Zikmund Winter Knihy

Slavnostní tisk ke 100. narozeninám Zikmunda Wintera obsahuje vzpomínky z jeho pamětí, v nichž spisovatel a historik vzpomíná na mládí. Pasáže vybral Miloslav Novotný.

Výbor přináší spisovatelovy méně známé prózy otiskované zprvu časopisecky, později shrnuté v cyklech Rakovnických a Pražských obrázků. Povídky novelisticky vyhrocené se ve výboru střídají s obrázky, humoreskami a črtami.

Zikmund Winter (1846–1912) proslul jako znalec všedního života českých měst 16. a počátku 17. století. Studium archivních pramenů zužitkoval i ve svých zralých novelistických povídkách. Náš výbor představuje pět z nich: Krátký jeho svět, Proti pánům, Vojačka, Peklo, Panečnice. Osudy bezvýznamných, ač reálných postav, trpících uprostřed pokrytců a prospěchářů, zde jedinečně podkresluje barvitý ruch historické Prahy. Avšak mimo pozornost těchto jejích lidiček se schyluje k tragickým dějinným událostem. Wintrův realismus zde přechází do poloh až naturalistických či expresivních, a vytváří tak nečekanou paralelu mezi „soumrakem zlaté doby českých měst“ a mezi „“soumrakem 19. století“. To mu vyneslo uznání i u mladých vyznavačů moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století a stále budí zájem čtenářů. Svazek edičně připravila a komentář napsala Věra Brožová.

Alkohol od nepaměti byl, je a pravděpodobně také zůstane jedním z trvalých problémů člověka. A tak není divu, že se toto téma objevilo i v tvorbě takových českých klasiků, jakými byli Zikmund Winter, Jan Neruda, Antonín Sova, František Gellner nebo Jaroslav Hašek. Jejich povídky či novely nejsou jen sžíravou kritikou slabších jedinců, kteří upadli do osidel tohoto fenoménu, jsou především působivými obrázky doby, která pomalu upadá do zapomenutí, ale k životu českého národa neodmyslitelně patří.

Starobylý obrázek z Rakovnicka (1883). Sličné vydání rozmarného, život a mravy českého města v 16. stol. věrně zachycujícího vyprávění o bakaláři rakovnické školy, jenž svými řečmi i činy pobuřoval počestné měšťany, takže nakonec musel své působiště neslavně opustit.

Obsáhlý historický román líčí pohnutý osud českého národa v období bitvy na Bílé hoře a jejích tragických následků. Ústřední postavou vyprávění je poslední rektor Karlovy univerzity před jejím ovládnutím jezuity, humanistický básník Jan Kampanus Vodňanský, který svým postojema cítěním ztělesňuje veškerou bezmocnost a zoufalý vzdor poraženého národa v době pobělohorské.

Soubor historických povídek, který ve starším vydání vyšel pod názvem Břetislav a Jitka.

Výbor z díla. Kniha seznamuje čtenáře se životem a poměry nejrůznějších vrstev české společnosti 16. a 17. století. Ilustroval Václav Boukal.

Obsáhlý historický román líčí pohnutý osud českého národa v období bitvy na Bílé hoře a jejích tragických následků.

Kterak hospodařili městští zastupitelé v 16. až 18. století.

Vzpomínky známého českého spisovatele, historika a vlastence na svá školní léta, počínaje rokem 1868 až po rok 1872. Líčí svá setkání s významnými českými intelektuály, popisuje svůj první a poslední divadelní pokus, první literární dílka. zajímavé přiblížení obrazu české společnosti ke konci 19. století.

Historie Karlovy univerzity od doby předhusitské a až po osudnou porážku ve válce třicetileté roku 1620, která znamenala ovládnutí této školy německým živlem a katolickou protireformací.

Dějiny pražských i mimopražských řemesel v 16. století jsou rozděleny podle druhu zpracovávaného materiálu. Autor začíná uměleckými profesemi kameníků, sochařů, malířů a typografů a pokračuje zpracovateli obecných kovů (kováři, konváři, zvonaři, zámečníci) a drahých kovů (zlatníci, stříbrníci, medailéři), drahých kamenů (brusiči a řezači drahokamenů), dřeva a rostlinných látek (truhláři, koláři, provazníci, zahradníci), živočišných látek (kožešníci, rukavičkáři, řemenáři, pergameníci), textilií (soukeníci, tkalci, ševci) a potravin (mlynáři, pekaři, cukráři, vinaři, sladovníci). Poslední kapitola je věnována "živnostem služebným", kam jsou zařazeni lazebníci a holiči ("barbíři"), lékaři ("fysikové"), lékárníci, kočí, hudebníci, sluhové a nádeníci. Kniha je uvedena statistikou cizích řemeslníků v Praze (Poláci, Němci, Italové-Vlaši, Nizozemci, Francouzi) a doplněna souhrnným rejstříkem.

Na širokém obraze nástupu protireformace po bělohorské tragédii zde autor vykreslil osud Karlovy univerzity, život jejích studentů i profesorů,a zvláště pak postavu posledního rektora Karlova učení před jeho ovládnutím jezuity, humanistického básníka Jana Kampana Vodňanského. Veškeré snažení hlavního hrdiny o rozkvět a záchranu univerzity před jezuity,jíž nakonec obětoval z lásky i své přesvědčení přestupem ke katolické víře, ztroskotává...

