Lída Faltová Pořadí knih

Román GUMA KLESÁ vyšel poprvé v roce 1934 a okamžitě se setkal s velkým ohlasem. Byl v krátké době přeložen do mnoha jazyků včetně češtiny. Jeho úspěšná dramatizace se dlouho hrála na holandských předních scénách. Autorka se narodila na východní Jávě jako dcera holandských rodičů, později žila na Sumatře a důvěrně poznala prostředí bývalé Nizozemské Východní Indie (dnešní Indonésie), o kterém píše. Mistrně kreslí obraz koloniální společnosti mezi dvěma světovými válkami. Je to dramatický a barvitý obraz života holandských správců, dozorců a úředníků a jejich rodin na kaučukových plantážích v nelidském tropickém klimatu a v nepřátelském prostředí. Strhující příběh lidí, kteří obětují svá nejlepší léta vidině velkého bohatství. Svým aktuálním poselstvím o vrtkavosti konjuktury a riziku touhy po velkých penězích promlouvá velmi naléhavě i k našemu dnešku. Román, který se čte jedním dechem, vychází u nás po dvacetileté přestávce již v pátém vydání.

Je tu zase brabantský venkov, je tu podivná hospoda a v ní stůl, u něhož se schází místní honorace. Bývá tu pan notář, obecní písař, pan stavitel, listonoš o mnoho jiných postav a postaviček, kterým tento mistr plastického líčení dovede nalít specificky nizozemskou krev do žil - jsou točasto šosáci, ale jak se dovedou vzrušit, jak dovedou uzavírat silácké sázky, jak se dovedou prát o bytí. Hospoda však tvoří jen pestrý rámec knihy. Vlastní děj je naplněn několika důkladně prokreslenými lidskými osudy, které jsou asi z nejdramatičtějších, jaké kdy Coolen napsal. Jsou tu tragedie nejotřesenější, končící zcela bezútěšně jen jediným možným východiskem, smrtí, jsou tu příběhy plné lidských vášní, zavádějících až k prahu sebezničení, jsou tu osudy, které již již hrozí končit rozkladem, když tu autor přece najde a rozkřeše v lidském nitru jiskru..

Románové zpracování života malíře absolutna řeka Doménikose Theotokópulose řečeného El Greco. Bohatě ilustrováno El Grecovými malbami. Mohutný románový obraz ze života španělského malíře řeckého původu zachycuje tu část jeho osudu, jež se nejtěsněji váže ke španělskému Toledu, kde El Greco pobýval od r. 1577. Na historickém pozadí Španělska druhé poloviny 16. věku, tíženého panstvím inkvizice, se odvíji umělcovo drama vnější i vnitřní. Kniha barvitě líčí El Grecův tvůrčí zápal, jeho názory, jeho vztah ke španělským velmožům i jeho nebezpečné dohadování a potyčky se všemocnými inkvizitory, kteří si našli cestu, aby zvěděli o malířově soukromí co nejvíce. 2. vydání

Román předního nizozemského spisovatele meziválečného údobí, se skládá ze dvou částí, (Tři bratři a Ves u řeky), které jsou spojené společným prostředím a společnými postavami hrdinů. Představují volně na sebe navazující obrázky ze všedního života venkovských prosťáčků i chytráků, chudáků i boháčů. Výraznou úlohu hraje v obou dílech holandská příroda, zejména pak proměnlivá krajina kolem mohutného toku Maasy. V první části je středem románu vesnický lékař van Taeke, velmi osobitá, rázovitá postava, silák, obětavý lékař a ošetřovatel nemocných. Podivín nejen pro svůj svérázný přístup k životu, ale i pro stejně svérázný přístup k pacientům, obyvatelům nizozemského venkova. Ve druhé části sleduje autor tuto postavu a také vypráví o životě jeho tří synů.

