Václav Fiala Pořadí knih

Autor provádí návštěvníky metropole nad Temží po místech spojených s životy britských i zahraničních spisovatelů, malířů, hudebníků a dalších historických postav. Představení domů, které tito lidé obývali, doplňuje líčení jejich životních příběhů i nejrůznějších zajímavostí, jež se o nich tradují. Medailonky slavných osobností jsou zasazeny do historického kontextu, na pozadí zásadních událostí, které ovlivnily nejen jejich osudy, ale také samotné město. Kniha načrtává panorama kulturního života Londýna v jednotlivých etapách jeho vývoje počínaje vládou Tudorovců.

Sochař Václav Fiala poprvé vystavoval na velké sochařské výstavě Sculpture by the Sea v australské Sydney v roce 2024. To ještě netušil, jaký životní příběh se z účasti na výstavě vyvine. Úsměvné líčení, mnohdy nečekaných událostí, doprovází spousty snímků z několika australských pobytů, ale také z cest Australanů do autorova rodiště, Klatov. Za svou práci obdržel v Sydney dvakrát hlavní cenu Sydney Sculpture Prize, ale respekt si získal hned první den nezvyklým činem - ve vzdálené chatě uprostřed australské buše si zhotovil postel…

Domažlice umělecké = Tusta artificiosa : umělecká sympozia v Domažlicích = Kunstsymposien in Domažlice = Art symposiums in Domažlice = Symposiums artistiques à Domažlice

To léto roku 1970 jsme se povalovali v trávě, odháněli komáry a rozhlíželi se po našem údolí. Skautský tábor zmizel. Na palouku zůstaly jen slehlé čtverce po stanech a vyšlapané pěšinky. Byli jsme trochu rozpačití. Zbylo nás pár patnáctiletých kluků, kterým právě komunisti zakázali skauting. Co dělat? Postavíme si chajdu! V jednom zapomenutém údolí na Šumavě si parta kluků postavila v roce 1970 chatu – kolibu. Bylo jich sedum a bylo jim patnáct let. Koliba přežila do dnešních dnů a stejně tak parta. Malý zázrak. Nikdo tehdy nemohl tušit jakým směrem je tento čin v životě ovlivní a co všechno prožijí… Bezmála tři stovky stran už tradičně vtipného i hlubokého textu v sobě nesou ducha upřímnosti, pokory a přátelství.

Popis stavby lesního kostela na Šumavě od nápadů po realizaci.

Chemie I je badatelský a laboratorní deník pro žáky osmých ročníků základních škol. Deník v sobě kombinuje prvky učebnice a pracovního sešitu. Obsah Badatelského deníku koresponduje se strukturou učebnice Chemie 8 pro základní školy a víceletá gymnázia, vydané nakladatelstvím Fraus.

„Sochařem se nikdo nevyučí – sochařem se prostě někdo stane”, začíná Jiří T. Kotalík úvodní text do monografie sochaře Václava Fialy. Na čtyřista stran fotografií soch umístěných ve veřejném prostoru, v nezvyklých interiérech nebo v autorově ateliéru, v bývalé tankové garáži v rodných Klatovech. Fiala se k sochařské práci dostal ve svých sedmatřiceti letech a jaksi skokem. O tom, že socha dokáže změnit život je několik textů, které knihu provázejí. Bilanční publikaci doprovodili svými texty Jaromír Zemina, Marcel Fišer, Rostislav Švácha a Josef Vomáčka. „Uznání a respekt si musíte tvrdě odpracovat,” končí Kotalík svůj text. „Václav Fiala celým svým životem a dílem dokazuje, že jeho dávný sen o budoucí profesi se vrchovatou měrou naplnil.“ Dnes patří Václav Fiala k nepřehlédnutelným osobnostem současné domácí sochařské scény. Patří k nejvšestrannějším tvůrcům své doby s výrazným monumentálním cítěním a schopností pro silné kontextuální působení soch v konkrétním prostředí. Dopracoval k osobitému výrazu, který jej charakterizuje a jasně vymezuje. Jeho dílo se v čase proměňuje, protože rád experimentuje. Má dokonalý cit pro materiál a občas, pro sochaře netradičně, zapojuje do konečného výrazu, s razancí a přímočarostí, i barvu.

Druhé přepracované a rozšířené vydání znovu provází čtenáře rakouskou metropolí. Částečně splácí velký dluh, který stále máme vůči hlavnímu městu našeho jižního souseda, kterým prošly statisíce našich krajanů, přičemž mnozí z nich získali světovou proslulost, a které bylo donedávna jakoby stranou zájmu. Opět zde dominují osobnosti a jejich příběhy v typicky vídeňských kulisách, s vídeňským humorem a vídeňskými mýty: slavní vídeňští hudebníci Mozart, Beethoven, Haydn, kavárny, velké sály ve valčíkovém opojení, kde vládli Straussové, Mahlerova éra ve Vídeňské opeře, slavné salony a osudové ženy i místa zrodu psychoanalýzy.

Příchuť Říma je poněkud jiná než bouřlivý a proměnlivý duch pařížské avantgardy. I průvodce jeho ulicemi musí přijmout skutečnost, že směs pompézního antického odkazu a velkolepých dějin výtvarného umění a architektury lze jen těžko popsat jednoduchou formou. Řím je amfiteátrem, kde se odehrávají výjevy z dob vlády římských císařů, Řím je kulisou k románům Zoly či Stendhala, je operní scénou pro Toscu. Řím je filmovým ateliérem Federica Feliniho. Procházet se po Římě proto znamená ochutnávat více chodů najednou. Nabídka předkládaného průvodce je autorským výběrem po uměleckých a historických křižovatkách Říma: někde se střetává vzpomínka na významnou osobnost s pozoruhodnou stavbou, někde je památník uměleckého činu spojen s nečekaným sousedstvím místa, kde se odehrála tragická historická událost. Mozaika města se tak postupně skládá vedle sebe, aby přiměla cestovatele pochopit jeho velikost.

Soubor sochařských povídek představuje malou čítanku současného českého sochařství a dokumentuje dlouhodobou akci, v jejímž rámci pětatřicet sochařů umístilo své výtvory do prázdných barokních nik. Tyto niky, určené pro sochy, zůstaly na mnoha místech v zemi opuštěné, včetně Klatov, kde sochař a aktivista Václav Fiala inicioval změnu. V průběhu sedmi let pozval umělce, aby zaplnili dvě niky na schodišti bývalé jezuitské koleje. Mezi účastníky byli jak renomovaní umělci, tak místní talenty. Akce vyvrcholila sochou nezaměstnaného Martina Šáry a legendy Jana Koblase, což ukázalo, jak moderní socha může obohatit barokní architekturu. Fiala, který se stal sochařem téměř ve čtyřiceti, přistupuje k výběru autorů s důrazem na osobní vztahy, což se odráží v jeho psaní. Kniha obsahuje pětatřicet příběhů sochařů, které Fiala představuje encyklopedickými hesly a osobními esejemi. Jeho texty, vyvážené a vtipné, zachycují detaily, které odrážejí celek uměleckého světa. Po skončení akce zůstaly niky opět prázdné, ale Fiala doufá v pokračovatele a jeho kniha tak zaplňuje výklenky vzpomínkou a ideou. V Klatovech vzniká i hmotná připomínka akce, která připomene umělce, kteří navštívili toto město.