Zikmund Winter
27. prosinec 1846 – 12. červen 1912
Zikmund Winter byl prozaik, autor historických próz a historik. Pocházel z rodiny zvoníka na Starém Městě. Toto povolání zastával sám po otcově smrti, aby pomáhal uživit rodinu.
Zikmund Winter po absolvování gymnázia vystudoval historii na FF UK. Jako středoškolský profesor působil rok v Pardubicích a celé desetiletí v Rakovníku, potom v Praze .
Významné bylo Wintrovo působení v Rakovníku, kde mu bylo umožněno studium archivních materiálů. Z nich získal látku nejen k četným odborným studiím o kulturním životě českých měst v období 14. – 17. století, ale i pro svou činnost beletristickou.
Zikmund Winter patřil k okruhu spisovatelů sdružených kolem časopisu Zvon, kde působili i Alois Jirásek a Karel Václav Rais.
Zikmund Winter zemřel při pobytu v Bad Reichenhall v Rakousku.
Dílo Zikmunda Wintra:
V umělecké próze, již začíná Winter tvořit od poloviny osmdesátých let 19. století, zobrazuje nejčastěji život řemeslnických vrstev nebo studentů a inteligence předbělohorského období. Zprvu se uspokojuje s drobnějšími příběhy, často anekdotické povahy, později je prohlubuje psychologicky. Všímá si osudů jedinců zápasících o vymanění z osudového nebo společenského předurčení.