Jiří Našinec Pořadí knih (chronologicky)

Mladý bolestín je první svazek cyklu nazvaného podle ústřední postavy Lelian, apokryfní autobiografie francouzského básníka Paula Verlaina, v níž se na pozadí rozsáhlé historické fresky prolíná dokument s fikcí a postavy, vzkříšené z prachu archivů, se pohybují zcela nenuceně, dotvářeny autorovou fantazií. Kniha vypráví o dětství a jinošství stydlivého, zakomplexovaného hocha, prožívaných pod vlivem opičí láskou milující pobožnůstkářské matky a liknavého otce, zklamaného chlapcovou křehkou konstitucí, která jej činí nevhodným pro vojenskou kariéru, pro niž ho rodič předurčil. Autor nám přibližuje léta Lelianova školního života, líčí jeho první milostné zážitky, jak homosexuální, tak heterosexuální, jeho první kroky v literatuře, první kontakty s pařížskými literárními kruhy, a zároveň vypovídá o záludné přítomnosti smrti. Není to příběh se šťastným koncem, nýbrž příběh o krušném osudu, který se hluboce vtiskne do čtenářovy paměti.

Mircea Eliade (1907–1986), bukurešťský rodák, historik náboženství a literát, ve své románové fresce předkládá dokonalý příklad toho, jak dialektika posvátného a světského, která je úhelným kamenem autorovy fenomenologie náboženství, funguje v kontextu prozaického díla. Na ústřední postavě Ştefana Vizira, který se snaží najít absolutní lásku a zároveň vyvázat z přítomného času poznamenaného „terorem dějin“, je patrný kosmogonický mimetismus, jenž tvoří základ jeho mnohdy nepochopitelného jednání. Z pohledu čtenáře je však i toto hledání skryté, neboť jeho hlavní etapy se dají sotva rozeznat od víceméně běžných událostí v životě rumunského intelektuála v době mimořádných dějinných krizí (nástup fašismu, pokus Železné gardy o puč, vojenská diktatura maršála Antonesca, druhá světová válka, ruská okupace a nastolení surového stalinského režimu).

Komiks Mickey na Dunaji představuje příběh českých turistů v přímořském středisku Mamaia v srpnu 1968 během invaze Československa členskými státy Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou, které se však nezúčastnilo Rumunsko. Scénář inspirovaný skutečným příběhem české rodiny napsal režisér a všestranný umělec Alexandru Berceanu.

U zrodu antologii překladů s názvem Odkud vítr vane, vytvořených studenty z Katedry jihoslovanských a balkanistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, byl překladatelský seminář věnovaný národním literaturám balkánského a jihoslovanského areálu vedený jeho garantem dr. Lucií Gramelovou. Právě ona navrhla antologii studentských prací jako projekt katedry s perspektivou možného publikování. Semináře se zúčastnil velký počet studentů z různých ročníků a rozmanitých specializací jihovýchodoevropského programu. Jejich silná motivace při práci na společném díle byla překvapivá: myšlenku přispět do antologie přijali s nadšením za svou. Velmi pečlivě se už od začátku rozhodovali pro jednotlivé texty: při výběru autorů museli prokázat hlubokou znalost „svých literatur“. Vybrali ty, kdo se jim v jednotlivých národních literaturách Balkánu jevili pro českého čtenáře jako nejzajímavější. Antologie představuje prostřednictvím krátkých próz současné autory literatury albánské (Uran Butka, Mira Meksiová), chorvatské (Svetlana Gjoniová, Zoran Ferić, Ivančica Đerić), slovinské (Suzana Tratniková, Nejc Gazvoda, Polona Glavanová, Marko Sosič), srbské (Igor Marojević, Marko Vidojković, Ivana Simićová-Bodrožićová), rumunské (Gheorghe Stroe, Ivona Boitanová, Maria Postová, Bogdan Suceavă) a bulharské (Dejan Enev, Georgi Gospodinov, Kalin Terzijski).

Román Štěkání na měsíc z roku 1997 pochází z pera výrazného moldavského spisovatele Aurelia Busuioca (1928–2012), který je dnes v Moldavsku již považovaný za klasika. Jde o hlubokou sondu do složitých zákrut současného dění, jež započalo na samém konci 20. Století, kdy společnost ve východní Evropě zahájila přerod k demokracii. Hlavním hrdinou však není člověk a jeho konkrétní, silný lidský příběh, ale jezevčík, který si vede deník a za pomoci ironie a značné nadsázky pozoruje a komentuje lidské konání (nejen) svého pána. Román je brilantní studií lidského charakteru, který obnažen společenskými změnami jen málokdy obstojí. A je to právě tento aspekt, který z románu činí aktuální příspěvek k danému tématu i pro českou čtenářskou obec. V nakladatelství Havran již od tohoto autora vyšel román Říkej mi Johny!.

