Historický román o Římě za vlády císařů Tiberia a Caliguly. Doba zániku římské republiky a nástupu imperátorské diktatury je zachycena v širokém záběru, usilujícím obsáhnout nejen postavy vladařů světové říše, jejich oblíbenců a jejich okolí vůbec, ale též životní prostředíporobených a zotročených poddaných.
Autor vybral látku k tomuto románu z českého bájesloví a humorně přepracoval pověst o praotci Čechovi a o osídlení podřipské kotliny. Původním záměrem autorovým bylo vytvořit komedii na podkladě slovanské mytologie; divadelní hra Slovanské nebe měla svou úspěšnou premiéru v roce 1949.Později vzniklé prozaické zpracování této vděčné a úsměvné alegorie vychází knižně již počtvrté. Jejími hrdiny je mladá dvojice Čech a Meduna, které v den jejich svatby odvede omylem do Perunova nebe bohyně Mořena - jako duše zemřelých. S humorem a porozuměním líčí Toman lidské počínání nepravých duší, jak se jim podařilo převrátit odvěký řád nebe a dostat na svou stranu Zlatou bábu, Perunovu ženu.
Na pozadí široce komponovaného obrazu Řecka v 5. století před n. l., postihujícího "zlatý věk" Řecka i dobu úpadku Athén, líčí autor životní osudy starořeckého filozofa od narození až po trest smrti otrávením. V románovém ději,seznamujícím i s řadou historických postav, jako jsou filozofové Anaxagorás, Platón, Sokratovi žáci, státník Periklés, sochař Feidiás, tragičtí básníci Sofoklés, Eurípidés aj., se promítá politické střetávání demokratů a oligarchů aobrážejí se i situace a problémy dnešního světa.
Hrdina Tomanova románu, don Miguel z Maňary, žije v sedmnáctém století ve Španělsku, v nejkatoličtější evropské zemi v atmosféře barokní extáze s odkazem renesančního humanismu v srdci, ale také už s buřičstvím ducha, které sto let po jeho smrti vyšlehlo Velkou francouzskou revoluci. Tomanův don Miguel narůstá v titánský typ vzdorného odpovědníka samého Boha. Začíná pochybovat o jeho jsoucnosti, protože si jinak nedovede vysvětlit neotřesitelnost brutální světské moci, opírající se o součinnost církve. Miguel sestupuje přímo do pekla církevní diktatury, která lid držela v temnotě, vyhrožovala mu posmrtnými tresty a těžila z jeho strachu. Nikdy by Josef Toman nemohl popsat krutost bezohledných vládců tak věrohodně, kdyby nepsal svůj román v nejtěžších letech okupace.
V románě, který vyšel poprvé v r. 1938 pod názvem Vosí hnízdo, líčí autor sklon života čtyř starců postřeleného zmrzačeného pytláka, lakotného výrobce rakví, jeho bratra tuláka a zkrachovaného boháče -, z nichž každý usiluje o to, co považuje za nejvyšší životní hodnotu, tj. postupně o pomstu za zmrzačení, o majetek, o tuláckou volnost a o požitek. Baladicky laděný příběh o morální bídě a lidských pudech zjasňuje jen mladá, zdravá a silná milenecká dvojice, formující se v mladé generaci. Třetí vydání.
Tento román věnovali autoři palčivým otázkám doby, kdy bylo nutno především nově osídlit pohraničí a zároveň zavést pořádek do hospodaření s lesním bohatstvím. Nejpalčivější byly problémy s ochranou vláhy, boj s kůrovcem, překonání sobectví jednotlivců při zavádění nových metod do dřevařské práce. Protagonisty jsou zemité postavy dřevařů, mezi nimiž vyniká polesný Kořán, který nade vše miluje les a nenávidí všechny, kteří podle něho lesu ubližují. Typem průbojného mladého dělníka je Vojtěch Berka, nový osídlenec, který sehraje důležitou roli při prosazování pokroku a získá lásku Kořánovy dcery.
Příběh ze života pražských dětí v krompašské škole v přírodě. Chlapecký kolektiv pionýrů je narušován vystupováním party "Jestřábů", která se po mnoha napínavých a rušných příhodách rozpadne a spojí s ostatními dětmi. Na rozdílných pracovních metodách obou vychovatelů je ukázán význam pedagogického taktu při výchově kolektivu.
