Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů (* 14. května 1950 Žirovnice), je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově. Poté, co mu vatikánská kongregace udělila biritualitu, slouží jako kněz ve farnostech pelhřimovského vikariátu.
Rozhovor Martina Ližičiara s psychiatrem a knězem Maxem Kašparů o víře, kněžství, rodině, manželství a dalších zajímavých tématech. Když svou minulost svěříte psychologovi, naučí vás ji vytěsnit ze života. Když ji svěříte psychiatrovi, předepíše vám léky na spaní. Když minulost svěříte Ježíši Kristu, zlikviduje ji.
Krátké, radostné meditace věnované radostem všedního dne, a tomu, jak je nalézat.
Renomovaný psychiatr, pedagog, katolický kněz a esperantista se v rozhovoru s Janem Paulasem ohlíží za svou padesátiletou psychiatrickou praxí. Vzpomíná na dobu studií i začátky své profesní dráhy v dobách ateistického marasmu. Mluví o své konverzi, sleduje proměny naší společnosti po pádu komunismu a nabízí svůj neotřelý pohled i na věci budoucí. Kniha je protkána humornými i méně veselými příběhy z autorova života. Dvojí role psychiatra a duchovního zprostředkovává čtenářům jedinečný pohled na svět zdravých i nemocných, kněží i laiků, zpovědníků a psychoterapeutů, církve i společnosti. Max Kašparů s úlevou vzpomíná na primáře, který nové pacienty vítal slovy: „Blázinec je před branou. U nás je klid a pohoda.“ A v tom je i hlavní přínos této knížky: nejen otevřeně poukazovat na problémy naší roztříštěné společnosti, ale také nabídnout radu, jak dobře žít, abychom se nezbláznili.
Osvědčený průvodce pravdami víry, modlitby, svátostmi a Desatera. Kniha vtipně usnadňuje pohotovou orientaci v každodenním prožívání víry. V jednom rozhovoru se přiznal, že se pozorně chrání před třemi chorobami současnosti. Před diktaturou korektnosti, bezbřehým liberalismem a zblázněnou tolerancí. Odmítá se jim přizpůsobit. Pokud jde o jeho názory v oblasti církevního života, odmítá žasnout, tleskat a přizpůsobit se, jde-li například o postupující neúctu ke svátostem, hlavně k Eucharistii. Odmítá se přizpůsobit ústupkům a povrchnostem při takzvaném hledání „nových, široce otevřených pastoračních cest“ a podbízení se v tomto směru dnešní době, světu, který se chce hlavně bavit. A když se bavit, tak už i v kostele. Max Kašparů proto bývá nesrozumitelný těm, kteří v duchovním životě preferují rádoby intelektuální pozérství, kavárenský snobismus, jalový „jakobysmus“ a hru na katolickou víru.
Byli jsme povoláni k životu a součástí jeho dobré kvality je také pocit radosti a štěstí. Absolutně šťastný ovšem není nikdo na světě. Ani perský šách, ani naftový magnát z Kuvajtu. Bažení po dokonalém štěstí je klamné, a někdy může vést naopak k pocitu zmarnění nebo dokonce k chorobnému stavu těla či psychiky. Máme-li žít o něco šťastněji, musíme pro to něco udělat a vrátit se ke staletími ověřené životní praxi a k moudrosti otců. Desatero kroků, které nabízí obsah této útlé publikace, je spíše nabídkou jak být šťastnější než kompasem, který by ukazoval směr k dokonalému štěstí.
Příručka pro studenty teologických fakult a zpovědníky. Obsah práce je koncipovaný tak, aby byl srozumitelný nelékařské veřejnosti. V první – obecné části – autor uvádí stručný přehled psychologických a pastoračních pohledů, postojů, názorů a přístupů ke zpovědní praxi. Ve druhé – speciální části – se autor věnuje popisu těch duševních chorob a poruch, se kterými se může kněz v roli zpovědníka setkat a podávám základní informace o možnostech přístupu k dané problematice.
„Křesťanská víra je vírou velkých paradoxů! Chceme-li postupovat duchovně vzhůru, musíme sestupovat dolů, ke kořenům zdravé, tradiční a čisté spirituality. Chceme-li Božím slovem ovlivnit okolí, musíme jím ovlivnit nejprve sami sebe. Chceme-li jít ve vztahu k Bohu dopředu, musíme se vrátit zpět k jeho evangeliu. Chceme-li budovat nadpřirozené, musíme začít u přirozeného.“ Za úspěchem knížek Maxe Kašparů stojí hluboká lidskost autora i jeho znalost lidských srdcí. Provaz či lano je obrazem a symbolem křehkosti, provizoria i umění cesty k Bohu. Jako lidé vycházíme z „kopečku naší obyčejné všednodennosti, situovaného na okraji srázu naší konečnosti“ a přicházíme k „vysoké hoře, jejíž vrchol je vždy nad oblaky a na jejímž temeni stojí živý Ježíš“. Inspirativní dílko je adresováno všem, kteří hledají v životě novou, trochu akrobatickou, ale přesto bezpečnou cestu ke smyslu života – k Bohu. 2. vydání
Jinak přistupujeme k četbě jízdního řádu, jinak k detektivnímu románu. U prvního se dozvíme, v kolik hodin budeme v cíli plánované cesty, ve druhém se na konci dočteme rozuzlení celého případu. Zcela jinak je potřebné přistupovat k textu, který držíte v ruce. Je polotovarový a zve čtenáře, aby si cíl cesty a vyřešení případu už dokončili sami. Pokud by se tato publikace měla jmenovat jinak, tak by jí nejlépe slušel titul "Malé kostelní puzzle".
Přitažlivý průvodce pravdami víry, modlitby, svátostmi a Desatera. Kniha usnadňuje orientaci v každodenním prožívání víry. Ilustrace ing. Jan Heralecký. Druhé, upravené vydání.
Želivský premonstrátský diakon a psychiatr Max Kašparů připravil novou knihu Ve zpětném zrcátku s dosud neuveřejněnými fotografiemi Jindřicha Štreita. V publikaci se věnuje tentokráte pohledu zpět. Nikoli proto, aby vzpomínal na staré a zašlé, ale aby ze zpětného zrcátka svých lékařských a duchovních zkušeností nabídl čtenářům krátký pohled do obou jmenovaných světů.
