Eva Erbenová Pořadí knih

Příběh dívky, na kterou zapomněli, začíná šťastným dětstvím, které přerušila válka. Stala se Židovkou, což se najednou stalo problémem. Přežila Terezín a Osvětim, přišla o rodiče a díky šťastné náhodě unikla z pochodu smrti. Setkala se s dobrými lidmi, žila u nemilované tety, v sirotčinci a našla životní lásku. Cesta Evy Erbenové byla zpočátku hladká, ale brzy se změnila v plnou překážek. Opakovaně stála na pokraji propasti, ale vždy se našel někdo, kdo jí pomohl. Musela však také sama chtít znovu žít. V této poslední knize se vrací na začátek a objevuje nové skutečnosti. Zkoumá chování lidí v extrémních situacích, kdy jde o život, a realisticky je popisuje, protože to sama zažila. Lidská paměť má schopnost vymazat hrůzné zážitky a žít přítomností. Přeživší šoa léta mlčeli o svých hrůzách, teprve jejich děti se snažily přimět je vzpomínat, aby se podobné zrůdnosti už nikdy neopakovaly. Dnes mnozí mladí lidé moralizují a soudí chování v táborech smrti, avšak bez skutečné zkušenosti. Je důležité, aby mládí mělo ideály, ale také umělo naslouchat těm, kteří prožili skutečný život.

Příběh dívky, která přežila šoa, a knihy, která nikdy neskončila. Kniha je nejen jedinečným svědectvím přeživší holocaustu, ale také psychologickou sondou ženy, kterou zasáhly dějiny 20. století. Eva Erbenová se v 82 letech rozhodla s Markétou Mališovou otevřeně bilancovat svůj dosavadní život. Je mnohem otevřenější a o svém životě už nehovoří tak, jak se má, ale tak, jak ho žila. Srdcem s rodinou v Izraeli, duší doma v Praze.

Kniha na rozhraní vzpomínek a vyprávění – formou „dokumentu pro děti“ – líčí události první republiky, druhé světové války a holocaustu pohledem dítěte. Příběh jednoduchou formou zachycuje období autorčina dětství, život rodiny v pražských Strašnicích na konci 30. let, dobu holocaustu, Terezín, Osvětim i zázračné zachránění na samém sklonku války.

Vyprávění bez uměleckých ambicí o životě malé židovské dívky.