Vladimíra Macury, kteří se zabývají literární topologií, tj. zkoumáním konkrétního prostoru v literatuře, jsou inspirativní nejen pro poznání naší minulosti a přítomnosti, ale i pro další obory – především filosofii a výtvarné umění. ... celý text

To ne! Devátý? Devátá vlna, ta rozhorlená, poznamenává jedna z hlavních protagonistek tohoto v pořadí devátého z na sebe navazujících románů Daniely Hodrové. Je tomu však spíše naopak – nejde o devátou vlnu, ani o devátý kruh Trýznivého města. Vypravěčka není rozhorlená, ale smířlivá a odevzdaná jako snad nikdy dřív. Svět postav blízkých i vzdálených, skutečných i smyšlených, živých i mrtvých, svět loutek a oživlých předmětů, který již dobře známe z románů Podobojí, Kukly, Théta, Město vidím…, Komedie, Vyvolávání, Točité věty a Ta blízkost, se touto knihou pomyslně uzavírá, je-li to v takovém světě vůbec možné… S upřímností sobě vlastní autorka sleduje osudy, které více či méně dotvářejí ten její; zároveň však nezapomíná reflektovat, „co přichází“ ze světa, jemuž se postupně vzdaluje; ať už z čínského Wuchanu nebo z ukrajinských bojišť. Ještě jednou se shledáme s básnířkou Bohumilou Grögerovou a mistrem Johanem (byť ani jeden z nich tentokrát nestojí v popředí děje), nahlédneme do chaloupky v Petrovicích, světlíku – jednoho z průchodů do jiného světa, i papírového hradu, navštívíme Ostrovy blažených, jsme svědky dvou tragických požárů a jednoho pohřbu. A pak…? Jako by jediným východiskem z tohoto prostoru věčného prolínání minulého s přítomným byl odchod tam, kde čas neexistuje – na Kouzelný vrch, který se však tentokrát nachází daleko od Alp.

Monografie obsahuje dvanáct kapitol věnovaných historické a typologické problematice románu: Pohyb a identita románu; Etiketa a francouzský středověký román; Utopický prostor v románu; Sebereflexe ve vývoji románu; Od hagiografie k románu; Povídka ze života jako předrománový útvar; Románové prvky ve starověké literatuře; Lidové knížky a tzv. lidový román; Vlastenecký román s tajemstvím a obraz ze života; Iniciační román; Román ztracených iluzí; Román o bloudovi.

Příběh a archetypální mluva známých i neznámých hlav z pražských fasád. Text doplňují fotografie autorky formátu A3. „Ačkoli žiji v Praze od narození, teprve nedávno, poté, co jsem pochovala své dva muže, Karla a Jaroslava, jsem spatřila hlavy na fasádách. Nehodlám hlavy vykládat vduchu doby, v níž vznikaly, nýbrž pokusím se o jejich osobní a zároveň archetypální interpretaci.“