Osho

Osho, narozen jako Rajneesh Chandra Mohan Jain, se narodil 11. prosince 1931 v indické Kuchwandě ve státě Madhya Pradesh. Umírá 19. ledna 1990 v Osho Commune International v Bombaji.

Prvních sedm let žil u svých prarodičů, kteří mu poskytovali naprostou volnost a plně ho podporovali v jeho úsilí dobrat se pravdy o životě. Po dědečkově smrti se Osho odstěhoval ke svým rodičům do Gadawary. Tam ho následovala i jeho babička, která byla celý svůj život jeho šlechetnou přítelkyní a která se považovala za jeho žačku. Ve čtrnácti letech zažil Osho svoje první satori. V následujících letech se jeho pokusy s meditací prohlubovaly. Intenzita duchovního hledání však zanechala stopy na jeho fyzickém zdraví. Rodiče i přátelé se strachují o jeho život. 21. března 1953, ve věku jednadvaceti let, dosáhl Osho osvícení, nejvyššího vrcholu lidského vědomí. Jak sám uvádí, tímto okamžikem skončilo období jeho vnější biografie a od té doby žije v souladu s vnitřním zákonem života bez vědomí vlastního ega. V r. 1956 promoval z filozofie na univerzitě v Saugaru. Osho vyučuje na Vysoké škole sanskrtu v Rajpuru, o rok později přijímá místo profesora filozofie na univerzitě v Jabalpuru. V šedesátých letech putuje po Indii, všude se však setkává s odporem úřadů. Odhaluje totiž pokrytectví lidí, kteří jsou u moci, a jejich úsilí zabránit člověku, aby dosáhl svého nejvlastnějšího lidského práva – práva být sám sebou. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pár důležitých dat z jeho života: Osho (Bhagwan Shree Rajneesh) (11. 12. 1931 – 19. 1. 1990)

Osho se narodil 11. prosince 1931 v indické Kuchwandě ve státě Madhya Pradesh. Prvních sedm let žil u svých prarodičů, kteří mu poskytovali naprostou volnost a plně ho podporovali v jeho úsilí dobrat se pravdy o životě.

Po dědečkově smrti (1938) se Osho odstěhoval ke svým rodičům do Gadawary. Tam ho následovala i jeho babička, která byla celý svůj život jeho šlechetnou přítelkyní a která se považovala za jeho žačku.

Ve čtrnácti letech (1946) zažil Osho svoje první satori. V následujících letech se jeho pokusy s meditací prohlubovaly. Intenzita duchovního hledání však zanechala stopy na jeho fyzickém zdraví. Rodiče i přátelé se strachují o jeho život.

21. března 1953, ve věku jednadvaceti let, dosáhl Osho osvícení, nejvyššího vrcholu lidského vědomí. Jak sám uvádí, tímto okamžikem skončilo období jeho vnější biografie a od té doby žije v souladu s vnitřním zákonem života bez vědomí vlastního ega. V r. 1956 promoval z filozofie na univerzitě v Saugaru.

Osho vyučuje na Vysoké škole sanskrtu v Rajpuru (1957), o rok později přijímá místo profesora filozofie na univerzitě v Jabalpuru. V šedesátých letech putuje po Indii, všude se však setkává s odporem úřadů. Odhaluje totiž pokrytectví lidí, kteří jsou u moci, a jejich úsilí zabránit člověku, aby dosáhl svého nejvlastnějšího lidského práva – práva být sám sebou.

Usazuje se v Bombaji v roce 1968, pořádá pravidelné „meditační tábory“, většinou v horách, a přednáší o své revoluční myšlence dynamické meditace – technice, která pomáhá uklidnit mysl skrze očistu.

V roce 1969 přijíždějí první lidé ze Západu, mezi nimi mnoho odborníků. Jsou pořádány každoměsíční meditační tábory, pro které se r. 1974 podařilo najít výhodné místo ve městě Poona, kde se výuka ještě dále zintenzívnila.

Bhagwan Shree Rajneesh, tak se v této době nazývá, začíná iniciovat nové sannyasiny. Tyto lidé se odevzdávají cestě sebeobjevování a meditace a nezříkají se při tom okolního světa. Oshovo chápání „zříci se“ je radikálně odlišné od tradičního východního pohledu. Pro něj to není materiální svět, kterého bychom se měli zříci, ale naše minulost, podmíněnost a systémy víry, které se předávají z generace na generaci.

V Púně byl založen ašrám (1974), který si během dvou let získal pověst nejlepšího světového centra pro sebezdokonalování a terapii. Oshovo zdraví se však začalo vážně zhoršovat. Většinu času trávil v soukromí svého pokoje a ven vycházel jen k ranním přednáškám a k večernímu zasvěcování a poradám.

