Eva Erbenová Knihy

Vyprávění bez uměleckých ambicí o životě malé židovské dívky.

Kniha na rozhraní vzpomínek a vyprávění – formou „dokumentu pro děti“ – líčí události první republiky, druhé světové války a holocaustu pohledem dítěte. Příběh jednoduchou formou zachycuje období autorčina dětství, život rodiny v pražských Strašnicích na konci 30. let, dobu holocaustu, Terezín, Osvětim i zázračné zachránění na samém sklonku války.

Příběh dívky, která přežila šoa, a knihy, která nikdy neskončila. Kniha je nejen jedinečným svědectvím přeživší holocaustu, ale také psychologickou sondou ženy, kterou zasáhly dějiny 20. století. Eva Erbenová se v 82 letech rozhodla s Markétou Mališovou otevřeně bilancovat svůj dosavadní život. Je mnohem otevřenější a o svém životě už nehovoří tak, jak se má, ale tak, jak ho žila. Srdcem s rodinou v Izraeli, duší doma v Praze.

Příběh dívky, na kterou zapomněli, začíná šťastným dětstvím, které přerušila válka. Stala se Židovkou, což jí najednou začalo vadit. Přežila Terezín a Osvětim, přišla o rodiče a díky šťastné náhodě unikla z pochodu smrti. Potkala dobré lidi, žila u nemilované tety a v sirotčinci, kde našla životní lásku. Cesta Evy Erbenové byla zpočátku hladká, ale brzy se změnila v plnou překážek. Opakovaně stála na pokraji propasti, ale vždy se našel někdo, kdo jí podal pomocnou ruku. Musela však také sama chtít znovu se nadechnout a jít dál. V této poslední knize se vrací na začátek a objevuje nové skutečnosti. Zkoumá chování lidí v krajních situacích, kdy jde o život, a popisuje je s porozuměním, protože to sama zažila. Lidská paměť má schopnost vymazat hrůzné zážitky a žít přítomností. Přeživší holocaustu o svých hrůzách nemluvili, teprve jejich děti je přiměly vzpomínat, aby se takové zrůdnosti už nikdy neopakovaly. Mladí progresivisté často moralizují a soudí chování lidí v táborech smrti, což je naivní, protože nikdy nezažili podobnou situaci. Je důležité mít ideály a zároveň umět naslouchat těm, kteří prožili skutečný život.

Heute nahezu in Vergessenheit geraten, zählte Frieda Loebenstein im Berlin der "Goldenen Zwanziger“ zu den umtriebigen, engagierten, erfolgreichen und geschätzten Musikpädagoginnen im Umfeld von Leo Kestenberg. Darüber hinaus tritt sie als Jüdin, Konvertitin und Benediktinerin, sozusagen als eine Frau mit "drei Leben“ in Erscheinung. Das irritiert zunächst, macht sie jedoch auch anziehend. Die erste umfassende Monographie zu Leben und Wirken Loebensteins zeigt die biographischen Umstände ebenso wie den Zeitgeist, der ihr musikpädagogisches Handeln beeinflusste, die Leitgedanken, die sich wie ein roter Faden durch ihr Leben zogen, die Tonika-Do-Methode, die bei ihr die Grundlage jeder musikalischen Unterweisung bildete, ihre Hauptschriften, die tiefe Einblicke in das musikpädagogische Denken gewähren, angrenzende Fachgebiete, die ihr Inspiration gaben und nicht zuletzt Zeugnisse von Zeitgenossen, die von ihrer faszinierenden Persönlichkeit und einzigartigen Ausstrahlung berichten. Was die Beschäftigung mit der historischen Person Frieda Loebenstein heute so lohnenswert macht, sind die innovativen und modern anmutenden Ansätze ihrer Musikpädagogik, die auch gegenwärtig nichts von ihrer Aktualität eingebüßt haben