Carolly Erickson is a distinguished historian whose compelling narratives bring the past to life. Her writing delves into the complexities of historical figures, exploring their inner lives and the forces that shaped their destinies. Erickson's meticulous research and vivid storytelling offer readers an immersive experience into pivotal moments of history, revealing the human drama behind monumental events.
Životopis, který se snaží postihnout osobnost panovníka v protikladném vývoji i v širším kontextu anglických a evropských dějin. Renesanční anglický dvůr. Dobová atmosféra. Reálie. Anglická reformace a její důsledky. Vznik anglikánské církve. Absolutistická monarchie Tudorů. Zjevná snaha narušit mýtus o obludném monstru, které ničí vše, co stojí v cestě jeho moci.
Historie dala anglické královně Marii Tudorovně přízvisko "Krvavá", protože se po svém nástupu na trůn velmi radikálně vyrovnávala s odpůrci katolické víry a byla prý odstrašujícím příkladem toho, jakou spoušť může napáchat spojení naivní lásky, náboženského fanatismu a moci. Její jméno mělo být zapomenuto a v Anglii nenaleznete jediný její pomník. Jaká ovšem ve skutečnosti byla tato žena? Jak je možné, že se jí podařilo v převážně protestantské Anglii uchvátit moc? A přinášely jí později hromadné popravy protestantů perverzní uspokojení, nebo spíše pocit marnosti a žalu nad tím, že nikdy nedokáže vymýtit zlo, které podle ní tolik ohrožovalo její zemi?
Biografický román o královně Viktorii, která celých čtyřiašedesát let vládla na anglickém trůně a stala se pro většinu Evropy symbolem Anglie 19. století. Vyrůstala ve strohém, nemilosrdném ovzduší, protože její ctižádostivá matka ji od dětství připravovala na roli dědičky trůnu. V osmnácti letech se vzbouřila, osamostatnila se a prosadila volbu ve výběru manžela. Svému inteligentnímu, pečlivému muži svěřila také část svých povinností. Po jeho smrti a po smrti několika ze svých devíti dětí musela získat sílu do dalšího osamělého boje v zájmu království.
Josefína Tascherová de la Pagerie se musela v nelehké době Francouzské revoluce probíjet životem sama se dvěma dětmi. Několikrát se ocitla v bezprostředním ohrožení života a musela použít všech prostředků, zejména pak svého ženského půvabu, aby neskončila pod gilotinou. Když se do ní zamiloval mladý korsický důstojník Nabuleone Bonaparte, zdálo se, že má vyhráno. V roce 1804 byla korunována na francouzskou císařovnu a celá Evropa k ní vzhlížela s úctou. Císařské manželství ovšem zdaleka nebylo šťastné. Napoleon se bál rozvést, ale nakonec se k tomu po mnoha letech odhodlal. Stárnoucí Josefína znovu plnou vahou pocítila krutost osudu, který si s ní celý život pohrával jako s loďkou na moři kolem útesů domovského Martiniku.
Alžběta I. usedla na trůn v pětadvaceti letech po své nevlastní sestře Marii, řečené Krvavé, a dnes je všeobecně řazena mezi nejvýznamnější anglickou panovnici. Strastiplné dětství a úklady královny Marie ji zocelily tak, že během vlády projevovala nevšední odvahu a odhodlaně se stavěla všem protivenstvím. Po otci zděděná vitalita a důstojnost jí pomohly přestát situace, které by jiného panovníka udolaly. Alžběta též získala vzdělání hodné učence: vládla šesti jazyky a byla schopna vést diskuse s největšími vzdělanci své doby. Kromě celé řady obdivuhodných vlastností však autorka připisuje Alžbětě i autoritářství, skrblictví, váhavost a koketérii. Navzdory všem nectnostem dokázala Alžběta ve svém lidu vzbudit oddanost, která téměř hraničila se zbožněním. Carolly Erickson se rovněž snaží osvětlit příčiny tehdejšího politického a náboženského vření a samozřejmě nabízí i nahlédnutí do způsobu života tehdejších lidí. Její vypravěčská erudice a hluboká znalost dějin šestnáctého století jsou zárukou kvalitního čtenářského zážitku.
Životopis významné představitelky osvícenského absolutismu vychází zejména z obsáhlých osobních pamětí panovnice.