Rozsáhlý román z anglického prostředí na přelomu 17. a 18. století, o němž autor před sto lety napsal, že správný titul této knihy by byl Aristokracie. Vypráví příběh malé čtyřčlenné komediantské skupiny, která bojuje o svou existenci v souboji s mocnými i se svými komediantskými nepřáteli. Tuto skupinku tvoří starý učený a v samomluvě filosofující komediant, jeho čtyřnohý pomocník vlk a dva milenci, slepá dívka a chlapec, kteří ve svém neštěstí nalézají podmínky ke vzájemnému velkému citu. Příběh se silně až monumentálně vykreslenými charaktery, odehrávající se na pozadí strohých anglických zákonů pocromwellovského období, zavádí nás do prostředí kočovných tlup, mezi lid předměstí, mezi námořníky, do žalářů i do paláců.

Děj románu Oba dva je zasazen do meziválečné Pitešti, kde dojde k záhadné vraždě starých manželů, pověstných svou lakotou a lichvářstvím. Pátráním je pověřen mladý ambiciózní vyšetřující soudce, odkojený četbou detektivních románů; případu v ulici Naděje se ujímá s vidinou, že se stane počátkem jeho hvězdné dráhy detektivního génia. Není místní, a tak stojí mimo pitešťské rodinné a společenské vazby a odmítá se podřídit jejich protekcionistickému diktátu. Nebojí se mocných a díky své neohroženosti i horlivým a důkladným výslechům svědků může pronikat i do temného podhoubí „vyšších vrstev“. Krůček po krůčku spřádá složitou konstrukci zločinu. Na pozadí originálně řešené kriminální zápletky se postupně rozkrývá minulost zesnulých manželů, jejich napjaté vztahy s příbuznými i se sousedy. V maloměstském prostředí, kde se všichni znají, kde se ustavičně klevetí, kde probíhají urputné spory o majetek, kde „lepší lidé“ utrácejí peníze v hazardních hrách a veřejný život znamená jen sledování vlastních zájmů, se rozkrývají spletitá tajemství povah a skutečná tvářnost lidských vztahů. Překvapivý závěr jen zdůrazňuje všeobecnou rozporuplnost společenských schémat, nejednoznačnost viny, trestu a lidského posuzování, i křehkost úradků člověka tváří v tvář neúprosnému osudu.

Komiks Ocelová křídla líčí dramatický útěk slavného „čtyřlístku“ českých letců Josefa Balejky, Viléma Košaře, Josefa Františka a Matěje Pavloviče z nacisty okupované republiky, aby se mohli aktivně účastnit boje za svobodu. Po napadení Polska Německem 1. září 1939 se postavili se na stranu Poláků a spolu s tisícovkou dalších Čechů utvořili Československý legion, vedený generálem Lvem Prchalou. Později se proslavili v bitvě o Británii. Je to putování dějinami na ocelových křídlech, které na čas propojily Česko, Polsko, Rumunsko, Francii a Velkou Británii. ADRIAN BARBU je knižní ilustrátor rumunského původu, autor komiksů, filolog a hudebník. Jeho práce byly vydány, oceněny a vyznamenány v USA, Německu, Srbsku, Francii, Austrálii, na Novém Zélandu a některé dokonce i v rodné zemi. Kniha vychází z vlastního životopisu Josefa Balejky a několika dalších monografií, zpráv, článků v tisku a svědectví vybraných a prostudovaných historikem JIŘÍM ŠITLEREM.

