Carolly Erickson Pořadí knih

Jana Seymourová byla vyslána k tudorovskému dvoru jako dvorní dáma Kateřiny Aragonské, stárnoucí manželky Jindřicha VIII. Mladičká šlechtična je zcela oddána své paní a jen bezmocně sleduje úklady Anny Boleynové, která by se tak ráda viděla po králově boku. Anna nemilosrdně ničí všechny, kteří se jí odváží vstoupit do cesty, a neváhá ani prolít krev ženy, jež zná tajemství tak temné, že jeho odhalení by Annin sňatek s králem znemožnilo. Když se Anna nakonec stane Jindřichovou ženou, dvůr ovládne strach. Nikdo si nemůže být jistý, že neskončí ve vězeňské kobce nebo na katově špalku. V nelibost pozvolna upadá i sama Anna, poněvadž králi doposud neporodila vytouženého dědice. Za dané situace se nelze divit, že stále méně sebejistá královna obrátí svou zášť proti půvabné Janě, jíž se král nepokrytě dvoří. A když pak král Janu vyzve, aby se stala příští královnou, dívka se pochopitelně zdráhá nastoupit tak nebezpečnou cestu. Nejen strach je ovšem to, co ji trápí: musí totiž podstoupit těžkou volbu mezi vlastními city a oddaností králi.

Vzepřít se Alžbětě Tudorovně bylo jako vynést nad sebou samým rozsudek smrti, ale přesto se občas našli takoví opovážlivci. Jen jedenkrát však bylo důvodem něco tak přelétavého jako láska… Letticie Knollysová byla královninou sestřenkou, a protože oplývala většími půvaby, nemusela ani vynaložit přílišné úsilí, aby získala pozornost půvabného a ambiciózního Roberta Dudleyho, hraběte z Leicesteru. Leicester se královně dvořil, snad ji i miloval, a jeho touha stanout po Alžbětině boku byla tak silná, že snad i zavraždil vlastní ženu - alespoň u dvora o tom nikdo nepochyboval. Co si myslela Alžběta, nevíme, ale Leicesterovi jako jedinému muži uvolnila cestu ke svému srdci, spoléhala na jeho oddané služby, avšak nikdy nenalezla dost osobní ani politické odvahy k tomu, aby s ním vstoupila do manželství. Když se jí doneslo, že se tajně oženil s Letticií, rozzuřená královna se rozhodla, že za tuto nehoráznou zradu sestřenka draze zaplatí. Nebohá Letticie sice byla provdána za nejžádanějšího muže království, ale musela o jeho přízeň usilovat. Provdala by se vůbec, kdyby tušila, kam až může zášť královny zajít?

Kdo by neznal skotskou královnu Marii Stuartovnu? Její život představuje ojedinělé drama plné ostrých konfliktů i nečekaných zvratů: zažila lásku a obdiv, ale i zradu a potupné věznění. V šestnácti letech se provdala za francouzského krále, aby se jako osmnáctiletá vdova vrátila do Skotska vládnout jedné z nejchudších zemí Evropy, zmítané náboženskými spory a vzpourami nezkrotné šlechty. Druhé manželství s pohledným, avšak zhýralým bratrancem Darnleyem skončilo vraždou a skandálem, potřetí se Marie provdala za lorda Bothwella, čímž naprosto šokovala celé Skotsko… Stržena vírem nepřehledných, temných událostí byla přinucena vzdát se koruny a ve snaze vyhnout se násilí uprchla do Anglie. Ani tam se ovšem nedočkala klidu, neboť skončila jako zajatkyně své sestřenice, anglické královny Alžběty I. Mnoho let pak byla Alžbětinou vězeňkyní, než ji sťala katova sekera. Carolly Erickson i tentokrát mistrně pojí historická fakta s románovým pojetím a ve výsledku načrtává barvitý portrét nešťastné ženy, jejíž pohnutý osud dodnes vyvolává vzrušení a soucit.

Malá Táňa vyrůstala v bohatství a přepychu. Soudržnost její rodiny však narušila hemofilie, vážná choroba careviče Alexeje, k jejímuž vyléčení byl povolán nevzdělaný mnich Rasputin. Jeho neblahý vliv je předzvěstí mnohem horších událostí: bolševická revoluce smete Mikuláše z trůnu a celá carská rodina se ocitá ve vyhnanství na Sibiři. Tehdy prochází půvabná a trochu nezkrotná Táňa peripetiemi dospívání. Po vypuknutí války se vzdává všeho pohodlí a pracuje jako ošetřovatelka ve vojenské nemocnici. Do jejího života vstupuje láska, mladý důstojník, který jí pomáhá zosnovat smělý plán na záchranu carské rodiny.

