Jiří Honzík Pořadí knih

Kniha Toulky ruskou literaturou přináší výběr textů věnovaných ruské literatuře z pera významného českého rusisty, literárního vědce, překladatele a básníka doc. Jiřího Honzíka (1924–2018). Jde o průřez autorovou odbornou tvorbou zaměřený jednak na texty málo známé či obtížně dostupné, ale též na texty dosud nepublikované. Většina dříve publikovaných textů byla jejich autorem přepracována a nově zredigována. Větší část svazku je tematicky spojena s problematikou stříbrného věku ruské literatury, Honzíkova životního tématu, autor však při výběru vhodných textů pohlížel též do období staršího (dílo A. S. Puškina) i blíže k současnosti (tvorba A. I. Solženicyna).

Poslední sbírka poezie literárního vědce, rusisty, překladatele a básníka Jiřího Honzíka je ohlédnutím za životem člověka, kde se motivy milostné prolínají s konečností bytí. Jiří Honzík se narodil 19. dubna 1924 v Košumberku u Chrudimi. V roce 1950 absolvoval literární historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde působil následně jako aspirant a odborný asistent. Od roku 1972, kdy musel z univerzity odejít, je překladatelem a literárním historikem ve svobodném povolání. Publikuje od roku 1945 v novinách i časopisech, je autorem četných předmluv a doslovů, pořadatelem řady autorských výborů a antologií (Zlato v azuru, 1980; Poezie přelomu století, 1984; Ústa slunce, 1985, aj.) a překladatelem více než šedesáti titulů z ruské literatury a literární vědy (mj. M. Bachtin, V. Brjusov, N. Gumiljov, A. Lunačarskij, B. Okudžava, B. Pasternak a I. Turgeněv). Samostatně knižně vydal výbor z literárně-historických studií Dvě století ruské literatury (Torst, 2000) a sbírku básní S podzimem za zády (Torst, 2005). Jeho manželkou byla překladatelka a spisovatelka Milena Honzíková (1925–2001).

Výbor z celoživotních studií významného českého rusisty Jiřího Fraňka (1922-2007), profesora Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obsahuje třináct studií zabývajících se převážně ruskou literaturou - Slovem o pluku Igorově, literární tvorbou starších i novějších ruských klasiků (kupříkladu tvorbou Gogola, Babela, Paustovského, Šolochova či Solženicyna). Do výboru jsou zařazeny rovněž texty věnované problematice překladu, například dílu Bohumila Mathesia, anebo Emanuela Frynty, jednoho z nejtalentovanějších poválečných překladatelů. Jsou zde i zajímavé práce z české judaistiky, oboru, který byl pro J. Fraňka po celý život taktéž nesmírně důležitý. Pro čtenáře (a to zdaleka nejenom pro rusisty) nejspíše bude kromě kvality a tematické různorodosti vlastních textů, jež zčásti vycházejí knižně poprvé, nečekaným překvapením také rozsáhlá bibliografie Fraňkova díla, která knihu uzavírá a obsahuje celkem 537 položek.

Dějištěm románu je stalingradská bitva, období rozhodujícího válečného střetnutí dvou totalitních nacionálních systémů - fašismu a stalinismu.

Obsáhlý soubor básní známého rusisty (* 1924) shrnuje jeho verše ze 70. a 80. let a vůbec poprvé jej představuje jako výrazného básníka své generace. Honzíkova poetika vychází z důkladného obeznámení se světovou (a zvláště ruskou) poezií 20. století, klíčovou je její epičnost – zvláště u básní, v nichž autor evokuje své válečné zážitky, kdy byl za účast v protinacistickém odboji vězněn. Tematický rejstřík básní je velmi široký: od básních bilančních, načrtávajících obraz celého dějinného období, přes básně společensko-politické (málokdo zachytil v poezii beznadějnou atmosféru husákovské normalizace v 70. letech tak pádně jako Honzík) až četným veršům přírodní a milostné lyriky. Společným jmenovatelem všech básní je stáří, stárnutí – onen životní „podzim“ z titulu knihy, který je v knize evokován s mimořádnou naléhavostí.

V nucené emigraci se Solženicyn rozhodl uskutečnit svůj dávný záměr – prozkoumat ruskou společnost před bolševickým pučem r. 1917. Plodem spisovatelova úsilí je Rudé kolo, rozsáhlý a nedokončený literární útvar, který se snaží skloubit vyprávění literární s filozofickými, náboženskými a politologickými úvahami. Lenin v Curychu je samostatnou částí jedné z obsáhlých kapitol Rudého kola. Solženicyn vykreslil Lenina jako člověka posedlého jedinou myšlenkou, rozpoutat světovou socialistickou revoluci. Lenin uznává jen vlastní názor, rozkolu ve své straně dává přednost před kompromisy i za cenu vlastní izolace. Nezná přátelství, spojuje se s lidmi, jen pokud je může využít pro svou věc. Odvrhne je, pokud nejsou v dané chvíli užiteční. Ale spolčuje se i s podnikateli, pokud z nich může mít prospěch. Do okruhu využívaných přátel patří i jeho milenka Inessa Armandová, u které mu však vadí příliš nezávislý způsob myšlení, dává přednost Naděždě Krupské, která je poddajná a oddaně o něj pečuje. Děj začíná před vypuknutím první světové války a končí známým transportem přes Německo do Ruska v r. 1917.

Kniha rozsáhlých esejů o ruské literatuře mapuje v autorských medailonech většinu nejvýznamnějších ruských prozaiků a básníků od Puškina po Solženicyna. Zvláštní pozornost je věnována poezii první poloviny 20. století. Kniha, vhodná jako příručka pro studenty, je doplněna bibliografií autorových prací.

Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Hlavní hrdina student Rodion Romanovič Raskolnikov je velmi chudý a právě z nedostatku peněz je nucen odejít ze studií. Rodion žije v zatuchlém pronajatém pokoji, nemá peníze, hladoví, ale přesto nemá zájem si najít nějakou poctivou práci. Aby dokončil školu, chce se jeho sestra provdat za bezcharakterního boháče Lužina. Rodion je zásadně proti a sestře sňatek rozmluví. Rodina napadají hrůzné myšlenky, jak lehce přijít k penězům...