Jaroslav Med Knihy

Kniha literárního historika Jaroslava Meda se zabývá vztahy českých spisovatelů a publicistů ke společenskopolitické realitě po přijetí mnichovské dohody, v době druhé republiky (říjen 1938 – březen 1939). Na základě hloubkové analýzy dobového literárního života (tj. nejen umělecké literární tvorby, ale především publicistiky) odkrývá kořeny řady problémů, které v době „národní katastrofy“ vystoupily do popředí. Med tak ukazuje kontinuitu, která spojuje druhou republiku s republikou první, plasticky vymezuje základní oblasti, v nichž se střetávaly názorové proudy mezi světovými válkami, jako byl vztah k liberální demokracii, kapitalismu, sociální otázce, ale také k otázce tradice a nacionalismu, náboženství, k občanské válce ve Španělsku, Židům atd., a mapuje zásadní roli, kterou v této polemice, vrcholící právě za druhé republiky, sehráli čeští spisovatelé a básníci. V neposlední řadě tak ukazuje, že ačkoli doba druhé republiky patří k těm tragickým v našich moderních dějinách, nebyla díky svým vrcholným intelektuálním mluvčím v žádném případě dobou rezignace a kolaborace.

Knižní rozhovor s literárním historikem Jaroslavem Medem mapuje nejen jeho životní příběh, ale zejména setkání s jeho osudovou láskou literaturou. Krok za krokem můžeme sledovat, jak blízké soužití se slovem provází Jaroslava Meda od dětství až do dnešní doby. Medovy vzpomínky jsou cenným svědectvím o osobnostech, s nimiž se v životě setkal. V uhrančivém autorově vyprávění před námi vystupují Jakub Deml, Ivan Diviš, Bedřich Fučík, Ladislav Fuks, Josef Istler, Jiří Kolář, Ludvík Kundera, Ludmila Macešková, František Daniel Merth, Věroslav Mertl, Ladislav Novák, Suzanne Renaudová, Václav Renč, Bohuslav Reynek, Ivan Slavík, Josef Suchý, Jaroslav Šerých a další. Knihu lze chápat jako doplnění Medových literárních esejů na rozdíl od odborných prací zde může popustit uzdu pocitům, dojmům, sympatiím či odlehčeným historkám. V neposlední řadě jsou jeho vzpomínky také svědectvím o pohnuté době čtyřicetiletého komunistického panství, v němž byla právě jeho osudová láska tak často znásilňována, falšována a umlčována.

Vyvážený soubor statí psaných pro různá periodika nebo encyklopedie. Publikace mapuje osudy významných českých básníků a spisovatelů, kteří měli často společný osud: pro svůj důraz na duchovní rozměr člověka a pro své odmítnutí levicové ideologie byli umlčeni a odsouzeni k zapomenutí (Zahradníček, Čep, Florian, Deml, Reynek a další).

Málokterý autor ovlivnil generaci mladých básníků 90. let tak intenzivně jako básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek (1892–1971). Již v 60. letech se jeho dům v Petrkově u Havlíčkova Brodu stal poutním místem, k němuž směřovali básníci Ladislav Dvořák, Ivan Diviš, Věra Jirousová a mnozí další. V 90. letech se Reynkovi po právu dostalo zasloužené pozornosti: v Domě U kamenného zvonu byla uspořádána jeho souborná výstava, vyšla monografie o jeho výtvarném díle i souborné Básnické spisy. Přesto dosud nebyl vydán reprezentativní výbor z jeho básní, který by vedle vlastních veršů přinesl i životopisné kalendárium, úryvky z korespondence, bibliografii a rozsáhlou obrazovou přílohu. To vše obsahuje svazek, jehož editorem je Reynkův dlouholetý editor a přítel, literární historik Jaroslav Med.

Rozsáhlý výběr z básnického díla jednoho z nejosobitějších českých básníků obsahuje verše z let 1912–1971. 1. vydání

Korespondence Bohuslava Reynka (1892–1971), editory připravovaná přes dvě desetiletí, pokrývá život Reynka básníka, překladatele a grafika. První, nejrozsáhlejší část tvoří dopisy vyměňované s Josefem Florianem, v počátcích (1914) spojené s vydáváním Reynkových raných básní a překladů; jejich styky skončily v roce 1941 smrtí pověstného vydavatele ze Staré Říše. Následují listy, jež si mladý Reynek vyměňoval s jinými vydavateli (J. V. Pojer, V. Vokolek Z. Řezníček), ale též s malíři, spisovateli (J. Čapek, O. Březina V. Hofman, M. J. Giono, M. Jakob, J. Zahradníček ad.) a se svou budoucí ženou, básnířkou Suzannou Renaudovou. Život pak, zejména po roce 1948, přinesl změny, jež poznamenaly život rodiny a tím ovšem i charakter Reynkovy korespondence, spjaté s jeho prostorem Petrkova. Z listů umělcům mladší generace (J. Kolář, V. Holan, O. Janeček ad.), členům rodiny i novým přátelům, k nimž patřili i oba editoři Korespondence, nezaznívají věcné informace, nýbrž působivé reflexe a postřehy stárnoucího muže a umělce. Jeho poslední listy jsou datovány rokem 1971.

Výbor z tvorby (poezie, próza i překlad) Josefa Suchého (1923-2003), básníka domova a smíru. Výbor nabízí vhled do všech druhů tvorby tohoto periferního autora, který působil v Brně, avšak těžiště své tvorby klad do rodné vesnice, Lesního Jakubova u Náměště nad Oslavou. Autorské texty jsou doplněny o výtažky některých literárněvědných recenzí vztahující se k Suchého tvorbě. Výbor edičně připravil Jaroslav Med ve spolupráci s Ivanou Srbkovou.

