Don DeLillo Pořadí knih

This first volume in the Library of America Don DeLillo edition presents three indispensable novels from the 1980s, published here with new prefaces from the author. The Names (1982) was DeLillo's breakthrough novel, a book that, as he reflects here, spanned a "broader expanse" than his earlier novels. James Axton, a "risk analyst" tasked with assessing dangers for his corporate clients from terrorism and other forms of political upheaval, uncovers evidence of ritual murders committed by a cult obsessed with ancient languages. The investigations of these crimes yields a profound series of meditations on identity, disconnection, and the nature of language itself. Part campus satire, part midlife character study, and part fever dream of a hyperreality that has become uncannily familiar, the National Book Award-winning White Noise (1985) creates a terrifying yet wickedly funny portrait of a postmodern America that is still recognizably ours, a world where children chant brand names in their sleep, university professors "read nothing but cereal boxes," and "you are the sum of your data." Three years in the research and writing, Libra (1988) offers a magnificent counter-history of the JFK assassination and a nuanced portrait of the president's murderer. DeLillo has observed that "the novel, working within history, is also outside it, correcting, clearing up, finding balances and rhythms." The result is a revelatory new depiction of a defining event in twentieth-century history. Rounding out the volume are two hard-to-find essays directly related to the novels: "American Blood," the 1983 Rolling Stone article that was DeLillo's first effort to grapple with the JFK assassination and the welter of information and speculation the events of the killing and Oswald's own murder by Jack Ruby; and "Silhouette City," an assessment of extremist right-wing groups and the troubling presence of neo-Nazism in the United States. -- Amazon.com

A rich parody of the parallels between the jargon of football and the jargon of battle - and a touch of cold-war existentialism - makes this powerful novel as hilarious as it is relevant.

Don DeLillo bývá označován za jednoho ze tří největších žijících amerických prozaiků (vedle Cormaca McCarthyho a Thomase Pynchona) – a jeho poslední kniha, útlý román Ticho, výmluvně dokládá proč. Děj není nijak složitý: na Manhattanu se jeden postarší manželský pár spolu s mladším rodinným přítelem chystá v televizi sledovat Super Bowl, tedy finále ligy amerického fotbalu. Připojit se k nim má druhý pár, který se právě letadlem vrací z Paříže. Svět však náhle postihne blíže nespecifikovaná, zato však totální technologická porucha; přesto se přátelé nakonec sejdou a společně se pokoušejí vyrovnat s nastalou situací, přičemž kolísají mezi paranoidním přesvědčením, že nastává konec světa, a pochybnostmi, jestli veškeré tyto obavy a úzkosti nejsou jen přemrštěnou, hluboce iracionální reakcí na tuctový výpadek proudu. O děj ovšem nakonec tolik nejde: napětí v DeLillově próze neplyne z děje, ale z jazyka plného zvláštně poskládaných slov a slovních spojení nabitých záhadnými, skrytými, a přesto důvěrně známými významy a emocemi – a taky z vět plných nedořečených, a přesto hrozivých náznaků toho, co všichni tak nějak víme nebo aspoň temně tušíme.

'Think of two parallel lines. One is the life of Lee H. Oswald. One is the conspiracy to kill the President. What bridges the space between them? What makes a connection inevitable? There is a third line. It comes out of dreams, visions, intuitions, prayers, out of the deepest levels of the self.' A troubled adolescent endlessly riding New York's subway cars, Lee Harvey Oswald enters adulthood believing himself to be an agent of history. This makes him fair game to a pair of discontented CIA operatives convinced that a failed attempt on the life of the US president will force the nation to tackle the threat of communism head on. Libra is a gripping, masterful blend of fact and fiction, laying bare the wounded American psyche and the dark events that still torment it. 'An audacious blend of fiction and fact' The Times

Jeffrey Lockhart's father, Ross, is a billionaire with a younger wife, Artis, whose health is failing. Ross is the primary investor in a secret compound where death is controlled until new technologies will offer to return the patients to life. Jeffrey grapples with Artis's choice to enter the compound, instead of embracing the life she has left.

