František Zvěřina Knihy

Životopis zpracovaný na základě studia pramenů a životě a díle známého malíře.

Dnes již klasická publikace významného francouzského publicisty, zabývající se politickými, vojenskými a psychologickými aspekty jedné z nejvýznamnějších vojenských operací světových dějin, vylodění Spojenců v Normandii v létě 1944. Její první české vydání v polovině šedesátých let bylo významným nakladatelským počinem, neboť dalo tehdejšímu českému čtenáři masírovanému všudypřítomnou komunistickou propagandou ohledně bojových akcí druhé světové války, možnost aspoň drobně nahlédnout za oponu onoho sovětského monopolu na vítězství ve druhé světové válce. Dnešní český čtenář tak navíc může posoudit, jak výrazně pokročila evropská vojenská historiografie při zpracování dějin druhé světové války za více než čtyři desetiletí. Přesto však zůstávají některé postřehy a závěry francouzského publicisty, ač zčásti dobově i ideově podmíněné, v platnosti.

Vyprávění o těžké a nebezpečné práci sovětských letců, kteří za Velké vlastenecké války v polárních krajích torpedovali německé konvoje plující po Barentsově moři, a o nutnosti soudružské pomoci v bojích, jež je "prvním příkazem přátelství".

Kriminální román s nevšední psychologickou zápletkou z pera francouzského spisovatele. Na klinice se probere k vědomí těžce popálená mladá žena a rozpomíná se na svůj dřívější život. Čím více však po něm pátrá, tím více se dostává do myšlenkového zmatku. Hra dvojnice, která jí byla v předchozím životě vnucena, způsobila rozštěp jejího vědomí a v tomto stavu si klade otázku, zda je obětí vraždy nebo zda je sama vražedkyní.

V Paříži je udělena jedna z nejprestižnějších cen zcela neznámému autorovi. K převzetí ceny se však autor nedostaví a zároveň zjistí, že zločin popisovaný ve vyznamenané knize byl skutečně spáchán. Amatérský detektiv, soudničkář velkého pařížského deníku, pomáhá policii vyšetřovat případ vraždy, jejímž motivem je neukojená literární ctižádost.

Svědectví o osobnosti a intimním životě P. Picassa podává žena, která s ním prožila deset let v nejužším svazku. Napsala je za spolupráce amerického výtvarného kritika C. Lakea. Gilotová usiluje o věrný obraz, spojuje úctu k Picassovu dílu a některým jeho osobním rysům s nemilosrdnostípravdy o druhých stránkách jeho povahy, ale neubrání se místy ani bezděčnému protěžování své osobnosti, jsouc svému muži silnou partnerkou v lásce i v umění. Kniha je prosycena barvitým prostředím, které vytvářeli přední světoví umělci, střetávající se v Paříži od posledních let druhé světové války po první roky let padesátých.

Jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poezie a zábavy, hry i společenské práce.