Svazek obsahuje výbor z celoživotního díla J. Demla od první knihy básní až po rukopisné, dosud nevydané texty posledních let života. Těžištěm výboru je próza Zapomenuté světlo. Výbor ukazuje Demla jako básníka i prozaika, sardonického polemika i pokorného člověka před tváří Boha, přírody a lidského osudu. Vybral a uspořádal Jindřich Chalupecký ; předmluva Jaroslav Med.

Slovník rozborů básnických knih. Díla české poezie od obrození do roku 1945.

Sbírka duchovně laděné poezie o Šumavě a jejím tichu, které se otevírá jako náruč. Verše tvoří zápisy pozdního času v listopadu, bezpečné samoty masopustní, chladného předjaří či medového rána v květnu.

Studie a úvahy o české literatuře. Soubor literárněhistorických studií a kritik shrnuje autorovy práce od konce 60. let do současnosti. Zabývá se v nich literárněhistorickou problematikou přelomového období z konce 19. století, kde je středem jeho zájmu zejména symbolistně dekadentní proud české literatury (Jiří Karásek ze Lvovic) a osobité vyústění tohoto proudu v kontextu českého literárního vývoje (Viktor Dyk). Největší pozornost je posléze věnována autorům křesťanské orientace (Bohuslav Reynek, Jaroslav Durych, Jan čep, Jan Zahradníček ad.), jejichž postavení ve vývoji české literatury 20. století bylo v minulosti velmi zkreslováno. Také v literární kritice se autor zaměřil na spisovatele tohoto ideového zaměření (Zdeněk Rotrekl, Václav Renč, Zbyněk Hejda, Pavel Švanda ad.) a na jejich místo v současném literárním kontextu.

Bohuslav Reynek kdysi napsal: „Sníh je jedním z velkých divů země. Ba je to látka, která je zřejmě bližší podstatě andělské než přirozenosti lidské. Není proto divu, že tolik přitahoval výtvarníky, podivné tvory z okrajových oblastí pozemského života, napůl cesty mezi Rájem a Měsícem. Jsou to krajiny ticha, v němž je bolest sice přítomna, avšak mění svou povahu nebo aspoň skrývá svou tolik zmučenou tvář za chatrnou roušku svých dlaní.“ V Reynkově životě, v jeho snech, úvahách, básních i grafikách často sněžilo. Sníh je námětem mnoha jeho děl, jimž dává prostor a jas. K nim patří i básnická sbírka v próze Had na sněhu.

Básník a grafik napsal celkem třináct básnických sbírek, které vyšly za jeho života s výjimkou poslední sbírky Odlet vlaštovek. Pátou básnickou sbírkou Rty a zuby se uzavírá jeho první tvůrčí období, pro něž je charakteristický intenzivní prožitek smutku a zániku a silná expresivitavýrazu. Sbírka je v jistém smyslu klíčovou pro Reynkův básnický vývoj; dovršuje se v ní jednak expresionistická tendence, z níž Reynek vyšel, jednak se zde už anticipuje jeho budoucí oproštěnost a zakotvenost v horizontu rodného Petrkova na Českomoravské vysočině.

Hlavní hrdina je vzdělaný a sečtělý bonviván znechucený vším, co dříve miloval – dobrým jídlem, uměním i literaturou a dochází nakonec až k úplnému odmítání života. Román, považovaný za „bibli dekadence“, našel u nás odezvu především u Karáska ze Lvovic.

Jaroslavem Medem připravený výbor z Karáskovy prozaické tvorby. Obsahuje román Gotická duše: Hlavním hrdinou je aristokratický mládenec, který byl sice vychováván jako věřící (chtěl se stát knězem), ale toho času svou víru zkoumá a dochází k přesvědčení, že v Boha nevěří. Je to pro něj velmi trýznivá otázka - chce poznat sebe sama a dojít k něčemu vyššímu. Uzavře se sám doma a věnuje se svým fantaziím a snům. A jedenáct dalších povídek.

Svazek obsahuje proslulou sbírku básní v próze, kterou významný český katolický spisovatel napsal v roce 1913. Demlův soubor básnických próz je dnes považován za jeho nejznámnější dílo. Lze ho chápat jako lyrické vyznání lásky ke květinám, jejichž společenství pro autora ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti, v níž se zástupci přírody mění v bratry a sestry člověka. Rozhovor s květinami zároveň dává Demlovi možnost, aby čistým jazykem zachytil tajemství prosté a všední krásy a vyjádřil se i ke smyslu existence. Hlavní úděl básníkova pohledu je sice plný něhy a všeobjímající lásky, avšak na druhé straně se v něm nacházejí i jakési temné předtuchy, související s ohrožením života. Květiny jsou tedy symbolem světa zázraků, jenž se ovšem dostává do ostrého kontrastu s utrpením a smrtí. A tak jedině silný lidský cit má šanci smířit tyto zdánlivě neslučitelné protiklady, jedině on může zajistit, aby příroda i věci kolem nás žily s člověkem v dokonalém souznění.

Edice Odkazy pokrokových osobností naší minulosti. Život a dílo Viktora Dyka.

Výbor z díla českého básníka, prozaika a literárního kritika Jiřího Karáska ze Lvovic. Kromě dvou romanticky laděných povídek (Genenda, Zlověstná madona) a jedné ukázky literárněkritického textu (Karel Hlaváček) se soustřeďuje na Karáskovu poezii počínaje prvotinou Zazděná okna (z roku 1894) a konče Posledním vinobraním (z roku 1946). - Editor Jaroslav Med. 2. vydání.

Soubor 62 básní inspirovaných šumavskou přírodou.