Zikmund Winter Pořadí knih

Zikmund Winter (1846–1912) proslul jako znalec všedního života českých měst 16. a počátku 17. století. Studium archivních pramenů zužitkoval i ve svých zralých novelistických povídkách. Náš výbor představuje pět z nich: Krátký jeho svět, Proti pánům, Vojačka, Peklo, Panečnice. Osudy bezvýznamných, ač reálných postav, trpících uprostřed pokrytců a prospěchářů, zde jedinečně podkresluje barvitý ruch historické Prahy. Avšak mimo pozornost těchto jejích lidiček se schyluje k tragickým dějinným událostem. Wintrův realismus zde přechází do poloh až naturalistických či expresivních, a vytváří tak nečekanou paralelu mezi „soumrakem zlaté doby českých měst“ a mezi „“soumrakem 19. století“. To mu vyneslo uznání i u mladých vyznavačů moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století a stále budí zájem čtenářů. Svazek edičně připravila a komentář napsala Věra Brožová.

Alkohol od nepaměti byl, je a pravděpodobně také zůstane jedním z trvalých problémů člověka. A tak není divu, že se toto téma objevilo i v tvorbě takových českých klasiků, jakými byli Zikmund Winter, Jan Neruda, Antonín Sova, František Gellner nebo Jaroslav Hašek. Jejich povídky či novely nejsou jen sžíravou kritikou slabších jedinců, kteří upadli do osidel tohoto fenoménu, jsou především působivými obrázky doby, která pomalu upadá do zapomenutí, ale k životu českého národa neodmyslitelně patří.

Die Schlacht am Weißen Berg 1620 ist ein Angelpunkt der tschechischen Geschichte und ein nationales Trauma. Ähnliches Unheil kehrte wieder in den Katastrophen des 20. Jahrhunderts, in dessen ersten Jahren Zikmund Winters monumentales Historienbild 'Magister Kampanus' entstand. Das Leben und Scheitern des Dichters und Gelehrten Johannes Kampanus, des letzten protestantischen Rektors der Prager Karls-Universität, führt mehr als nur ein persönliches Schicksal vor Augen. Dank der kunstvollen Komposition und der lebendigen Schilderungen, die auf einzigartiger Kenntnis der Alltagsgeschichte beruhen, hat 'Magister Kampanus' einen Spitzenplatz in der tschechischen Literatur.

Výbor z obsáhlé tvorby autora, jeho odborné práce historické jako zakladatele české literatury faktu. Ve dvaceti odborných studiích popisuje staré mapy, význačné literární památky i umělecká díla.

Soubor historických povídek (Bitý nebitého nese, O život, Jiřík z Kozlan, odpovědník a škůdce zemský, Osudné slovo, Kdo s koho, Malý Faust, Rytíři). Příběhy se strhujícím dramatickým konfliktem jsou nasyceny detaily líčeného prostředí a vyjádřeny přesvědčivým archaizujícím jazykem.

Výbor přináší spisovatelovy méně známé prózy otiskované zprvu časopisecky, později shrnuté v cyklech Rakovnických a Pražských obrázků. Povídky novelisticky vyhrocené se ve výboru střídají s obrázky, humoreskami a črtami.

Rozina byla šestnáctiletá dívka, která vyrůstala v rodině svých pěstounů, kováře Jana Turka a jeho ženy Markéty, rukavičnice. Kovář byl často opilý a tloukl ji, nevlastní matka neměla pro ni vlídné slovo. Jediný, kdo se k ní choval laskavě, byl převor Antonín, který ji kdysi jako nemluvně nalezl na prahu kostela sv. Františka. O svém původu nevěděla nic, proto jí říkali "sebranec". Přes všechny útrapy z ní vyrostlo krásné a smělé děvče.

Výbor z díla. Kniha seznamuje čtenáře se životem a poměry nejrůznějších vrstev české společnosti 16. a 17. století. Ilustroval Václav Boukal.