Simone de Beauvoir Pořadí knih

Simone de Beauvoir (1908-1986) je jednou z nejvýznačnějších osobností Evropy 20. století, nepostradatelnou pro pochopení vývoje současné filozofie obecně a feministického myšlení zvlášť. Od chvíle kdy vyšlo Druhé pohlaví a poprvé zazněl slavný výrok "ženami se nerodíme, ženami se stáváme", se zažalo o ženách filozoficky uvažovat jinak. V této knize nám profesorka Cristina Sánchez krok za krokem odhaluje klíč k myšlení Simone de Beauvoir. Myšlení, které přichází s nároky, obhajuje nové pojetí toho, jak být ženou, ale zároveň se hlásí k širšímu filozofickému projektu: vysvětlit (a odsoudit) útlaky vyvíjené sociálním a kulturním konstruktem existence. Tím kulturním konstruktem, který se aplikuje na ženská těla a znemožňuje ženám být plnohodnotnými subjekty.

Teprve po 66 letech od svého napsání se dočkala vydání autobiografická novela z pera slavné představitelky existencialismu a feminismu ve francouzské literatuře, Simone de Beauvoir. Autorka svůj příběh považovala za příliš „intimní“, než aby jej publikovala. Vypráví v něm o hlubokém přátelství dvou dívek, které sdílejí dramata svých prvních milostných vzplanutí, ale spojuje je i odpor ke společenským konvencím a tradiční ženské roli v životě. Kniha přichází ke čtenářům s předmluvou adoptivní dcery autorky Sylvie Le Bon de Beauvoir a rovněž s množstvím autentických fotografií.

Autentický rozhovor dvou vynikajících představitelů francouzské literatury.

Román, jímž v pětatřiceti autorka debutovala na poli literatury, pojednává o intimních lidských vztazích, zasazen je do divadelního a tvůrčího prostředí a nese se již zcela v duchu existencialismu. Doslov napsala Helena Vondrášková.

Výrazná představitelka francouzského existenciálního románu bystře zobrazuje ve třech kratších prózách (Věk odříkání, Monolog, Zlomená žena) trojí ztroskotání, „druh prohry, který je přítomen v každém bytí“. Ve všech případech jde o stárnoucí ženy. První povídka je příběhem stárnoucí intelektuálky, která si začíná uvědomovat úbytek tvůrčích i fyzických sil, druhá je vášnivým monologem sobecké a záštiplné ženy, která zničila život sobě, svým dětem i partnerům a třetí povídka deníkovou formou vypráví o smutném rozkladu dlouholetého manželství. Tři psychologické prózy, zpodobňující osudy žen v okamžiku, kdy se ocitnou v krizové situaci.

Román známé francouzské spisovatelky vypráví o komplikovaných mezilidských vztazích, které bytostně prožívá mladá Pařížanka Laurence a členové jejího nejužšího citového okruhu. Laurence se nakonec vzbouří proti každé snaze o konvenční urovnání existence jako líbivého obrázku a bere osud své dcery Kateřiny rozhodněji do svých rukou.

První díl memoárů francouzské spisovatelky, která v nich na pozadí Paříže dvacátých a třicátých let zachycuje prostředí své rodiny, své dětství s drobnými starostmi, léta dospívání, příběh první lásky, univerzitní léta, setkání se Sartrem, přátelské vztahy, zrání několika mladých lidí. Kniha plná poezie i humoru a vtipu, zavádějící do pařížských studentských kavárniček a barů, do pařížských parků a známých boulevardů.

Román zachycující prostředí levicových intelektuálů v letech padesátých ve Francii. Dvě z hlavních mužských postav zobrazují s jistou mírou transpozice Sartra a Camuse a jedna z postav ženských autorku samu. Autorka se zde na příbězích těchto postav a zejména na zmíněné postavě ženskézamýšlí nad postavením moderní ženy, nad její závislostí na muži a nad její potřebou oprostit se od tuhých společenských konvencí. Takto se dochází k tzv. "mandarínskému štěstí", které vede k rozporům a konfliktům.

Biografická novela, ve které Beauvoirová líčí poslední okamžiky života vlastní matky, u které propukne ve vysokém stupni rakovina. Autorka popisuje dny strávené v sanatoriu, zbytečnou operaci a nesmyslně prodlužované trápení. Mistrovsky ukazuje lpění na životě starého nemocného člověka,nesmírnou životní sílu ženy, která do poslední chvíle nechce složit zbraně. Neomezuje se však pouze na vylíčení průběhu nemoci, ale ukazuje i výrazný charakterový profil své matky, poutavě promítá její minulé osudy, její manželství, poměr k dcerám a příčiny neshod mezi matkou a sebou.

Historicko-filozofické dílo představuje analýzu údělu ženy a obhajobu jejích práv. Výbor uspořádal, předmluvu a doslov napsal Jan Patočka.