Tento svazek byl vydán v původních Sebraných spisech Zikmunda Wintra jako sv. X. a jako řada třetí Pražských obrázků. Po časopisech byly povídky z něho otištěny takto: Bitij nebitého nese v Zlaté Praze 1898, Nepřátelský vpád v Světozoru 1893, Pan otec Tomáš Soběslavský v Zlaté Praze 1896, Polský don Juan v Zábavných listech 1900, Nešlechetní Balouni v Národních Listech 1903, Strach o Karmel v České revui 1899, Pro Žižku v Lumíru 1887, Ochladlý žár v Zlaté Praze 1911 a Krátký jeho svět ve Zvonu 1901. Všechny povídky v tomto vydání byly revidovány tentokrát i podle původních otisků v časopisech.

Soubor historických črt, napsaných na podkladě archiv. materiálu, tvoří jednak 12 obrázků pražských, jednak samost. oddíl "Tři obrázky venkovské". Rozsahem největší titulní povídka vypráví o manželství mladého panského ranhojiče se stárnoucí bohatou vdovou, s níž se veselý Vlach lehkomyslně ožení pro peníze a která žárlivými výstupy učiní z manželství peklo, jehož obětí se stane jejich mladá chudá schovanka. Ostatní Pražské obrázky: V kolleji Rejčkově, Boj o pivo pivem, Malý Faust, Rytíři, Mluvte česky, V úkropě sladovnickém, Dlouhý muž, O veliké noci v staré Praze, Tanec a připití, Očarovaný švec, Pytláci. Venkovské obrázky: Bouře v Olomouci, Strach na Táboře, Bezbožnice. Příběhy (s výjimkou Pytláků - 1720) se odehrávají v době předbělohorské, kterou Z.W. charakterisuje i dikcí. Přes často objektivistické líčení rozmarných i tragických příběhů je patrna v povídkách z prostředí městské chudiny autorova účast s utištěnými.

Celý svazek je složen ze soudních protokolů. Jednou jsou to akta o žoldnéřském přepadávání a vydírání, podruhé o zcizení lože manželského, po třetí o urážce slavného úřadu, po čtvrté o nesprávném udání z krádeže apod.

Soubor osmi textů. Některé jsou povídkami (např. Vojačka, Bezbožnice), jiné spíše jen soupisem zajímavostí (jakousi studií), které autor vyčetl ze starých kronik a knih (např. Nekulturní list z historie). Posledně jmenovaný text je zajímavý tím, že "mapuje" vývoj a historii nadávek v Českých zemích.

Rozina byla šestnáctiletá dívka, která vyrůstala v rodině svých pěstounů, kováře Jana Turka a jeho ženy Markéty, rukavičnice. Kovář byl často opilý a tloukl ji, nevlastní matka neměla pro ni vlídné slovo. Jediný, kdo se k ní choval laskavě, byl převor Antonín, který ji kdysi jako nemluvně nalezl na prahu kostela sv. Františka. O svém původu nevěděla nic, proto jí říkali "sebranec". Přes všechny útrapy z ní vyrostlo krásné a smělé děvče.

Výbor z obsáhlé tvorby autora, jeho odborné práce historické jako zakladatele české literatury faktu. Ve dvaceti odborných studiích popisuje staré mapy, význačné literární památky i umělecká díla.

Panečnice, milostný příběh s překážkou a se šťastným koncem, čerpá svůj půvab ze živého prokkreslení zašlého času a někdejších mravů. O dějinách řemesel a obchodu, o dávném cestování, bydlení, léčení i o staročeském milování napsal Zikmund Winter obsáhlé knihy i rozmarnéstudie. Ve své beletrii nacházel pak rozličné způsoby, jak z všestranného poznání 15. a 16. století vytěžit poutavý i nabádavý a jímavý obraz lidského žití.

O oblečení mužském i ženském, o prstenech, o stravování, o víně a vinných sklepích, o lékařích a apatykářích. Autorovo vyprávění a citace dobových pramenů, to vše z XV., XVI. a XVII. století.

Historie Karlovy univerzity od doby předhusitské a až po osudnou porážku ve válce třicetileté roku 1620, která znamenala ovládnutí této školy německým živlem a katolickou protireformací.

Soubor historických črt, napsaných na podkladě archiv. materiálu, tvoří jednak 12 obrázků pražských, jednak samost. oddíl "Tři obrázky venkovské". Rozsahem největší titulní povídka vypráví o manželství mladého panského ranhojiče se stárnoucí bohatou vdovou, s níž se veselý Vlach lehkomyslně ožení pro peníze a která žárlivými výstupy učiní z manželství peklo, jehož obětí se stane jejich mladá chudá schovanka. Ostatní Pražské obrázky: V kolleji Rejčkově, Boj o pivo pivem, Malý Faust, Rytíři, Mluvte česky, V úkropě sladovnickém, Dlouhý muž, O veliké noci v staré Praze, Tanec a připití, Očarovaný švec, Pytláci. Venkovské obrázky: Bouře v Olomouci, Strach na Táboře, Bezbožnice. Příběhy (s výjimkou Pytláků - 1720) se odehrávají v době předbělohorské, kterou Z.W. charakterisuje i dikcí. Přes často objektivistické líčení rozmarných i tragických příběhů je patrna v povídkách z prostředí městské chudiny autorova účast s utištěnými.

Soubor historických povídek (Bitý nebitého nese, O život, Jiřík z Kozlan, odpovědník a škůdce zemský, Osudné slovo, Kdo s koho, Malý Faust, Rytíři). Příběhy se strhujícím dramatickým konfliktem jsou nasyceny detaily líčeného prostředí a vyjádřeny přesvědčivým archaizujícím jazykem.

Pokus o zdokumentování českého školství v 15. a 16. století včetně snahy o zachycení života učitelů i žactva tehdejšího.

Dvě novely z historie pražské: Peklo, Tanečnice.