Během jedné z přednášek se člen jisté tradiční hinduistické sekty pokusil Osha zavraždit (1980). Navzdory tomu, že oficiální náboženství a církve na západě i na východě Osha odsuzují, má v té době již více než čtvrt miliónu stoupenců po celém světě.

Nové období – Rajneeshpuram v USA

V březnu 1981, po téměř 15tiletém každodenním přednášení, vstupuje do tříletého období mlčenlivosti. Jeho tělo se zatím zotavovalo po vážném onemocnění páteře.

Lékaři a jeho ošetřovatelé převezli Osha do Spojených států. Oshovi američtí stoupenci koupili v Centrální oregonské poušti ranč o rozloze 64 000 akrů, kam Osha pozvali a kde se velmi rychle zotavoval. Neúrodná a zpustošená půda se před očima měnila z pouště v zelenou oázu, která brzy uživila městečko o 5 000 obyvatelích a zároveň se stalo ekologickým modelem pro ostatní svět.

Osho zažádal o povolení stálého pobytu ve Spojených státech, avšak vláda žádost zamítla. Zároveň se na nové město stupňoval tlak oregonské vlády a křesťanské většiny ve státě. V říjnu 1984 začal Osho přednášet malým skupinám a od července 1985 obnovil v Rajneesh Mandiru veřejné přednášky.

V říjnu 1984 ukončil tří a půlroční mlčení a začíná přednášet malým skupinkám posluchačů, kteří se shromažďují v jeho domě.

14. září 1985 opustila neočekávaně komunu Oshova osobní sekretářka spolu s několika členy z vedení komuny, načež vyšla najevo celá řada nelegálních machinací, kterých se dopouštěli. Osho pozval na místo vyšetřovací komisi, aby se celá záležitost prošetřila. Americké úřady však této příležitosti využily k tomu, aby zintenzívnily svůj boj proti komuně.

15. října byl Osho bez jakéhokoli oprávnění zatčen a uvězněn v Severní Karolíně. Cesta zpět do Oregonu, kde měl být postaven před soud – v běžných podmínkách je to pětihodinový let – trvala osm dní. Několik dní byl Osho nezvěstný. Později vyšlo najevo, že byl vězněn v oklahomské státní věznici pod jménem David Washington.

V polovině listopadu přesvědčili Osha jeho právní poradci, aby se přiznal ke dvěma z 34 menších „přistěhovaleckých přestupků“, z nichž byl obviněn, a vyhnul se tak dalšímu možnému ohrožení svého života ze strany americké justice.

Osho se podvolil a přiznal se v rámci tzv. Alfredovy klauzule, která podle amerického soudního systému umožňuje obviněnému přiznat se při současném podržení neviny. Osho dostal pokutu 400 000 dolarů a byl na pět let vypovězen z USA. Tentýž den odletěl svým letadlem do Indie, kde se zotavoval v Himalájích. O týden později byla oregonská komuna rozpuštěna.

Cesta kolem světa – studium lidských práv

V prosinci 1985 byli Oshova nová sekretářka, jeho společník a lékař vypovězeni z Indie a byla jim zrušena víza. Osho odcestoval do nepálského Káthamandú, kde pokračoval ve svých každodenních přednáškách.

V únoru 1986 Osho odletěl do Řecka. Tamní ortodoxní církev pohrozila vládě krveprolitím, pokud nebude Osho vykázán ze země.

5. březen 1986 byl Osho protiprávně zatčen a dopraven do Athén. Bylo třeba zaplatit úřadům sumu 25 000 dolarů, jinak by Osho musel doplout první lodí do Indie.

6. března 1986 Osho odletěl svým letadlem do Švýcarska, kde na něho při příletu čekali ozbrojení policisté a jeho sedmidenní vízum bylo prohlášeno za neplatné. Byl požádán, aby okamžitě opustil švýcarské území. Odletěl do Švédska, kde byl přivítán stejným způsobem.

7. března 1986 Osho se svými společníky odletěl do Irska, kde jim byla udělena turistická víza. Ubytovali se v hotelu poblíž Limericku. Ráno dorazila do hotelu policie a přikázala jim, aby okamžitě odletěli. Karibská Antigua zrušila Oshovi povolení k pobytu, Holandsko Oshově žádosti nevyhovělo. V Německu byl již mezitím schválen „preventivní dekret“, který nepřipouštěl Oshův vstup na území státu. Žádost o turistické vízum do Itálie byla úmyslně zdržována nejméně 10 měsíců.

8. března 1986 Osho odlétá přes senegalský Dakar do Montevidea. Uruguayské úřady dokonce zvažovaly nabídnout Oshovi stálý pobyt.

Zde vyšlo také najevo, proč byl Oshovi odmítán vstup do každé země, kterou hodlal navštívit. Telexy s „tajnými diplomatickými informacemi“ (všechny ze státních zdrojů NATO), které uváděly zvěsti Interpolu o „pašování, obchodě s drogami a prostitucí“, týkajících se lidí z Oshova okolí, byly posílány do všech zemí předem a načasovány tak, aby policie již byla připravena. Také Uruguay byla brzy vystavena stejnému tlaku.

