Zdenka Bergrová

Zdenka Bergrová, rozená Vovsová, je básnířka a překladatelka.

Zdenka Bergrová se narodila na přažském Vyšehradě. Otec byl typograf. V roce 1942 ukončila studium na reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze, poté absolvovala střední knihovnickou školu na pražském Klimentinu. Do konce 2. světové války byla nasazena v Rudolfinu na stěhování knih do krytů. Působila ve skupině Jindřicha Honzla, která ilegálně připravovala Vančurovu hru Učitel a žák, V květnu 1945 se zúčastnila odboje, získala medaili pankráckých barikádníků. Od letního semestru roku 1945 studovala na Filozofické fakultě UK obor česká a ruská literatura. V roce 1949 vypracovala disertační práci na téma Vladimír Galaktionovič Korolenkov, v němž oceňovala jeho nestrannost v revoluci a pomoc všem potřebným. Tato práce nebyla uznána a doktorát získala až v roce 1990.

V červenci roku 1945 vyšla Zdence Bergrové první básnička Žně v Mladé frontě. Ve stejném roce získala v soutěži mládeže první cenu za hru Perníková chaloupka, kterou ve verších upravila pro maňáskové divadlo. Hru uvedl na scénu Václav Vaňátko. Od roku 1946 publikovala překlady ruských básníků Puškina, Lermontova, Někrasova, Pasternaka, Ševčenka a dalších.

V 50. letech kritizovala Zdenka Bergorvá odklon KSČ od ideálu. V roce 1953 musela pro své názory opustit redakci Odeonu. Vdala se za výtvarníka Věroslava Bergra, který se stal i jejím ilustrátorem.

Zdenka Bergrová získala řadu ocenění za své dílo, je držitelkou medaile a diplomu Evropského kruhu Franze Kafky. Její dílo je uvedeno v řadě encyklopedií – Kdo je kdo v Česklovensku z roku 1969, Ukrajinská literární encyklopedie z roku 1988, Who´s Who in the World, která byla vydána v USA v roce 2000, v české encyklopedii Diderot a anglické 2000 Outstanding People.