Mezi manželkami anglického krále Jindřicha VIII. má jeho šestá a poslední žena velmi zvláštní postavení. Jako jediná vyšla z královského manželství živá – a přece (nebo snad právě proto?) je nejméně známá. Převládá o ní mlhavá představa, že to byla nejspíš usedlá matróna, kterou si stárnoucí monarcha vybral pro její ošetřovatelské schopnosti a minulosti bez poskvrnky. Takové mínění ovšem zdaleka neodpovídá pravdě. Kateřina byla atraktivní, inteligentní a vzdělaná žena. Bylo jí teprve třicet let a milovala jiného muže, když se o ni začal král ucházet. Moudrá Kateřina věděla, že sňatku s Jindřichem se nevyhne – ostatně jako dcera dvořanů mohla sledovat, jak se král s léty mění z oslnivého mladíka v nedůtklivého, podezřívavého vladaře, jenž se zbavuje jedné ženy za druhou. Osud se s Kateřinou nikdy příliš nemazlil, a snad proto ji představa manželství s Jindřichem tolik neděsila. „Zkrocení zlého muže“ se však konalo jen zčásti – král si jí sice vážil a jistě ji měl rád, jak se však zhoršoval jeho zdravotní stav, stávalo se soužití s ním stále složitějším. Nejednu horkou chvilku připravil Kateřině i intrikami prolezlý dvůr. Vysvobodila ji až Jindřichova smrt a ona se mohla konečně provdat za svou starou lásku, šarmantního, ale chorobně ctižádostivého Toma Seymoura. Její štěstí však nemělo dlouhého trvání...
Historici píšící o Romanovcích poskytují svým čtenářům barvité příběhy plné dramat, ale osobní život poslední ruské carevny zůstává ve většině děl zastřen tajemstvím. Carolly Erickson se rozhodla využít svého vypravěčského talentu a hlubokých znalostí historie k tomu, aby nám představila Alexandru v celé šíři její osobnosti. Na stránkách této knihy se odvíjí nepříliš šťastný život s tragickým koncem: neradostné dětství, dlouholeté snění o manželství s pohledným bratrancem Mikulášem, spory s příbuznými, falešná těhotenství i rostoucí podivínství, související s prohlubujícím se zájmem o duchovno, silná závislost na okultních mentorech, z nichž nejproslulejším se stal Rasputin, až po krutou popravu z pušek bolševických revolucionářů. Autorka čerpala informace z archivních materiálů, které byly až do pádu Sovětského svazu nedostupné, a podařilo se jí detailně vykreslit Alexandru i dobu, v níž poslední ruská carevna žila... a zemřela.
Vzestup Anny Boleynové, která se z poměrně nevýznamné šlechtičny stala snad nejproslulejší ze šesti žen anglického krále Jindřicha VIII., býval ve své době připisován jejím údajným čarodějnickým schopnostem. Prý krále očarovala, svedla a přinutila k tomu, aby se rozvedl se svou první manželkou Kateřinou Aragonskou a oženil se namísto toho s ní. Pravda je ovšem zřejmě trochu jiná. Anna byla vychována u francouzského královského dvora, proslulého uvolněnou morálkou a výstřednostmi všeho druhu. Po svém návratu k anglickému dvoru se stala jednou z Kateřininých dvorních dam a záletný Jindřich si nemohl nevšimnout jejích půvabů a vyzývavé elegance, která ji odlišovala od dívek vychovaných v konzervativní a upjaté Anglii. Zamiloval se do ní a její rodina se bez váhání chopila jedinečné příležitosti. Boleynovi předpokládali, že se Anna stane na čas Jindřichovou milenkou, a hodlali z toho pro sebe vytěžit maximum. Podcenili však Anninu ctižádost a změněné poměry v královské rodině. Jindřich nepotřeboval pouze milenku, nýbrž novou manželku, která by mu dala dědice. Anna se rozhodla hrát vabank. Tehdy netušila, jak nebezpečnou hru rozehrála a jak zamíchá diplomatickými a politickými kartami na hracím stole tehdejší Evropy. Hrála tvrdě a dosáhla svého, ale pak se karta obrátila a Anna nakonec prohrála vše, dokonce i svůj život.
Podtitul: Život francouzské královny Marie Antoinetty Životopis královny, která se jako symbol francouzské monarchie stala obětí revolučního teroru. Značná část pozornosti věnována popisu vnějšího lesku francouzského královského dvora. Toto vnější a okázalé jakoby symbolicky pohlcovalo osobnost královny, která opět vystupuje v mezní životní situaci.
