Jiří Honzík
- 4. 1924 Košumberk (dnes Luže-Košumberk, u Chrudimi)
Literární vědec, rusista, překladatel z ruštiny a němčiny.
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval 1945-50 převážně literární historii (PhDr. na základě rigorozní zkoušky z dějin slovanských literatur a českých dějin). Od 1953 působil jako aspirant, poté jako odborný asistent na rusistických katedrách Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; 1962-64 souběžně pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. Od 1972, kdy musel z fakulty odejít, byl překladatelem a literárním historikem ve svobodném povolání. Od 1982 je v důchodu.
Roku 1990 byl jmenován docentem ruské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Publikuje od 1945. Až na dvě nedobrovolné přestávky (na přelomu 40. a 50. let; v 70. a 80. letech) přispíval do kulturních periodik (Kulturní politika, Literární noviny, Plamen, Host do domu, Světová literatura) i do kulturních rubrik denního tisku. Zároveň - a to i v 70. a 80. letech - spolupracoval s většinou pražských nakladatelství (zejména s Odeonem) jako autor více než 70 průvodních slov, redigent spisů B. Benešové, T. Novákové a I. S. Turgeněva, jako pořadatel (příp. spolupořadatel) řady autorských výborů a hromadných antologií (např. ruského symbolismu a akméismu), jako lektor, editor a překladatel krásné literatury a literární vědy.
Je spoluautorem informativní publikace Sovětská literatura II. Ruská poezie (1964), z třetiny se podílel na kompendiu Ruská klasická literatura (1977); roku 2000 vyšel rozsáhlý výbor jeho studií Dvě století ruské literatury.
Manželka Milena Honzíková (1925-2001) překládala z ruštiny a italštiny.