Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů (* 14. května 1950 Žirovnice), je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově. Poté, co mu vatikánská kongregace udělila biritualitu, slouží jako kněz ve farnostech pelhřimovského vikariátu.
Kněz a psychiatr Max Kašparů přichází v této útlé publikaci s medikací bez vedlejších účinků. Třicet tablet je dávka právě na celý měsíc. Pokud navštívíte psychiatra s tím, že nemůžete usnout nebo se v noci budíte, předepíše vám hypnotika. Vzhledem k tomu, že se jedná o chemické uspávadlo, napadne vás, že ona malá tabletka se chová jako včela. Na jedné straně nosí chutný med a na druhé straně dává bolavé žihadlo.
Renomovaný psychiatr, pedagog, katolický kněz a esperantista se v rozhovoru s Janem Paulasem ohlíží za svou padesátiletou psychiatrickou praxí. Vzpomíná na dobu studií i začátky své profesní dráhy v dobách ateistického marasmu. Mluví o své konverzi, sleduje proměny naší společnosti po pádu komunismu a nabízí svůj neotřelý pohled i na věci budoucí. Kniha je protkána humornými i méně veselými příběhy z autorova života. Dvojí role psychiatra a duchovního zprostředkovává čtenářům jedinečný pohled na svět zdravých i nemocných, kněží i laiků, zpovědníků a psychoterapeutů, církve i společnosti. Max Kašparů s úlevou vzpomíná na primáře, který nové pacienty vítal slovy: „Blázinec je před branou. U nás je klid a pohoda.“ A v tom je i hlavní přínos této knížky: nejen otevřeně poukazovat na problémy naší roztříštěné společnosti, ale také nabídnout radu, jak dobře žít, abychom se nezbláznili.
Hlava, ústa, oči, uši, ruce, nohy a srdce. Na zdraví těchto sedmi částí našeho těla závisí kvalita našeho života i život sám. Každá z nich přitom nese svůj přesný význam v anatomickém slovníku i jasný smysl v biblickém textu. O sedmi částech lidského těla vzniklo nejvíce přísloví, poučení i aforismů… Max Kašparů dokládá, že tělo a duše, tělesný a duchovní život, tvoří jeden neoddělitelný a vzájemně provázaný celek. Úvahy zakončené biblickým citátem dokazují, že máme věřit opravdu celým tělem. Hlavou, protože víra má být rozumná. Ústy, protože jimi hovoříme s Kristem a o Kristu. Očima a ušima, protože jen skrze ně vidíme znamení doby a slyšíme hlas potřebných. Skrze naše ruce je naše víra činorodá. Pohyb našich nohou zajišťuje, že neustrneme na místě. Díky srdci je pak naše víra laskavá, a ne studená. Vychutnejte si úvahy o víře, do níž je zapojen celý člověk!
Jak předejít syndromu vyhoření? Kněz a psychiatr Max Kašparů v této publikaci předává doporučení, jak alespoň částečně předejít syndromu vyhoření. Částečně, protože recept na stoprocentní ochranu neexistuje.
Kniha „mistra pera“ Maxe Kašparů je sice vzhledem tak prostá a útlá, ale obsahově bohatá na životní příběhy, osobní zkušenosti, srozumitelnou víru, a především nepřehlédnutelnou radost ze života. Setkáme se s renesančním provokatérem, který je nápadně podobný svému Mistrovi, který vyrušoval a provokoval svoje současníky. Ne proto, aby je „vytočil“, ale dal jim prostor pochopit, co je důležité a co naopak lze možná tak trochu zanedbávat. Jednoduše řečeno, nenechat v klidu nic, co si žádá pohyb těla, ducha i srdce.Max kašparů:"Vím, že svět je krásný, v řadě směrů bohatý, a vím také, že v něm existuje řada podivínů, groteskních postaviček, samozvaných velikánů, ale také nečekaných a překvapivých situací. V publikaci, kterou držíte v ruce, dávám místo právě jim."
