Jiří Našinec Pořadí knih

Mircea Eliade (1907–1986), bukurešťský rodák, historik náboženství a literát, ve své románové fresce předkládá dokonalý příklad toho, jak dialektika posvátného a světského, která je úhelným kamenem autorovy fenomenologie náboženství, funguje v kontextu prozaického díla. Na ústřední postavě Ştefana Vizira, který se snaží najít absolutní lásku a zároveň vyvázat z přítomného času poznamenaného „terorem dějin“, je patrný kosmogonický mimetismus, jenž tvoří základ jeho mnohdy nepochopitelného jednání. Z pohledu čtenáře je však i toto hledání skryté, neboť jeho hlavní etapy se dají sotva rozeznat od víceméně běžných událostí v životě rumunského intelektuála v době mimořádných dějinných krizí (nástup fašismu, pokus Železné gardy o puč, vojenská diktatura maršála Antonesca, druhá světová válka, ruská okupace a nastolení surového stalinského režimu).

Komiks Mickey na Dunaji představuje příběh českých turistů v přímořském středisku Mamaia v srpnu 1968 během invaze Československa členskými státy Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou, které se však nezúčastnilo Rumunsko. Scénář inspirovaný skutečným příběhem české rodiny napsal režisér a všestranný umělec Alexandru Berceanu.

U zrodu antologii překladů s názvem Odkud vítr vane, vytvořených studenty z Katedry jihoslovanských a balkanistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, byl překladatelský seminář věnovaný národním literaturám balkánského a jihoslovanského areálu vedený jeho garantem dr. Lucií Gramelovou. Právě ona navrhla antologii studentských prací jako projekt katedry s perspektivou možného publikování. Semináře se zúčastnil velký počet studentů z různých ročníků a rozmanitých specializací jihovýchodoevropského programu. Jejich silná motivace při práci na společném díle byla překvapivá: myšlenku přispět do antologie přijali s nadšením za svou. Velmi pečlivě se už od začátku rozhodovali pro jednotlivé texty: při výběru autorů museli prokázat hlubokou znalost „svých literatur“. Vybrali ty, kdo se jim v jednotlivých národních literaturách Balkánu jevili pro českého čtenáře jako nejzajímavější. Antologie představuje prostřednictvím krátkých próz současné autory literatury albánské (Uran Butka, Mira Meksiová), chorvatské (Svetlana Gjoniová, Zoran Ferić, Ivančica Đerić), slovinské (Suzana Tratniková, Nejc Gazvoda, Polona Glavanová, Marko Sosič), srbské (Igor Marojević, Marko Vidojković, Ivana Simićová-Bodrožićová), rumunské (Gheorghe Stroe, Ivona Boitanová, Maria Postová, Bogdan Suceavă) a bulharské (Dejan Enev, Georgi Gospodinov, Kalin Terzijski).

Román Štěkání na měsíc z roku 1997 pochází z pera výrazného moldavského spisovatele Aurelia Busuioca (1928–2012), který je dnes v Moldavsku již považovaný za klasika. Jde o hlubokou sondu do složitých zákrut současného dění, jež započalo na samém konci 20. Století, kdy společnost ve východní Evropě zahájila přerod k demokracii. Hlavním hrdinou však není člověk a jeho konkrétní, silný lidský příběh, ale jezevčík, který si vede deník a za pomoci ironie a značné nadsázky pozoruje a komentuje lidské konání (nejen) svého pána. Román je brilantní studií lidského charakteru, který obnažen společenskými změnami jen málokdy obstojí. A je to právě tento aspekt, který z románu činí aktuální příspěvek k danému tématu i pro českou čtenářskou obec. V nakladatelství Havran již od tohoto autora vyšel román Říkej mi Johny!.

Rozsáhlý román z anglického prostředí na přelomu 17. a 18. století, o němž autor před sto lety napsal, že správný titul této knihy by byl Aristokracie. Vypráví příběh malé čtyřčlenné komediantské skupiny, která bojuje o svou existenci v souboji s mocnými i se svými komediantskými nepřáteli. Tuto skupinku tvoří starý učený a v samomluvě filosofující komediant, jeho čtyřnohý pomocník vlk a dva milenci, slepá dívka a chlapec, kteří ve svém neštěstí nalézají podmínky ke vzájemnému velkému citu. Příběh se silně až monumentálně vykreslenými charaktery, odehrávající se na pozadí strohých anglických zákonů pocromwellovského období, zavádí nás do prostředí kočovných tlup, mezi lid předměstí, mezi námořníky, do žalářů i do paláců.