Proslulý historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) vzpomíná na své dětství v Bukurešti během první světové války, na první přátelství a záliby v přírodních vědách, filozofii a literatuře. Jeho odjezd do Kalkaty, kde studoval pod filozofem S. Dásguptou a žil v poustevně na břehu Gangy, zásadně ovlivnil jeho život. Po návratu do Rumunska se aktivně podílel na kulturním dění a přednášel dějiny indické filozofie na Bukurešťské univerzitě, získal uznání jako romanopisec. V 30. letech byl však nucen odejít z univerzity kvůli kritice svých prozaických děl, vstoupil do diplomatických služeb a pracoval v Anglii a Portugalsku, přičemž jeho literární a badatelská činnost neustala. Po 2. světové válce se již do Rumunska nevrátil a musel začínat znovu jako historik náboženství, než získal uznání ve Francii a USA, kde mu byla zřízena katedra. V roce 1927 vyzval mladé tvůrce, aby pracovali, jako by měli před sebou poslední rok života, čímž neúmyslně nastínil svůj životní program. V Pamětech se snaží zachytit svět, jehož smysl usiloval pochopit, a umožňuje nám sledovat jeho odborný růst na pozadí historických událostí, přičemž jeho styl odráží beletristickou průpravu.

Z rumunských a francouzských originálů vybral a přeložil Jiří Našinec ; Předmluvou opatřila Libuše Valentová

První české vydání povídek, které Ionescovi posloužily jako základ k jeho pozdějším divadelním hrám (např. Nosorožci). Podobně jako v jeho hrách, jde i v těchto povídkách přesný realistický popis ruku v ruce s fantazií a hravostí.

Čtivá biografie vycházející z dřívějších životopisů, představuje panoramatický pohled na život Dumase otce. Jeho život připomínal melodrama, plné velkolepých plánů, netrpělivosti a arogance v mládí, milenek a milostných afér, hádek a soubojů, politických snah, útěků z Paříže a cest po Evropě (Švýcarsko, Španělsko, Rusko, Itálie), získaných i ztracených majetků. Dal si za cíl, že ve 30 letech bude slavný, avšak poté, co se skutečně proslavil jako autor divadelních her a románů, sláva ho zahubila. Dumas, který byl sám synem Napoleonova generála, se stal republikánským básníkem a při revoluci proti Bourbonům roku 1830 vyšel do ulic a revoluce roku 1848 z něj udělala politika. Životopis pojící v sobě prvky tragedie a frašky, zapojuje do vyprávění dopisy, úryvky z časopisů i účty. Knihu doplňují prameny, rejstřík a přehled českých překladů s rokem vydání.

Společným jmenovatelem osmi próz z pera známého rumunského historika náboženství je dialektika posvátného a světského. Úlohu magična z autorových raných textů v nich přebírá složitější duchovní síla, jež skrytě zasahuje do života moderního člověka. Eliade v nich vytváří nový, neokázalý typ fantastična, jehož protagonisty jsou vesměs tuctoví lidé, kteří se proti své vůli dostávají do mimořádných situací a navzdory všemu dál zůstávají přesvědčeni o normálnosti své existence. Trpí podivnou ztrátou paměti a jediný způsob, jak lze záplavě neklamných příznaků paradoxní, paranormální existence čelit, je fabulace. Snovat příběhy podle autora totiž znamená možnost zachovat přítomnost mýtu ve světě, který už dávno pozbyl svůj posvátný rozměr.

Dnes již klasické dílo světoznámého indologa, historika náboženství a spisovatele obsáhle pojednává o józe, všeindickém souboru duchovních technik, osobitém rozměru indického ducha. V panoramatickém přehledu historického vývoje ukazuje, jakým způsobem do sebe vstřebávala ostatní duchovní, mystické a filozofické systémy Indie a jakým způsobem se podílela na nejhlubších potřebách indické duše: překonat „lidský úděl“, dosáhnout svobody či nesmrtelnosti, stát se „bohočlověkem“, vymanit se z pout utrpení, „časovosti“ a „historičnosti“.

Jedna ze základních prací o józe zaměřená na techniku dechu. Prána je souhrn veškeré energie oživující člověka, energie, jejímž nejviditelnějším projevem - na nějž lze nejsnáze působit - je dech, "dýchání". Proto se hathajógin plně soustřeďuje na dýchání, aby ovládal všechny potenciálně v něm existující energie, a tak dosáhl dokonalé harmonie s tímto vesmírem, v němž žije.

Kniha klasika sociologie a etnologie, patřícího do tzv. Durkheimovy školy, z roku 1925 významně ovlivnila vývoj sociální antropologie a patří k povinné četbě řady oborů. Je první systematickou srovnávací prací o výměně darů a prvním dílem pojednávajícím o vztazích mezi vzorci směny a sociální strukturou. Mauss se ve svém díle zaměřil na srovnávací zkoumání forem smlouvy a směny v Polynésii, Melanésii a severozápadní části Ameriky, s dílčími odkazy na právní systémy římské, germánské a klasické indické společnosti. Autor vnímá společnost jako soubor vzájemně souvisejících systémů, v němž se dar stává reprezentací procesů, které se ve společnosti odehrávají. Empirická data z různých koutů světa tak na svou dobu objevně zobecňuje do dynamického popisu společnosti, kde dar vystupuje jako součást právního, ekonomického, náboženského i etického systému. Kniha patří k jeho nejcitovanějším dílům.

