Simone de Beauvoir Knihy

Simone de Beauvoir (1908-1986) je jednou z nejvýznačnějších osobností Evropy 20. století, nepostradatelnou pro pochopení vývoje současné filozofie obecně a feministického myšlení zvlášť. Od chvíle kdy vyšlo Druhé pohlaví a poprvé zazněl slavný výrok "ženami se nerodíme, ženami se stáváme", se zažalo o ženách filozoficky uvažovat jinak. V této knize nám profesorka Cristina Sánchez krok za krokem odhaluje klíč k myšlení Simone de Beauvoir. Myšlení, které přichází s nároky, obhajuje nové pojetí toho, jak být ženou, ale zároveň se hlásí k širšímu filozofickému projektu: vysvětlit (a odsoudit) útlaky vyvíjené sociálním a kulturním konstruktem existence. Tím kulturním konstruktem, který se aplikuje na ženská těla a znemožňuje ženám být plnohodnotnými subjekty.

Román zachycující prostředí levicových intelektuálů v letech padesátých ve Francii. Dvě z hlavních mužských postav zobrazují s jistou mírou transpozice Sartra a Camuse a jedna z postav ženských autorku samu. Autorka se zde na příbězích těchto postav a zejména na zmíněné postavě ženskézamýšlí nad postavením moderní ženy, nad její závislostí na muži a nad její potřebou oprostit se od tuhých společenských konvencí. Takto se dochází k tzv. "mandarínskému štěstí", které vede k rozporům a konfliktům.

Novela z roku 1964, vydaná česky pouze v roce 1967, překračuje svou dobu. Autorka líčí poslední týdny života své matky, přičemž naturalistické zobrazení fyzického a mentálního chátrání je spojeno s bilancováním vztahu matky a dcery. Péče, kterou Simone poskytuje, svědčí o její lidskosti a touze připravit matce snesitelný odchod, zatímco se stává duchovním cvičením. Autorka je upřímná, což jí umožňuje vymanit se z rodinných stereotypů a toxických vztahů. Vystupuje za všechny dcery, které se snaží emancipovat z pod vlivu matek, přičemž si zachovává něhu, láskyplnost a soucit. Novela Velice lehká smrt promlouvá po téměř šedesáti letech možná silněji než v době svého vzniku. Je to nejen reportáž o posledních dnech života, ale také analýza technických a medicínských aspektů procesu umírání. Autorka bez sentimentu odhaluje patologické rysy a manipulace ve vztazích, ilustruje tak mnohé, co je dnes běžně známo. Cílem není pouze kritika, ale zachování důstojnosti člověka. Nesmířenost se smrtí a boj za život, vyplývající z filozofického přesvědčení autorky, představuje inspirativní úsilí o svobodu v životě, osvobozeném od patologických vlivů společnosti a mezilidských vztahů.

Teprve po 66 letech od svého napsání se dočkala vydání autobiografická novela z pera slavné představitelky existencialismu a feminismu ve francouzské literatuře, Simone de Beauvoir. Autorka svůj příběh považovala za příliš „intimní“, než aby jej publikovala. Vypráví v něm o hlubokém přátelství dvou dívek, které sdílejí dramata svých prvních milostných vzplanutí, ale spojuje je i odpor ke společenským konvencím a tradiční ženské roli v životě. Kniha přichází ke čtenářům s předmluvou adoptivní dcery autorky Sylvie Le Bon de Beauvoir a rovněž s množstvím autentických fotografií.

Výrazná představitelka francouzského existenciálního románu bystře zobrazuje ve třech kratších prózách (Věk odříkání, Monolog, Zlomená žena) trojí ztroskotání, „druh prohry, který je přítomen v každém bytí“. Ve všech případech jde o stárnoucí ženy. První povídka je příběhem stárnoucí intelektuálky, která si začíná uvědomovat úbytek tvůrčích i fyzických sil, druhá je vášnivým monologem sobecké a záštiplné ženy, která zničila život sobě, svým dětem i partnerům a třetí povídka deníkovou formou vypráví o smutném rozkladu dlouholetého manželství. Tři psychologické prózy, zpodobňující osudy žen v okamžiku, kdy se ocitnou v krizové situaci.

Román, jímž v pětatřiceti autorka debutovala na poli literatury, pojednává o intimních lidských vztazích, zasazen je do divadelního a tvůrčího prostředí a nese se již zcela v duchu existencialismu. Doslov napsala Helena Vondrášková.

Autentický rozhovor dvou vynikajících představitelů francouzské literatury.

Historicko-filozofické dílo představuje analýzu údělu ženy a obhajobu jejích práv. Výbor uspořádal, předmluvu a doslov napsal Jan Patočka.

Román známé francouzské spisovatelky vypráví o komplikovaných mezilidských vztazích, které bytostně prožívá mladá Pařížanka Laurence a členové jejího nejužšího citového okruhu. Laurence se nakonec vzbouří proti každé snaze o konvenční urovnání existence jako líbivého obrázku a bere osud své dcery Kateřiny rozhodněji do svých rukou.

První díl memoárů francouzské spisovatelky, která v nich na pozadí Paříže dvacátých a třicátých let zachycuje prostředí své rodiny, své dětství s drobnými starostmi, léta dospívání, příběh první lásky, univerzitní léta, setkání se Sartrem, přátelské vztahy, zrání několika mladých lidí. Kniha plná poezie i humoru a vtipu, zavádějící do pařížských studentských kavárniček a barů, do pařížských parků a známých boulevardů.