Děj románu Oba dva je zasazen do meziválečné Pitešti, kde dojde k záhadné vraždě starých manželů, pověstných svou lakotou a lichvářstvím. Pátráním je pověřen mladý ambiciózní vyšetřující soudce, odkojený četbou detektivních románů; případu v ulici Naděje se ujímá s vidinou, že se stane počátkem jeho hvězdné dráhy detektivního génia. Není místní, a tak stojí mimo pitešťské rodinné a společenské vazby a odmítá se podřídit jejich protekcionistickému diktátu. Nebojí se mocných a díky své neohroženosti i horlivým a důkladným výslechům svědků může pronikat i do temného podhoubí „vyšších vrstev“. Krůček po krůčku spřádá složitou konstrukci zločinu. Na pozadí originálně řešené kriminální zápletky se postupně rozkrývá minulost zesnulých manželů, jejich napjaté vztahy s příbuznými i se sousedy. V maloměstském prostředí, kde se všichni znají, kde se ustavičně klevetí, kde probíhají urputné spory o majetek, kde „lepší lidé“ utrácejí peníze v hazardních hrách a veřejný život znamená jen sledování vlastních zájmů, se rozkrývají spletitá tajemství povah a skutečná tvářnost lidských vztahů. Překvapivý závěr jen zdůrazňuje všeobecnou rozporuplnost společenských schémat, nejednoznačnost viny, trestu a lidského posuzování, i křehkost úradků člověka tváří v tvář neúprosnému osudu.

Komiks Ocelová křídla líčí dramatický útěk slavného „čtyřlístku“ českých letců Josefa Balejky, Viléma Košaře, Josefa Františka a Matěje Pavloviče z nacisty okupované republiky, aby se mohli aktivně účastnit boje za svobodu. Po napadení Polska Německem 1. září 1939 se postavili se na stranu Poláků a spolu s tisícovkou dalších Čechů utvořili Československý legion, vedený generálem Lvem Prchalou. Později se proslavili v bitvě o Británii. Je to putování dějinami na ocelových křídlech, které na čas propojily Česko, Polsko, Rumunsko, Francii a Velkou Británii. ADRIAN BARBU je knižní ilustrátor rumunského původu, autor komiksů, filolog a hudebník. Jeho práce byly vydány, oceněny a vyznamenány v USA, Německu, Srbsku, Francii, Austrálii, na Novém Zélandu a některé dokonce i v rodné zemi. Kniha vychází z vlastního životopisu Josefa Balejky a několika dalších monografií, zpráv, článků v tisku a svědectví vybraných a prostudovaných historikem JIŘÍM ŠITLEREM.

Proslulý historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) vzpomíná na své dětství v Bukurešti během první světové války, na první přátelství a záliby v přírodních vědách, filozofii a literatuře. Jeho odjezd do Kalkaty, kde studoval pod filozofem S. Dásguptou a žil v poustevně na břehu Gangy, zásadně ovlivnil jeho život. Po návratu do Rumunska se aktivně podílel na kulturním dění a přednášel dějiny indické filozofie na Bukurešťské univerzitě, získal uznání jako romanopisec. V 30. letech byl však nucen odejít z univerzity kvůli kritice svých prozaických děl, vstoupil do diplomatických služeb a pracoval v Anglii a Portugalsku, přičemž jeho literární a badatelská činnost neustala. Po 2. světové válce se již do Rumunska nevrátil a musel začínat znovu jako historik náboženství, než získal uznání ve Francii a USA, kde mu byla zřízena katedra. V roce 1927 vyzval mladé tvůrce, aby pracovali, jako by měli před sebou poslední rok života, čímž neúmyslně nastínil svůj životní program. V Pamětech se snaží zachytit svět, jehož smysl usiloval pochopit, a umožňuje nám sledovat jeho odborný růst na pozadí historických událostí, přičemž jeho styl odráží beletristickou průpravu.

Z rumunských a francouzských originálů vybral a přeložil Jiří Našinec ; Předmluvou opatřila Libuše Valentová

První české vydání povídek, které Ionescovi posloužily jako základ k jeho pozdějším divadelním hrám (např. Nosorožci). Podobně jako v jeho hrách, jde i v těchto povídkách přesný realistický popis ruku v ruce s fantazií a hravostí.