MAX KAŠPARŮ je autorem, který pokaždé zanechá v čtenáři hlubokou stopu. Inspiruje a povzbuzuje v hledání Dobra v lidech kolem nás. Vydejme se s ním na dobrodružnou cestu po pražcích starých kolejnic - po pražcích Ducha, duše, medických a vztahů. Zkusme alespoň na chvíli vystoupit ze své tělesné schránky. Hmota, prostor a čas. Tři fyzikální pojmy, ve kterých jsme všichni uvězněni. Jako cestující v rychlíku, ze kterého nemůže vystoupit mimo stanici, ani změnit jeho rychlost. Může jen za jízdy přejít z vagónu do vagónu. Pokud zrovna nejsme ve vlaku, je možné jít po pražcích starých kolejnic. Ovšem s vědomím, že můžeme vystoupit ze své tělesné schránky. Hmota, prostor a čas. Tři fyzikální pojmy, ve kterých jsme všichni uvězněni. Jako cestující v rychlíku, ze kterého nemůže vystoupit mimo stanici, ani změnit jeho rychlost. Může jen za jízdy přejít z vagónu do vagónu. Pokud zrovna nejsme ve vlaku, je možné jít po pražcích starých kolejnic. Ovšem s vědomím, že můžeme vystoupit ze své tělesné schránky.
Byli jsme povoláni k životu a součástí jeho dobré kvality je také pocit radosti a štěstí. Absolutně šťastný ovšem není nikdo na světě. Ani perský šách, ani naftový magnát z Kuvajtu. Bažení po dokonalém štěstí je klamné, a někdy může vést naopak k pocitu zmarnění nebo dokonce k chorobnému stavu těla či psychiky. Máme-li žít o něco šťastněji, musíme pro to něco udělat a vrátit se ke staletími ověřené životní praxi a k moudrosti otců. Desatero kroků, které nabízí obsah této útlé publikace, je spíše nabídkou jak být šťastnější než kompasem, který by ukazoval směr k dokonalému štěstí.
Manželství, nebo život na psí knížku? Komu z rodičů patří dítě? Jak se domoct výživného? Kdo koho víc týrá? Jak se rychle rozvést? A rozvádět se vůbec? Musí mě dítě poslechnout? Do jakého věku? Jak mám přinutit partnera, aby se ke mně vrátil? Jak vysoudit styk se synem či s dcerou? Pomůže mi soud, anebo si musíme pomoct sami? Kdo po kom může a musí dědit? Jak se smířit s nevěrou, se samotou, se zradou a s neúspěchem? Deset nejčastějších konfliktů a problematických právních situací v deseti příbězích a odborných pohledech právníka a psychiatra. Známá advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová a neméně známý psychiatr a vlídný glosátor veřejného dění Max Kašparů si sami kladou otázky a odpovídají na ně s mnohaletou praktickou zkušeností, nadsázkou a vtipem, a čtenářům tak poskytují řadu adresných doporučení. Nevěra jako téma dnešní doby a bonus navíc.
Osvědčený průvodce pravdami víry, modlitby, svátostmi a Desatera. Kniha vtipně usnadňuje pohotovou orientaci v každodenním prožívání víry. V jednom rozhovoru se přiznal, že se pozorně chrání před třemi chorobami současnosti. Před diktaturou korektnosti, bezbřehým liberalismem a zblázněnou tolerancí. Odmítá se jim přizpůsobit. Pokud jde o jeho názory v oblasti církevního života, odmítá žasnout, tleskat a přizpůsobit se, jde-li například o postupující neúctu ke svátostem, hlavně k Eucharistii. Odmítá se přizpůsobit ústupkům a povrchnostem při takzvaném hledání „nových, široce otevřených pastoračních cest“ a podbízení se v tomto směru dnešní době, světu, který se chce hlavně bavit. A když se bavit, tak už i v kostele. Max Kašparů proto bývá nesrozumitelný těm, kteří v duchovním životě preferují rádoby intelektuální pozérství, kavárenský snobismus, jalový „jakobysmus“ a hru na katolickou víru.
Kněz, který v pondělí píše články do novin a časopisů, v úterý coby soudní znalec objíždí věznice, ve středu pracuje v České televizi, ve čtvrtek učí esperanto, v pátek ordinuje ve svém salónním hypnotáriu, v sobotu přednáší na vysoké škole a v neděli stojí v kostele na kazatelně, vidí život z mnoha úhlů.