Píše se rok 1814. V zámku Malmaison si stárnoucí a nemocná císařovna Josefína, bývalá manželka Napoleona Bonaparta, krátí dlouho chvíli vzpomínkami na svůj neobyčejný život, plný událostí a nečekaných zvratů, které ji, dceru chudého majitele plantáží na Martiniku, dovedly až na francouzský trůn, jež sdílela s nejmocnějším mužem Evropy. Mládí v tropickém ráji ukončil smluvený sňatek s francouzským aristokratem, popraveným za Revoluce, kdy i samotnou Josefínu jen o vlásek minula smrt pod gilotinou. Díky svému mimořádnému šarmu, smyslnosti a přirozené inteligenci se stala hvězdou porevolučních salonů a milenkou vlivných politiků, ale k úžasu mnohých se provdala za téměř neznámého generála Bonaparta. S grácií sobě vlastní jej pak doprovázela při jeho strmé cestě až na samý vrchol moci. On vládl na bojištích, ona společenskému životu. Byla největší láskou jeho života, i když se s ní rozvedl, protože toužil po dědici... Carolly Erickson ani tentokrát nezklamala své početné čtenáře, kteří si jí cení jako „vypravěčky plnokrevných příběhů“. Autorka líčí Josefínin život jako příběh plný nesnází a ambicí, šťastných náhod i houževnaté touhy po přežití. Ve své hrdince však nevidí rozmarné, povrchní a lehkomyslné stvoření, jako tomu bývá v Napoleonových životopisech, nýbrž silnou a samostatnou osobnost, jíž slabosti pouze dodávají lidský rozměr.

Mezi manželkami anglického krále Jindřicha VIII. má jeho šestá a poslední žena velmi zvláštní postavení. Jako jediná vyšla z královského manželství živá – a přece (nebo snad právě proto?) je nejméně známá. Převládá o ní mlhavá představa, že to byla nejspíš usedlá matróna, kterou si stárnoucí monarcha vybral pro její ošetřovatelské schopnosti a minulosti bez poskvrnky. Takové mínění ovšem zdaleka neodpovídá pravdě. Kateřina byla atraktivní, inteligentní a vzdělaná žena. Bylo jí teprve třicet let a milovala jiného muže, když se o ni začal král ucházet. Moudrá Kateřina věděla, že sňatku s Jindřichem se nevyhne – ostatně jako dcera dvořanů mohla sledovat, jak se král s léty mění z oslnivého mladíka v nedůtklivého, podezřívavého vladaře, jenž se zbavuje jedné ženy za druhou. Osud se s Kateřinou nikdy příliš nemazlil, a snad proto ji představa manželství s Jindřichem tolik neděsila. „Zkrocení zlého muže“ se však konalo jen zčásti – král si jí sice vážil a jistě ji měl rád, jak se však zhoršoval jeho zdravotní stav, stávalo se soužití s ním stále složitějším. Nejednu horkou chvilku připravil Kateřině i intrikami prolezlý dvůr. Vysvobodila ji až Jindřichova smrt a ona se mohla konečně provdat za svou starou lásku, šarmantního, ale chorobně ctižádostivého Toma Seymoura. Její štěstí však nemělo dlouhého trvání...

Představme si, že při odchodu do popravčí káry zanechala Marie Antoinetta ve své vězeňské cele deník, v němž vypráví příběh svého života: naivní dívenka přichází na velkolepý francouzský dvůr, aby se provdala za těžkopádného dauphina. Nespokojenost z manželského svazku vyvažuje extravagancemi, nad nimiž žasne i dekadentní pařížská šlechta. Byla ale Marie Antoinetta skutečně jen symbolem zhýralosti? Carolly Erickson se pokusila nahlédnout na život neblaze proslulé královny z opačného úhlu, ve fiktivním Antoinettině deníku. Na jeho stránkách se objevuje milostná aféra se švédským diplomatem hrabětem Fersenem, jenž pro královninu záchranu riskoval život, společně s královskou rodinou prožíváme hrůzu krvavé noci, kdy do paláce vtrhla vraždící lůza, nechybí ani zmařený pokus o útěk z Francie, zatčení a pochmurné měsíce drsného vězení, královnino zoufalství z manželovy popravy, hrozná chvíle, kdy jí věznitelé vyrvali z náručí syna, jehož pak už nikdy neviděla... Autorce se podařilo skvěle vystihnout královninu povahu, její tužby, naděje, obavy, utrpení. Se zatajeným dechem sledujeme, jak se odvíjí pozoruhodný, událostmi nabitý osud Marie Antoinetty od dospívání, kdy si za trest začala psát deník, až po poslední dny života, kdy v cele očekávala den, kdy na její krk dopadne ostří gilotiny.