Tři příběhy Montyho, Chipa, Dala a Gadgetky a jejich kamarádů i nepřátel.

Dějiny evropského čarodějnictví a magie. Kolektiv autorů popisuje fenomén čarodějnictví v jednotlivých evropských zemích v rozmezí 15. - 18. století. Pozornost je věnována historickým událostem a čarodějnickým procesům, ale také vysvětlování jevů, které se dotýkaly problematiky čarodějnictví.

Ferdinand Poteivin je synem upíra Draculy a smrtelné ženy Herminie. Odešel ze své vlasti Sedmihradska do Francie, kde pracuje jako noční hlídač. Jako každý upír však musí také pít krev, a tak se jednou vydá do nočního baru, aby si našel nějakou ženu a mohl se nasytit. Potká tu ale Jenovéfu, do které se zamiluje. Celkově ho potkají zábavné životní zkušenosti: první milování se strašně tlustou dámou, návštěva krevní banky - kde aby místo ukradl trochu krve, tak ji daruje. Zlomí si zub. Je vyhozen z práce a v zimě dokonce pálí svou rakev, ve které každý den spal. Stane se člověkem. Ferdinand si nakonec Jenovéfu vezme a otec mu sežene práci - Dracula totiž pracuje jako herec (hraje hraběte Draculu). Po smrti Dráculy, kterého zastihne sluneční svit, upíři vymírají. (Takzvaně po meči...) Na motivy této knihy byl i v roce 1976 natočený film - stejného názvu, s Christopherem Leem v hlavní roli.

Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d’histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad morfologie projevů posvátna napříč nejrůznějšími kulturami i dějinnými epochami, líčí zde Eliade jednotlivá náboženství lidstva v jejich dějinách. Toto dílo vyjadřuje autorovo přesvědčení o základní jednotě náboženských dějin lidstva, které zároveň ukazuje jako dějiny krizí, inovací a proměn náboženského vědomí člověka, jež se nepřestává vyvíjet. Třetí svazek Dějin je věnován náboženstvím starověké Eurasie, křesťanství po dobu křesťanských reforem, islámu, judaismu až po chasidismus a tibetským náboženstvím.

Čtyři povídky známého rumunského spisovatele a religionisty.

Výbor z povídkové tvorby rumunského autora, který se ironickou až absurdní nadsázkou vyjadřuje k otázkám podstaty lidského života a mezilidských vztahů. Autor byl za své politické názory tvrdě pronásledován a na jeho tvorbě se podílejí osobní zkušenosti z poválečného Rumunska. Disciplinární případ - kritika školství totalitního systému, kdy je dětská klukovina povýšena na politickou záležitost. Nevím, jak se to zrcadlo rozbilo - hledání vlastního já. Myš B. - na příkladu vědeckého pokusu s myší je satirizována propagovaná rovnost lidí a demonstrována podstata lidského kolektivního jednání. Kolonie - autobiografické povídky z autorova rodiště 20. - 40. let s citem pro problémy dětství a dospívání. Autor má smysl pro příběh, často používá metaforu a symbol, aby mohl alespoň zastřeně vyslovit pravdu o deformaci člověka v totalitním systému.... celý text

Spisovatelův román uvádí čtenáře do dvojnásobného tajemství, záhady "věčného ženství" a tradiční indické duchovnosti, jedná se v podstatě o tragický milostný příběh bengálské dívky a anglického inženýra.

Příběh se odehrává koncem 19. století. Mladý rumunský student Anton Lupan uzavře velké přátelství s Pierrem Vaillantem. Oba si dobře rozumí, spojuje je touha objevovat neznámé. Společně plánují sehnat prostředky na lodní plavbu do neznámých končin Ohňové země. Mají namířeno do míst, která tehdy ještě žádný člověk nespatřil.

Na výletě do přírody má měšťácká bukurešťská společnost za lubem dát dohromady mladý manželský pár. Ale jádrem novely je střetnutí těchto lidí s tajemným mladým mužem, který je tu výrazem přírodního praživlu.