14. května 1986 bylo uruguayskému prezidentovi Sanguinettimu telefonicky z Washingtonu oznámeno, že jestliže zůstane Osho v Uruguai, bude zrušena již udělená půjčka na šest miliard dolarů a do budoucna nebudou žádné další půjčky poskytovány. 18. června musel Osho Uruguay opustit.

15. června 1986 Osho obdržel desetidenní vízum na Jamajku. Příští ráno byla Oshovi a lidem z jeho doprovodu zrušena víza. Osho odletěl přes Madrid do Lisabonu, kde zůstal nějakou dobu „nezvěstný“. O pár týdnů později začali kolem vily, kde byl Osho ubytován, hlídkovat policisté. Osho se rozhodl k návratu do Indie.

16. července 1986 přicestoval Osho do Bombaje, kde strávil šest měsíců jako host u jednoho indického přítele. V soukromí hostitelova domu obnovil své každodenní přednášky.

17. ledna 1987 se Osho přestěhoval do svého domu v púnském ašrámu. Okamžitě po příjezdu mu policejní zástupce města Púny nařídil, aby město opustil, a to na základě tvrzení, že Osho je „rozporuplná osobnost“, která by mohla „narušit klidný chod města“. Tento rozkaz byl ještě týž den zrušen Bombajským nejvyšším soudem.

Osho Commune International

V červenci 1988 vede Osho poprvé po 14ti letech na konci každého večerního diskurzu meditace. Představuje novou meditační techniku „Mystickou růži“.

Na žačátku roku 1989 přestal používat jméno „Bhagwan“, ponechává si pouze jméno Rajneesh. Jeho žáci jej oslovují jménem „Osho“, které přijímá. Osho vysvětluje, že toto jméno znamená rozpouštějící se v oceánu.

V témže roce se Osho oddává odpočinku, aby se uzdravil z následků otravy jedem, který silně poškodil jeho zdraví.

V srpnu 1989 přichází Osho každý den na večerních darshany do haly Gautama Buddhy. Zatímco hraje hudba, sedí v tichosti.

To, co nemůže být vyřčeno, musí být prožito.

Je to obrovská zkušenost dostat se do vnitřního meditativního prostoru.

Také uvádí novou meditaci „Osho White Robe Brotherhood“. Všichni sanjásini i nesanjásini, kteří přicházejí na večerní darshany, si oblékají bílé róby. Osho říká, že „v těchto róbách dochází k mystickému hromadění energie; den ode dne se vytváří větší a větší potenciál.“

V září 1989 se Osho vzdává jména Rajneesh, čímž demonstruje úplné odtržení se od minulosti. Je znám jednoduše pod jménem Osho. Ašrám se přejmenovává na Osho Commune International.

Během druhého lednového týdne 1990 Oshovo tělo viditelně zesláblo.

18. ledna je natolik fyzicky sláb, že nemůže dojít do haly Guatama Buddhy. 19. ledna 1990 má nepravidelný puls. Jakmile se jeho doktor zeptal, zda-li má připravit vše pro srdeční resuscitaci, Osho odpověděl: „Ne, nechte mě jít. Existence rozhodla, že nadešel čas.“ V 5 hodin odpoledne opustil své tělo. Za dvě hodiny bylo jeho tělo přeneseno do haly Guatamy Buddhy, kde probíhaly oslavy. Pak bylo přeneseno ke kremaci. O dva dny později byl jeho popel přemístěn do Oshovy mezinárodní komuny do Samadhi v hale Chuang Tzu.

V r. 1980 na otázku „Co se stane, když opustíš své tělo?“, odpověděl: „Rozplynu se ve svých lidech. Tak jako lze ochutnat moře z různých míst, přitom je všude slané, budete moci vnímat kohokoli z mých sanjásinů a naleznete stejnou chuť: chuť Požehnaného... Připravuji své lidi pro radostný, extatický život. Až nebudu ve svém těle, nebude to pro ně žádný rozdíl. Budou žít pořád stejně – a možná jim má smrt přinese ještě větší intenzitu.“

V r. 1989 odpovídal na podobnou otázku pro italskou televizi. Říkal: „Absolutně důvěřuji existenci. Je-li v tom, co říkám nějaká pravda, tak ta přežije... Budu pro mé lidi zdrojem inspirace, a to je to, co pocítí většina sannyasinů. Chci, aby rostli samostatně. Kvality jako je láska, kolem které se nestaví žádný chrám, kvalita vědomí, kvality, které nejsou ničím monopolem, oslava, veselí a zachování si čistých dětských očí. Chci, aby lidé věděli, kým jsou a nežili podle někoho jiného. Ta cesta je dovnitř.“