Životopisná kniha o současné britské královně Alžbětě II. nám představuje tuto pozoruhodnou ženu v trochu jiném světle, než jak jsme ji zvyklí vnímat prostřednictvím médií. Historička Carolly Ericksonová píše o jejím životě od raného dětství až po současnost a svým nezaměnitelným vypravěčským stylem uvádí čtenáře do zákulisí politiky i běžného života Buckinghamského paláce. Alžbětin otec se stal králem poměrně nečekaně, a tím méně stihl připravit na panovnickou roli svou starší dceru. Pětadvacetiletá. Alžběta nastoupila na trůn v době, kdy se Spojené království vzpamatovávalo z následků druhé světové války, britské impérium se rozpadalo a řada Britů začala zpochybňovat monarchii jako takovou. Královna se musela vyrovnávat s nevyhnutelným dějinným vývojem a dostát nejen roli důstojné reprezentantky státu, který hledá novou tvář, ale i manželky a matky z nejsledovanější rodiny země. Soukromý život Windsorů se stal vděčným soustem pro bulvární sdělovací prostředky, nicméně autorka britskou královnu neskandalizuje a líčí ji jako ženu, která má obyčejné záliby, je vtipná, miluje psy a koně, potýká se s běžnými lidskými chybami, těžkostmi i zármutkem a která se v politice i v rodinných záležitostech řídí především zdravým rozumem.

Vzestup Anny Boleynové, která se z poměrně nevýznamné šlechtičny stala snad nejproslulejší ze šesti žen anglického krále Jindřicha VIII., býval ve své době připisován jejím údajným čarodějnickým schopnostem. Prý krále očarovala, svedla a přinutila k tomu, aby se rozvedl se svou první manželkou Kateřinou Aragonskou a oženil se namísto toho s ní. Pravda je ovšem zřejmě trochu jiná. Anna byla vychována u francouzského královského dvora, proslulého uvolněnou morálkou a výstřednostmi všeho druhu. Po svém návratu k anglickému dvoru se stala jednou z Kateřininých dvorních dam a záletný Jindřich si nemohl nevšimnout jejích půvabů a vyzývavé elegance, která ji odlišovala od dívek vychovaných v konzervativní a upjaté Anglii. Zamiloval se do ní a její rodina se bez váhání chopila jedinečné příležitosti. Boleynovi předpokládali, že se Anna stane na čas Jindřichovou milenkou, a hodlali z toho pro sebe vytěžit maximum. Podcenili však Anninu ctižádost a změněné poměry v královské rodině. Jindřich nepotřeboval pouze milenku, nýbrž novou manželku, která by mu dala dědice. Anna se rozhodla hrát vabank. Tehdy netušila, jak nebezpečnou hru rozehrála a jak zamíchá diplomatickými a politickými kartami na hracím stole tehdejší Evropy. Hrála tvrdě a dosáhla svého, ale pak se karta obrátila a Anna nakonec prohrála vše, dokonce i svůj život.

Historici píšící o Romanovcích poskytují svým čtenářům barvité příběhy plné dramat, ale osobní život poslední ruské carevny zůstává ve většině děl zastřen tajemstvím. Carolly Erickson se rozhodla využít svého vypravěčského talentu a hlubokých znalostí historie k tomu, aby nám představila Alexandru v celé šíři její osobnosti. Na stránkách této knihy se odvíjí nepříliš šťastný život s tragickým koncem: neradostné dětství, dlouholeté snění o manželství s pohledným bratrancem Mikulášem, spory s příbuznými, falešná těhotenství i rostoucí podivínství, související s prohlubujícím se zájmem o duchovno, silná závislost na okultních mentorech, z nichž nejproslulejším se stal Rasputin, až po krutou popravu z pušek bolševických revolucionářů. Autorka čerpala informace z archivních materiálů, které byly až do pádu Sovětského svazu nedostupné, a podařilo se jí detailně vykreslit Alexandru i dobu, v níž poslední ruská carevna žila... a zemřela.