„Příběh malého Waltra Pieterse“ je románový celek jasně autobiografických rysů, obsažený v sedmisvazkových autorových „Myšlenkách“. Tato kniha o bloudění mladé bytosti, toužící po dobru, ohrožované nejedním zlem a zachráněné vždyznovu tajemnou Fancy – básníkovým zosobněním světa poezie, není však jen zbeletrisovanou studií dětství a dospívání. Jak se od autora „Maxe Havelaara“ (díla, které odhalilo zrůdnost holandské politiky v koloniích a přimělo celý národ k ohromnému protestu) nedalo ani jinak čekat, nastavil i v tomto příběhu kritické zrcadlo svému prostředí a své době a vykreslil v něm realisticky nejen ovzduší nemajetné amsterodamské rodiny, žijící a vychovávající své děti v začarovaném kruhu všemožných předsudků a nezdravé poníženosti před mocnými, nýbrž i mnohem přirozenější život příslušníků chudiny, představované pradlenou a její dcerou. S těmito hlavními hrdiny poznáváme i zbohatlicky nadutou, necitelnou a omezenou kupeckou rodinu Kopperlithů, prostého dobráka pátera Jansena, vzdělaného poctivce doktora Holsmu, hloupého učitele – a dohromady máme před sebou obraz celé tehdejší holandské společnosti, obraz živý, jasný, platný, i když jeho autor pouze odkryl chyby, ale nedovedl najít východisko. Z „Myšlenek“ vybral J. van den Bergh von Eysinga-Elias.

Románová biografie francouzského krále Jindřicha IV. se odehrává ve Francii druhé poloviny 16. století a patří k vrcholům evropského historického románu 20.století. Mohutná románová freska vypovídá vynikajícím způsobem o prvním životním úseku francouzského krále Jindřicha IV. (1553–1610); sleduje ho od dětských let až po rok 1589, kdy se stává panovníkem. Obrazem, zpodobujícím, jak mladý chlapec vyrůstal za velmi pohnutých okolností v moudrého vládce, autor napomínal svou dobu. Psal totiž toto své dílo v emigraci a vydal jej v roce 1935. Historický román je v něm spojen s románem dobrodružným a s psychologickou studií; bohaté panoráma dvorského života je nabito intrikami, tajemnými vraždami i citovou zradou.

Kolektivní román vesnice, jejíž obyvatelé jsou poznamenáni tvrdým a nelítostným prostředím kraje, v němž se dobývá rašelina a kde se práce jen těžko mění v chléb.

Barvitý příběh tří holandských chlapců, kteří se vydávají na dobrodružnou pouť s lodí Východoindické společnosti do neznámé země podivuhodných zvířat, koření a tajuplných lidí.

Autor líčí život dvou generací friské lékařské rodiny, přičemž vyzdvihuje význam lékařova poslání na venkově.

V krásných, namnoze biblicky velebných obrazech vylíčil největší vlámský prosaik Stijn Streuvels v této knize marný boj stáří proti mládí, zápas starého sedláka s mladým synem, svým příštím nástupce. Děj románu se vyvíjí souběžně srůstem lnu, rostliny ve Flandřích téměř posvátné. Jevištěm příběhu je, ktomě poslední kapitoly, samo lniště. Na této scéně hrá příroda ruku v ruce s lidmi: len klíčí s klíčícím záštím starého Vermeulena, len roste, jako vzrůstá jeho strach ze stáří a jeho zpupnost, len kvete jako mládí jeho syna Ludvíka, kvete jako jeho první láska, tak jemně a pravdivě vylíčená. A když len dozrává a blíží se žeň, slavnost po které všichni touží, vypukne bouře v přírodě a v člověku. Udeří hrom a udeří človk. Kdo zvítězí - hrubá síla všemohoucího hospodáře nebo mládí, zraněné a přece živé? Ten, kdo se protivil proti zákonu života, ztrácí všecko, a neměl by proč žít, kdyby po stáří nenastoupilo mládí, kdyby Ludvík opravdu zahynul. Streuvelsův román zachycuje zvláštní kouzlo flanderského kraje a jeho lidu, ale jeho význam tkví hlavně v tom, že autor líčí typy všeobecně lidské, nikoli výjimečné, a že nám dopřává pohledu do kypivé krásy přírody a venkovského života a také do hlubin lidské duše, která zhřešila.