Edward Stachura byl polský básník a prozaik, jehož dílo se vyznačovalo jedinečným, často neklasifikovatelným stylem. Jeho literární odkaz zahrnuje poezii, povídky, romány i eseje, přičemž jeho poslední práce zůstává enigmatická. Stachura se kromě vlastní tvorby věnoval také překladům z románských jazyků a skládal písně. Jeho psaní odráží hluboké zamyšlení nad lidskou existencí a formou, což z něj činí pozoruhodnou postavu polské literatury.
Výbor z celoživotního díla polského básníka, zpěváka, prozaika a esejisty shrnuje vedle básní, písňových textů, povídek, esejů a básnických poém i jeho reflexívní texty Fabula rasa a Hle a deník, který si vedl krátce před smrtí. Strhující četba díla „básníka psaného života“ umožňuje poprvé u nás poznat v celé šíři dílo jednoho z nejvýznamnějších evropských spisovatelů druhé poloviny 20. století.
Vydání několika posledních děl jednoho z nejvlivnějších a nejuhrančivějších polských spisovatelů 20. století obsahuje poprvé v úplnosti do češtiny přeložené texty: Přistupuji k Tobě, Se, Missa pagna, Hle a Fabula rasa. Rozpětí podob Edwarda Stachury sahá od tuláka, který s batohem putoval Polskem (a později i dalšími zeměmi: Sýrií, Mexikem, USA, jihoamerickými státy), noci trávil na nádražích, v non-stop barech, v krajině, někdy v bytech přátel, a živil se tím, co se naskytlo – po literáta a překladatele z několika světových jazyků ověnčeného mnoha domácími i mezinárodními cenami; od úspěšného karetního hráče, pro kterého v ekonomicky nejkritičtějších obdobích života, než se stal „kultovním spisovatelem“, byly zisky z hazardních her ve studentských klubech jediným zdrojem financí – po „gurua“ hlásajícího, ale především vlastním životem naplňujícího úplné odosobnění, odpoutání od majetku a vztahů, a totální bytí v souladu s přirozeným řádem světa; od pijáka, který alkoholem rozhání pocity zmaru z nemožnosti dosáhnout ideálů, kterých se nemůže vzdát – po do sebe zahleděného egocentrika, který je přesvědčen, že na jeho bedrech spočívá úkol najít lék na problémy světa; a řada dalších, neméně kontroverzních, neméně zdánlivě neslučitelných. Kniha je opatřena úvodem překladatele Davida Zelinky.
Edward Stachura navazoval na americkou beatnickou generaci, představovanou například Jackem Kerouacem. A stejně tak jako slavný americký autor, i Edward Stachura dělal ze svého života literaturu. Povídky v knize Cestou na Yucatán zachycují okamžiky z mnoha autorových cest, nejsou však dějové, ale spíše obsahují různá zamyšlení nad smyslem lidské existence, či rozjímání nad plynutím času.
Mladý Jan Pradera přijíždí na krátkou brigádu do zimních lesů daleko od Varšavy, kde nechal svou lásku, jíž říká Jabloňová větvička. Ve vsi se seznámí s místními lesními dělníky, spřátelí se s nimi a prožívá šťastné chvíle drobných radostí a lyrických vjemů. Raduje se z každého dne, s vědomím, že může být dnem posledním, snaží se využít čas, i když padá únavou. Osamělý hledač sebe sama je obohacen láskou, o jejíž upřímnosti nelza pochybovat.
Cała jaskrawość jest pierwszą powieścią Stachury, osadzoną w realiach peerelowskiej prowincji, ale mówiącą o przeżywaniu każdej najzwyklejszej chwili tak, aby zobaczyć i poczuć jej niepowtarzalność, doznać iluminacji porównywalnej z buddyjskim satori.
Tomik Edwarda Stachury 'Wiersze pozostałe' zawiera m.in. takie wiesze jak: Lato w Alpach, Włosy, Jesień, piosenki: Za dalą dal, Smutno, Ona sobie tego nie życzy oraz Oto i Listy do pozostałych.
Ten niezwykły zbi�r tekst�w: opowiadań, literackich impresji, poezji i komentarzy pisarza-legendy pojawia się w księgarniach po raz kolejny dopiero po 33 latach. 'Życiopisanie' Stachury odsłania (Się) czytelnikowi w tym utworze w spos�b unikatowy.
Głównym bohaterem powieści jest Jan Pradera, który przyjeżdża do wsi Bobrowice, gdzie mieszka jego babcia Oleńka, do pracy przy ścinaniu drzewa. Dni mijają mu dość jednostajnie na pracy, rozmowach z współpracującymi na zrębie i zabawach w 'Hoplance'. Czasem tylko trafi się spotkanie w watahą dzików, jakaś rozróba, czy przyjedzie objazdowa biblioteka, w której ofercie Jan znajdzie książkę 'Lato leśnych ludzi'. Bohater poszukuje sensu życia, w pracy, w kontaktach z poznanymi ludźmi, w rozmowach z babcią, w interpretacjach swych snów. Szuka w nich innych wartości niż te, jakie oferuje cywilizacja, od której uciekł. Jednak kiedy nadchodzi czas powrotu, znika bez śladu, nie żegnając się z nikim. Czyta: Piotr Wyszomirski.
Wybór wierszy, poematów i piosenek znanego poety, w których zawarł swe refleksje na temat życia i przemijania.
Korespondencję z bliskimi ludźmi Stachura traktował jako obowiązek. Być może znaczenie, jakie jej przypisywał, miało swe źródło w pragnieniu, by dotrzeć do wieczności i żyć poza czasem. Bezsprzecznie powodowała nim także samotność, potrzeba bliskości oraz troska o własne utwory literackie, o których zopiniowanie prosił kolegów pisarzy. Dzięki temu w opracowanym przez Dariusza Pachockiego zbiorze ponad 140 listów obejmujących lata 1956-1978 odnaleźć można niepublikowane dotąd wczesne dzieła Stachury. Zbiór ten jest ponadto świadectwem włóczęgi Steda, materialnej nędzy, w której żył, stanowi komentarz do jego utworów, lecz co najważniejsze, przybliża Stachurę jako człowieka, wyjaśnia wiele wątków z jego biografii oraz opisuje czasy, w których żył.