Jedna ze základních prací o józe zaměřená na techniku dechu. Prána je souhrn veškeré energie oživující člověka, energie, jejímž nejviditelnějším projevem - na nějž lze nejsnáze působit - je dech, "dýchání". Proto se hathajógin plně soustřeďuje na dýchání, aby ovládal všechny potenciálně v něm existující energie, a tak dosáhl dokonalé harmonie s tímto vesmírem, v němž žije.
Dějiny náboženského myšlení představují Eliadeho poslední velké dílo. Na rozdíl od své starší knihy Traité d’histoire des religions, kde se pokusil o systematický výklad morfologie projevů posvátna napříč nejrůznějšími kulturami i dějinnými epochami, líčí zde Eliade jednotlivá náboženství lidstva v jejich dějinách. Toto dílo vyjadřuje autorovo přesvědčení o základní jednotě náboženských dějin lidstva, které zároveň ukazuje jako dějiny krizí, inovací a proměn náboženského vědomí člověka, jež se nepřestává vyvíjet. Třetí svazek Dějin je věnován náboženstvím starověké Eurasie, křesťanství po dobu křesťanských reforem, islámu, judaismu až po chasidismus a tibetským náboženstvím.
Společným jmenovatelem osmi próz z pera známého rumunského historika náboženství je dialektika posvátného a světského. Úlohu magična z autorových raných textů v nich přebírá složitější duchovní síla, jež skrytě zasahuje do života moderního člověka. Eliade v nich vytváří nový, neokázalý typ fantastična, jehož protagonisty jsou vesměs tuctoví lidé, kteří se proti své vůli dostávají do mimořádných situací a navzdory všemu dál zůstávají přesvědčeni o normálnosti své existence. Trpí podivnou ztrátou paměti a jediný způsob, jak lze záplavě neklamných příznaků paradoxní, paranormální existence čelit, je fabulace. Snovat příběhy podle autora totiž znamená možnost zachovat přítomnost mýtu ve světě, který už dávno pozbyl svůj posvátný rozměr.
Z rumunských a francouzských originálů vybral a přeložil Jiří Našinec ; Předmluvou opatřila Libuše Valentová
Čtivá biografie vycházející z dřívějších životopisů, představuje panoramatický pohled na život Dumase otce. Jeho život připomínal melodrama, plné velkolepých plánů, netrpělivosti a arogance v mládí, milenek a milostných afér, hádek a soubojů, politických snah, útěků z Paříže a cest po Evropě (Švýcarsko, Španělsko, Rusko, Itálie), získaných i ztracených majetků. Dal si za cíl, že ve 30 letech bude slavný, avšak poté, co se skutečně proslavil jako autor divadelních her a románů, sláva ho zahubila. Dumas, který byl sám synem Napoleonova generála, se stal republikánským básníkem a při revoluci proti Bourbonům roku 1830 vyšel do ulic a revoluce roku 1848 z něj udělala politika. Životopis pojící v sobě prvky tragedie a frašky, zapojuje do vyprávění dopisy, úryvky z časopisů i účty. Knihu doplňují prameny, rejstřík a přehled českých překladů s rokem vydání.
Rozsáhlý román z anglického prostředí na přelomu 17. a 18. století, o němž autor před sto lety napsal, že správný titul této knihy by byl Aristokracie. Vypráví příběh malé čtyřčlenné komediantské skupiny, která bojuje o svou existenci v souboji s mocnými i se svými komediantskými nepřáteli. Tuto skupinku tvoří starý učený a v samomluvě filosofující komediant, jeho čtyřnohý pomocník vlk a dva milenci, slepá dívka a chlapec, kteří ve svém neštěstí nalézají podmínky ke vzájemnému velkému citu. Příběh se silně až monumentálně vykreslenými charaktery, odehrávající se na pozadí strohých anglických zákonů pocromwellovského období, zavádí nás do prostředí kočovných tlup, mezi lid předměstí, mezi námořníky, do žalářů i do paláců.
Mircea Eliade (1907–1986), bukurešťský rodák, historik náboženství a literát, ve své románové fresce předkládá dokonalý příklad toho, jak dialektika posvátného a světského, která je úhelným kamenem autorovy fenomenologie náboženství, funguje v kontextu prozaického díla. Na ústřední postavě Ştefana Vizira, který se snaží najít absolutní lásku a zároveň vyvázat z přítomného času poznamenaného „terorem dějin“, je patrný kosmogonický mimetismus, jenž tvoří základ jeho mnohdy nepochopitelného jednání. Z pohledu čtenáře je však i toto hledání skryté, neboť jeho hlavní etapy se dají sotva rozeznat od víceméně běžných událostí v životě rumunského intelektuála v době mimořádných dějinných krizí (nástup fašismu, pokus Železné gardy o puč, vojenská diktatura maršála Antonesca, druhá světová válka, ruská okupace a nastolení surového stalinského režimu).
U zrodu antologii překladů s názvem Odkud vítr vane, vytvořených studenty z Katedry jihoslovanských a balkanistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, byl překladatelský seminář věnovaný národním literaturám balkánského a jihoslovanského areálu vedený jeho garantem dr. Lucií Gramelovou. Právě ona navrhla antologii studentských prací jako projekt katedry s perspektivou možného publikování. Semináře se zúčastnil velký počet studentů z různých ročníků a rozmanitých specializací jihovýchodoevropského programu. Jejich silná motivace při práci na společném díle byla překvapivá: myšlenku přispět do antologie přijali s nadšením za svou. Velmi pečlivě se už od začátku rozhodovali pro jednotlivé texty: při výběru autorů museli prokázat hlubokou znalost „svých literatur“. Vybrali ty, kdo se jim v jednotlivých národních literaturách Balkánu jevili pro českého čtenáře jako nejzajímavější. Antologie představuje prostřednictvím krátkých próz současné autory literatury albánské (Uran Butka, Mira Meksiová), chorvatské (Svetlana Gjoniová, Zoran Ferić, Ivančica Đerić), slovinské (Suzana Tratniková, Nejc Gazvoda, Polona Glavanová, Marko Sosič), srbské (Igor Marojević, Marko Vidojković, Ivana Simićová-Bodrožićová), rumunské (Gheorghe Stroe, Ivona Boitanová, Maria Postová, Bogdan Suceavă) a bulharské (Dejan Enev, Georgi Gospodinov, Kalin Terzijski).
Dnes již klasické dílo světoznámého indologa, historika náboženství a spisovatele obsáhle pojednává o józe, všeindickém souboru duchovních technik, osobitém rozměru indického ducha. V panoramatickém přehledu historického vývoje ukazuje, jakým způsobem do sebe vstřebávala ostatní duchovní, mystické a filozofické systémy Indie a jakým způsobem se podílela na nejhlubších potřebách indické duše: překonat „lidský úděl“, dosáhnout svobody či nesmrtelnosti, stát se „bohočlověkem“, vymanit se z pout utrpení, „časovosti“ a „historičnosti“.
Tři příběhy Montyho, Chipa, Dala a Gadgetky a jejich kamarádů i nepřátel.
