Po absolvování arcibiskupského gymnázia v Kroměříži působil jako učitel na základních školách. Potom vystudoval estetiku u profesora Bohumila Markalouse na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na katedře estetiky zůstal po skončení studia jako asistent, po zrušení katedry byl převeden na katedru jazyků; na přelomu 50. a 60. let byl nucen univerzitu opustit. Pracoval zpočátku manuálně (v železárnách) a přitom se snažil překládat, později se stal překladatelem ve svobodném povolání. Přispěla k tomu především skutečnost, že zvládl litevštinu a lotyštinu a překládal ve velké míře z těchto jazyků. Po roce 1989 se vrátil na Univerzitu Palackého a stal se vedoucím nově zřízovaného překladatelského střediska. V oboru estetiky se zabýval hlavně otázkou humoru. Překládal z lotyštiny, litevštiny, ruštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny, dále z latiny, řádkové překlady i ze starověké řečtiny. Počátky jeho překladatelské práce spadají na přelom 40. a 50. let, překládal až do sklonku svého života. Rozsáhlé překladatelské dílo zahrnuje především romány, novely, povídky a memoárovou literaturu.