Don De Lillo je znám především jako romanopisec – a to ne ledajaký: kupříkladu nejvlivnější americký kritik současnosti Harold Bloom jej neváhal označit za jednoho ze čtyř největších žijících amerických prozaiků (vedle Cormaca McCarthyho, Philipa Rotha a Thomase Pynchona). Anděl Esmeralda je ovšem DeLillova první sbírka povídek – a opět nikoli sbírka ledajaká: americká kritika i čtenářská obec se vesměs shoduje, že se jedná o nejlepší autorovo dílo od přelomového románu Podsvětí (Underworld, 1997). Kniha nabízí průřez spisovatelovou tvorbou od konce sedmdesátých let do současnosti. V jistém smyslu by mohla sloužit jako úvod do DeLillova světa, najdeme v ní totiž většinu autorových erbovních témat: odcizení, paranoiu, obavu či přímo děs z přetechnizovaného, odlištěného světa, složitost lidské komunikace, neurčitý pocit ohrožení atd. Oproti autorovým románům je tu přitom jedno novum: většina povídek se vyznačuje jakýmsi melancholickým, snovým nádechem a prostupuje je – pro autora nezvyklá – nostalgie či melancholie. „Logika končí tam, kde začíná svět,“ říká jedna z postav DeLillovy povídkové sbírky – a tento výrok by bylo možné vztáhnout i na Anděla Esmeraldu.

Uprostřed pouště, „kdesi na jih od míst, kde lišky dávají dobrou noc“, se do opuštěného domu postaveného z plechu a prken uchýlí jistý válečný poradce, aby přemýšlel o prostoru a čase. Richard Elster, nyní třiasedmdesátiletý, byl vědec, když si ho na schůzku pozvali vládní váleční stratégové. Ti Elstera požádali, aby dal koncept jejich snažení – aby vytvořil intelektuální rámec pro rozmísťování vojáků, protipovstalecké akce, zatykače. Dva roky četl jejich tajné dokumenty a navštěvoval jejich tajné schůzky. Měl mapovat realitu, kterou se tito muži pokoušeli zformovat. Po skončení své služby se Elster stáhne do pouště, kde se k němu připojí filmař rozhodnutý zdokumentovat jeho zkušenost. Jim Finley chce natočit jednozáběrový snímek, v němž bude Elster jedinou postavou – „Jen muž proti zdi“. Ti dva vysedávají na terase, popíjejí a debatují. Finley obhajuje svůj film. Týdny ubíhají. A pak přijede na návštěvu Elsterova dcera Jessie – Newyorčanka „z jiného světa“ – která dramaticky změní dynamiku příběhu. Následuje šokující událost a celá diskuse obou mužů, onen akumulovaný význam konverzace a vztahu, je zpochybněna. Zůstává jen ztráta, krutá a nepochopitelná.

Poprvé se na scéně objevuje právník Keit, který dorazí 11. září odpoledne do bytu své bývalé partnerky celý zakrvácený, špinavý a šokovaný. Šokovaná je pochopitelně i ona, protože už ví, co se stalo. Několik dnů po útocích není v chaosu jen město, služby, doprava, obchody, ale také lidé. Autor se věnuje především psychologii odloučeného manželského páru a jejich synovi. Keith už se do zaměstnání nikdy nevrátil. Podruhé je vypravěčem mladý Arab Hammad, jeden z těch, kteří se v Americe zúčastnili výcvikového programu pro pilotování letadel. Právě jeho očima spatříme hrůzný čin: to on pilotuje letadlo, které narazí do Severní věže. Potřetí se ocitáme znovu ve středu dění, ale z jiné strany: ve věži, právě když se k ní blíží letadlo… DeLillo nezaměnitelným způsobem zachycuje nejrůznější, často protikladné aspekty moderní reality, hlavně všeprostupující pocit paranoie a nesmiřitelný konflikt mezi jedincem a moderní technologií. Kritika román hodnotí jako jedno z nejlepších děl o 9/11 a vrchol autorovy tvorby.